Článek
Světla do mlhy
Mlhy v Česku se nám po týdnu konečně rozplynuly a dnes to vypadá, že bychom konečně mohli vidět sluníčko a dál než pár metrů. Co však zůstalo, jsou oči řidičů vypálené od mlhových světel kolegů před nimi. A tak trochu touha si popovídat o tom, jak se mají mlhová světla správně používat a co si na osoby za volantem nachystala zima.
Co nám o mlhových světlech říká zákon? Podle §32 odstavce 4) ve znění „Přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště užít vždy“ tedy musíme alespoň ta zadní mlhová světla za určitých okolností mlhovky používat. Ovšem je na uvážení řidiče samotného, co už považuje za hustou mlhu, sněžení či déšť a co ještě ne. Bohužel zde je zákon tak nějak velmi individuálně pojatý. Ale na druhou stranu vám asi policie nezabaví řidičák, když zapomenete vypnout mlhovky. Komu však radost neuděláte, je řidič jedoucí za vámi v mlze, která je více imaginární než poctivá od Rákosníčka (ta co by se dala nožem krájet).
Jak a kdy tedy mlhovky používat? Podle zákona jednoduše v mlze (případně dešti či sněžení). Různé poučky radí jak na to, ale já radím používat zdravý rozum. Pokud je vidět na sto metrů před sebe, nemá smysl mlhovky zapínat, protože vás osvětlují klasická světla. O tom, že svítit potkávacími světly se jednoduše musí, se ani bavit nebudeme, denní svícení ve zhoršených světelných podmínkách opravdu nestačí. A to jsem v pátek potkal i auto co jelo zcela bez světel. V případě, kdy si nejsem jist, jestli bych bezpečně zastavil, kdyby se na silnici něco (neosvětleného) objevilo, však mlhovky rozhodně zapneme. A ponecháme zapnuté, dokud se situace nezlepší. V tu dobu je zase vypínáme. A to je právě kámen úrazu, že lidi si nastaví, že je mlha a zapnou mlhovky. Po celou dobu jízdy. To je jednoznačně špatně. Mlhová světla mají svítit v mlze, ale mlha nebývá souvislá po celou cestu. Někdy je hustší, někdy řidší. A my musíme během cesty vypínat a zapínat mlhovky tak, abychom nesvítili zbytečně a abychom byli vidět. Vzpomínám na jednu cestu po D1, kdy mlhy byly v pruzích po sto metrech a já si rozsvěcováním a zhasínáním mlhovek připadal jako vánoční stromeček. Stejně jako blinkr či výstražná světla nepoužíváme stále, když to není nutné, totéž platí i o mlhovkách. Není snad tak složité jednou páčkou či tlačítkem tato světla vypnou nebo zase zapnout. Tedy prosím ty, kteří tak nečiní, aby to propříště dělali. Protože já ještě teď vidím rudě. Ne ze vzteku, ale ze zbytečně rozsvícených mlhovek, které jsem skutečně napočítal téměř u dvou třetin aut.
A nezapomínejme ani na poučku, že pokud zřetelně vidím světla auta za sebou, mlhovky můžu s klidem vypnout. Protože řidič za mnou o mě ví a vidí mne a já mu tak nemusím svítit do obličeje silným červeným světlem.
Zimní pneumatiky
V oblasti pneumatik už máme jasně dáno zákonem, kdy používat ty zimní a kdy letní. I když i zde se najde prostor pro improvizaci. Nicméně předpokládám, že drtivá většina lidí nepřezouvá pneumatiky před každou jízdou podle toho, jaký stav zrovna panuje na silnicích. Najdou se i tací, co mají pneumatiky celoroční a ti dále číst nemusí. Většina, která přezouvá, tak v zimě čelí horší přilnavosti zimních pneumatik. Samozřejmě platí, že kvalitní zimní pneumatiky mohou mít daleko lepší vlastnosti než špatné letní, ale nejspíš všichni kupujeme letní i zimní za podobnou cenu. Asi mezi námi nebude nikdo, kdo dá za kvalitní zimní pneumatiku 6 tisíc a za letní je mu zatěžko utratit tisícikorunu. Tedy v zimě nám, lidově řečeno, auto víc klouže i na suchu. Dávejme na to pozor a alespoň nepatrně si upravme rozestupy. Protože co bychom ubrzdili na letních, tak na zimních může skončit ťuknutím. A ty dva metry navíc nám za to nejspíš nestojí. Pneumatikami plynně navážeme na další odstavec.
Zasněžená parkoviště
Zde si dovolím takovou libůstku pro řidiče, kteří si chtějí potrénovat školu smyku bez placení, byť zároveň i bez lektora. Zima nám totiž umí nabídnout i prázdná parkoviště plná sněhu, pokud máme štěstí a najdeme takové (bohužel poslední dobou je takových příležitostí čím dál méně, neb nemáme sníh). A pokud to štěstí máme, potom plně doporučuji jej využít a vyzkoušet si, jak se naše auto chová na kluzkém povrchu. Zdali se hrne napřed zadkem, nebo klouže předek, jak se auto chová pod plynem a pod brzdou a tak dále. Věřte tomu, že tyto zkušenosti potom můžete využít i v klasickém provozu, byť to nikomu nepřeji, protože se většinou jedná o dost krajní situace, které obvykle zavání průšvihem. A v klasickém provozu nemyslím jen v zimě, ale i v létě, když dobržďujeme kolonu nebo v zatáčce znenadání potkáme vysypaný písek. A doporučuji do téhož přemluvit všechny členy rodiny s řidičákem (ano, koukám hlavně na vás, milé manželky).
Lepší výhled
Abych zde jen neláteřil a nehanil paní zimu, pak si na závěr dovolím ještě poznatek, který však nejspíš drtivá většina z vás stejně zná. Zima se vyznačuje absencí listí na stromech. I těch okolo cesty. Je tedy mnohem lépe vidět, než v letních měsících, protože ve výhledu nám nepřekáží zmíněné listy, křoví ani vysoká tráva. A co víc, nemůžeme ani potkat cestářský traktor vysekávající příkopy.
Zima má zkrátka svá úskalí, což platí především pro autíčkáře. Ti nejspíš, na rozdíl od lyžařů, příjezd svatého Martina neocení a těší se, až to bílé svinstvo zase roztaje. Do té doby kolama dolů a šťastné cesty!
