Článek
Že je život na vsi značně rozdílný od života ve městě, je nasnadě. Člověk má na hrbu poměrně dost věcí, jako je například topení, různé opravy, sekání trávy, všude to má daleko a bez auta se nehne. Život ve městě láká mnohými přednostmi, kdy se v paneláku člověk nemusí starat takřka o nic a o víkendu namísto sekání trávy na zahradě, hrabání listí, nebo opravy díry v plotě může úplně klidně vegetit na gauči s knihou, počítačem, nebo televizí. Pokud jde o večerní víkendové akce, jako třeba nějaký koncert, divadlo nebo jen návštěva hospody s kamarády, nemusí takový měšťák usedat do auta a hlídat si, aby si náhodou nedal k večeři pivo. K dopravě mu hravě stačí MHD. Zkrátka život v paneláku je pro udřeného vesničana takový sen. Ale on člověk rychle vystřízliví.
Nákupy
Ve městě je všude blízko. Když se na vsi rozhodnu nakoupit, pak mi nezbývá, než sednout do auta a dojet do města, kde obvykle udělám větší nákup, abych nemusel do krámu každý den. Ideálně to zvládnout dvakrát týdně. Ve městě je to přece pohodlnější, tam mám krám kousek za barákem, případně jedu kolem když se vracím z práce.
Taková je teorie, praxe už trochu pokulhává. Do krámu se chodí pěšky, pěkně s taškou. Dojít totiž pro auto je mnohdy delší trasa než do toho obchodu. A to ještě nepočítám cestu z parkoviště do obchodu, pak hledání místa k zaparkování a návrat domů. Navíc je třeba přiznat, že naházet tašky s nákupem do auta je daleko jednodušší, než je táhnout kilometr pěšky. A to ještě nezmiňuji nákup balené vody, který je v případě pěšího nákupu spíš utrpením.
Bydlení
Člověk na vsi pořád něco opravuje. Střechu, fasádu, plot, dveře, elektriku, vodu, garáž, skleník… A všechno to stojí vážně dost peněz. To přece v paneláku odpadá! Ano, částečně. Člověk garáž ani skleník nemá, ale bílit a měnit koberce musí i v paneláku. Když se poštěstí a člověk koupí i umakartové jádro, pak jej dříve či později čeká rekonstrukce. A k tomu i když vlastní byt, musí platit společné poplatky, které zahrnují i položku „fond oprav.“ Ten je různě vysoký, ale spolkne klidně 2 tisíce měsíčně. K tomu ještě společné topení a elektřina na chodbách, výtah, představenstvo vlastníků, půjčka na výtah… Hned dáme za bydlení 3 tisíce. A to ještě ne za svoje.
Klid
Že je na vesnici větší klid, je jasné. Sice ve městě nekokrhají kohouti a nejezdí jezeďáci ráno na pole, ale člověk má sousedy hned za zdí, ne přes zahradu. Kdo nikdy nespal v paneláku, ten se při první noci nestačí divit, jaký hluk dokáže komunita z jednoho vchodu vyprodukovat. Někdo pere v noci, někdo si v noci zpívá, jiný zase balí kufry na dovolenou. A přes den vás ruší vysavače, neustálé pobíhání (ideální jsou podpatky), klepání řízků, hlasitá hudba… Úplnou lahůdkou jsou pak děti na odrážedle.
Prostor
Když jde člověk do paneláku, naivně si myslí, že na tom bude lépe, alespoň co se úklidu týče a že 10 místností fakt nepotřebuje. Nebude muset vysávat a vytírat 200 metrů plochy, ale postačí si s panelákovou třetinou. I zde jej život vyškolí. Když už jednou má v ruce vysavač a mop, není zase tak propastný rozdíl mezi úklidem bytu a domu. Obojí je vopruz. Ale především se v bytě za chvíli dost tísní. Pryč jsou doby, kdy se vždycky našlo nějaké místo na rotoped, na novou televizi, krabici vláčků, dětský stolek i pracovní ponk. Tyhle věci do bytu sice narvete, ale citelně vám ubyde místa. Byt totiž nemá tolik odkládacích prostor, jako je garáž, zahradní domek, sklep a půda.
Dílna, sušárna
Především vesničtí kutilové po přestěhování do bytu trpí. V dnešní době plné levného pěkného nářadí je hřích se nevybavit. Oč jednodušší je život s dílnou v garáži než s ušmudlanou deskou, která se v případě nouze dá na stůl, aby se na ní něco dalo nařezat či vyvrtat. Na fortelnej svěrák v bytě můžete rovnou zapomenout. A na vysypání pilin na zahradu taky.
Ženy pak trpí tím, že nemohou věšet prádlo venku. V lepším případě mají alespoň balkon, ale zahrada je zahrada. Tam vám soused neklepe popel na čerstvé prádlo a sluníčko jej hezky provoní, vánek rychle usuší. Na balkóně si leda prádlem zastíníte největší okno v bytě.
Problémy svépomocí
Na vesnici je člověk mnohdy odkázán sám na sebe, případně šikovné řemeslníky, kteří mu pomohou. V případě že se rozbije kotel, prostě problém aktivně řeší a koupí nový. V případě že vítr sebral kus střechy, vezme žebřík a díru opraví. Pokud neteče voda, najde a vyřeší problém. Má s tím starosti, ale je pánem situace. Ve městě, když se něco rozbije, je člověk naprosto zcela odkázán na druhé. Když se teplárna rozhodne opravovat, neteče tři dny teplá voda a člověk s tím nic nezmůže. Když mu zatéká do bytu, nahlásí problém, svolá se schůze, odsouhlasí oprava a než je díra zadělaná, uplyne klidně měsíc. Jediné, nad čím má měšťák moc, jsou elektrické pojistky v jeho předsíni.
Výhledy
Samozřejmě nikdo nečeká, že z panelákového okna bude mít výhled jako na rozhledně. Na vsi, když se kouká s kávou z okna, pozoruje ptáčky na zahradě a dívá se do zeleně jabloní. Ve městě se s kávou kouká na betonové plochy, které vlastně ani moc nevidí, protože jsou schované pod všude parkujícími auty. Těch pár stromů v ulici a trávník posetý psími exkrementy tomu moc nedají.
Nebo je lépe na vesnici?
Život ve městě umí být o něco pohodlnější. I finančně výhodnější. Ale rozhodně ne tolik, jak jsem si naivně představoval, když jsem opouštěl rodný dům. Záleží na tom, kdo je za jaké těsta a komu co vyhovuje. Ale navzájem si závidět nějaký aspekt života je nesmysl, on totiž bezstarostný život není nikde. Ale na vsi nemusíte chodit na domovní schůze…
