Článek
Na rovinu se přiznám, že úplný expert na východní státy nejsem. Snad jen Slovensko znám jako svoje boty. Zbytek tak nějak od vidění, dalo by se říci. Západní Evropu znám trochu lépe. Když tyto dva světy porovnám, je vidět podstatný rozdíl. A to především v obydlích lidí. Jakási kultura bydlení, hezké opravené domy, upravené zahrady, chodníky bez děr. To vše se začíná vytrácet u nás a slábne směrem k východu, aby to na Ukrajině nebylo k pozorování už téměř vůbec. Ano, najdou se výjimky, i na západě může někdo žít „ve slumu“ a na východě ve vile s krásnou japonskou zahradou. Ale celkový dojem vychází, že čím dál na východ se dostáváme, tím méně hezky, upraveně a esteticky příbytky lidí vypadají.
Jak už jsem zmínil, začíná se to lámat u nás, případně to lze pozorovat ve východním Německu, prostě v bývalém východním bloku. U nás se těch obývaných slumů najde víc, než za hranicí s Německem, potažmo v západní Evropě. O co se jedná konkrétně? Jsou to takové ty domy, kde se nic nevyhodí a ledacos se použije jako stavební materiál. Domy, které jsou na pětkrát přistavované (samozřejmě bez povolení stavebního úřadu), u nichž je přilepená veranda absolutně kazící dojem z architektonického stylu původního domu, na dvorku je ze čtyř druhů stavebního materiálu (cihly, tvárnice, termocihly a kámen) poskládaná neomítnutá garáž se střechou napůl z vlnitého plechu, napůl z eternitu. Aspoň ta vrata jsou obě křídla stejná. Na zahradě je pak nepříliš udržovaný trávník a několik hromad materiálu, který se jistě někdy hodí. Kopřivami zarostlý písek, hromada starého šrotu, dvě hranice dřeva přikrytého roztrženou plachtou a v rohu míchačka zaparkovaná na staré shnilé paletě. Chodník je popraskaný a občas dolitý betonem, který zbyl po nějaké rekonstrukci či opravě domu. A do toho všemu vévodí vzrostlý neudržovaný strom, který celý dvůr stíní a dodává mu zvláštní temnou atmosféru. Nehodlám tyto domy soudit, jen tvrdím, že na mě nepůsobí „učesaným“ dojmem a jejich estetika se blíží charizmatu německého ovčáka po transplantaci hlavy.
Naštěstí takových domů už nepotkáme v ulicích našich měst a vesnic mnoho. Více jich samozřejmě potkáme na Slovensku, na Ukrajině bývají standardem. V Rusku ani Bělorusku jsem nebyl, to nemohu soudit, ale nepředpokládám, že by to bylo lepší.
Vraťme se ale k nám a to přímo tam, kde duch východu působí nejvíce – do zahrádkářských kolonií. Ano, samozřejmě i zde můžeme najít pěkné upravené zahrádky se záhonky plnými červených rajčat, pařníky plnými okurek a kompostem s gigantickými dýněmi. To vše doplněné vkusně navrženou a udržovanou chatkou a cihlovým chodníčkem. Ale co vidíme, většinou je „slum.“ Něco, co jsem popisoval výše. Z mnoha součástí, co zrovna bylo po ruce a co kde zbylo, poskládané příbytky, rezavé skleníky s rozbitými skly, kůlničky na nářadí z vlnitého plechu a eternitu, rezavé sudy na dešťovou vodu, pařníky podložené cihlami, protože roh už uhnil, a tomu všemu vévodí napůl zarostlý plot osazený pro jistotu nahoře ostnatým drátem. Celé panoptikum pak bývá často osázené dekorativními předměty typu sádrový trpaslík, nebo keramická žabka. Na oknech příbytků se před starými záclonami houpají lapače snů. Celá zahradní kolonie mi přijde jako skladiště věcí, které už v bytě dosloužily, ale je škoda je vyhodit.
Jelikož lidé v zahradních koloniích nebydlí a netráví tam většinu času (snad vyjma některých důchodců, kteří se tam na letní sezónu stěhují), logicky se o svoje pozemky v zahradních koloniích nestarají tak, jako kdyby tam bydleli. Ne každému se chce po práci ještě sednout do auta a jednou za čtrnáct dní posekat trávník, okopat zahrádku a vytrhat plevel z plotu. A i samotná bouda chce čas od času nějakou tu údržbu. Tomu, že lidi na to prostě nemají energii a čas zcela rozumím. Na víkendovou opékačku buřtů přeci stačí, aby tráva nesahala po kolena. A to ještě nemluvím o finančních nákladech vší té údržby. Proto zahradní kolonie vypadají tak jak vypadají, jednoduše nízkoúdržbově.
Nechci moralizovat, nechci odsuzovat, nechci nikomu radit, jak se má o svůj majetek starat. Jen jsem chtěl přenést na papír myšlenky, které mi prolétnou hlavou vždy, když jedu do práce autobusem kolem zahradní kolonie v našem městě. Myšlenky na kus východního světa u nás ve městě. Na jedné straně paneláky, ač dědictví z éry SSSR, tak alespoň s novou fasádou a plastovými okny, tedy moderním vzhledem (v rámci možností). Na straně druhé pozemky zahradní kolonie, kde se zdá, že se zastavil čas a odkud se k nám stále vkrádá duch socialistického světa.
