Článek
Je to jen taková momentální myšlenka, zaslechl jsem to spojení ráno v autobuse. A je dost možné, že další článek nenapíšu, že si mě najde farmaceutická lobby. Ne, dělám si legraci, snad to tak horké nebude. Nicméně kdyby se nad problémem zázračných pilulek zamysleli všichni, nejspíš by se farmacie otřásla v základech.
O co jde? O nic víc než naší pohodlnost. Zázračná pilulka, lék, který má změnit náš život k lepšímu. Něco, co ráno sezobneme a budeme superlidé. Vlastně něco jako pervitinové tablety, které užívali vojáci Třetí říše. Ale to už tak dobře nezní…
Je nadmíru jasné, že každého z nás něco trápí. Toho bolí nohy, někoho záda, jiný trpí na alergii, další zase na nadměrné nadýmání, spoustu lidí trápí vysoký nebo nízký tlak a tak dále a tak dále. Jsou to všechno věci, které nám ztrpčují život. Ne že by nás (většinou) přímo ohrožovali na životě, ale když zmizí, žije se nám mnohem lépe.
Zároveň je člověk tvor pohodlný. Naše tělo i náš mozek nám říkají, abychom se tolik netrápili, abychom si čas od času ulevili, šli dřív spát anebo ranní běh zkrátili na polovinu. Tělo se chce šetřit a „flákat.“ Zároveň, aby bylo připravené na všechno, nás nutí dát si o kostičku čokolády víc, sníst jeden knedlík navíc, obzvláště když nám chutná. Případně, což už je o něco horší, nutí nás dát si panáka, cukrovinku, či cigaretku, abychom se odměnili. A samozřejmě všechno to, co našemu tělu provádíme (ačkoliv to samo chce), mu více či méně škodí. Ano, sem tam jedna čokoládka není nic hrozného, jenže když z těch čokoládek začneme trpět těžkou nadváhou, už to docela slušný problém je.
A když máme zadělaný problém, ať už s čímkoliv, chceme ho ideálně co nejsnáze vyřešit. A nejsnadnější řešení je spolknout nějaký ten prášek. Ať už vyloženě medikament na předpis, tak třeba i volně dostupné vitamíny. Je jednodušší dát si ráno pilulku s vitamínem C, než si oloupat a sníst pomeranč. Nebo jablko. To si raději lidi dají pořádně cukrem prosáklý koláček než kousek ovoce. Je pro člověka pohodlnější cpát se nezdravým jídlem a pak na to spolknout dva prášky, než nezdravé jídlo prostě vynechat a nahradit ho něčím zdravějším. Existuje spousta lidí, kteří trpí cukrovkou, ale nějaký ten dortík si neodpustí a doženou to pak inzulínem. Je to tak v pořádku? A úplně nejhorší kombinace je, kdy si po prohýřeném večeru, kdy jsme vypili víc než je zdrávo, dáme před spaním dva ibalginy, aby nás ráno nebolela hlava. Játra nám v tu chvíli jistě děkují.
Dalším problémem, který často lidi trápí, jsou bolesti zad. A velmi často je řeší polykáním pilulek. Přitom vlastně jen potlačují příznaky. Ony ty záda nebolí samy od sebe, ony se pouze ozývají, protože jim něco je. Jenže my problém raději ignorujeme, když to po požití pilulky přestane bolet. Namísto, abychom navštívili lékaře, nebo fyziologa, který by problém dokázal nějak jednoduše opravit, cpeme se chemií. Když už je to prášky neřešitelné, raději přistoupíme na operaci, než abychom pravidelně cvičili. Je to pro nás prostě jednodušší. Pravda, mnohdy už nám ani to cvičení nepomůže, s tím se nedá nic dělat.
Kdyby to šlo, cpali bychom do sebe prášky na krásu (což vlastně už děláme), prášky na štěstí (koukám, že už i ty se dají koupit), sexappeal (ty ještě asi nemáme), postřeh, inteligenci, charisma, úspěch, a další věci, které nám scházejí. Je to totiž daleko jednodušší, než ráno stát u zrcadla a řešit svou vizáž mnoha dostupnými prostředky, jako hřeben, žiletky, zubní kartáček, šminky. Stačil by jeden prášek a vypadli bychom šik. Zní to lákavě, že? Nebo nějaký čas trénovat postřeh třeba chytáním míčku? Kéž by to dokázala vyřešit pilulka. Učit se dlouho do noci? Ani náhodou, ráno postačí prášek na inteligenci. Možná se někdy v budoucnosti něčeho takového taky dočkáme, budou zázračné pilulky na všechno a my nebudeme muset řešit vůbec nic. Postačí nám hrst prášků a sklenka vody. Sami k tomu spějeme a farmaceutické firmy by byly hloupé, kdyby nám to odepřely.
Je známo, že život si takto zlepšují sportovci. Čas od času prosákne nějaká aféra ohledně dopingu. Není to nic jiného, než zjednodušování si života, stejně jako to dělá spousta z nás. Namísto tréninku jim postačí zhltnout pár pilulek a úspěch je zaručen.
Jenže bohužel většina těch prášků nám (alespoň zatím) škodí. Zatěžují náš organismus vedlejšími účinky, které jsou sice mnohdy zanedbatelné, ale určitě se shodneme na tom, že pumpovat do sebe dávky chemie kvůli tomu, abychom se cítili lépe, je holý nesmysl. Daleko lepší je se zamyslet, kde problém vznikl a jakou má příčinu, kterou bychom pak mohli vcelku jednoduše odstranit. Je to lepší pro naše tělo, ale ne pro naši pohodlnost. A pohodlnost dnes vládne našim životům víc, než bychom si mysleli. Že, zázračné prášky na hubnutí?
PS: A ještě pro úplnost dodám, že existují neduhy, které nemáme jak odstranit a nic jiného než polykat prášky, nám nezbývá. Ostatně o takových neduzích tento článek není, ten se věnuje spíše pohodlnosti nás lidí a snahou si vše zlehčovat. A veřejně přiznávám, že i já, když mám třeba chřipku, se léky dopuji, jak to jen jde.
