Článek
Kalendář je čas od času proložen červeně označenými dny, které nám naznačují, že v tu dobu máme volno. Je totiž státní svátek – důležitý den, kdy se formovala česká státnost, nebo se slaví nějaké významné tradice. Většinou se jedná o velmi příjemné zpestření pracovního týdně (pokud svátky zrovna nevycházejí na víkend jako nyní) a nebo dokonce prodloužení víkendu. Není snad člověka, který by je nekvitoval s povděkem. Ano, nutno dodat, že jsou mezi námi i tací, kterým jsou červené dny ukradené, neboť jejich zaměstnání si na víkendy a svátky nehraje.
Jaký smysl pro nás v dnešní době má den volna? Jak je psáno výše, je to den volna na oslavy a připomínání významných událostí. Teoreticky je určený k tomu, aby se člověk sebral a šel nějakým způsobem oslavovat. Samozřejmě ne nijak bujaře v hospodě, ale aby například mohl položit květinu obětem války, aby se mohl účastnit nějaké slavnostní mše, nebo setkání třeba někde u pomníku připomínajícího onen slavný den. Ti otrlejší se pak také mohou účastnit různých demonstrací nějak souvisejících se dnem, který se zrovna slaví. Naopak ti umírnění a méně aktivní mohou svátek využít alespoň k nějakému rozjímání, sledování pořadů týkajících se oné významné události.
Bohužel takových lidí, kteří by se o dni volna věnovali oslavám konkrétních svátků, je velmi málo. Ti, kteří tak činí, jsou patrně jediní, kdo pochopili, proč mají zrovna volno. Zbytek lidí den volna profláká v lepším případě na zahradě, v horším návštěvou nákupních center. Co se zrovna slaví a proč buďto ani neví, či je jim to úplně jedno a důležité pro ně je jen to, že zrovna nemusí do práce. Státní svátek berou jen jako volný den navíc, kdy se můžou válet třeba na koupališti, nebo zajít s dětmi do ZOO.
Svátky tedy máme od toho, abychom je slavili. Stát považuje tyto dny za tak významné, že nám dovolí zůstat doma a věnovat se jim. Samozřejmě je to spojeno s nemalou ekonomickou zátěží, protože se jedná o dny, kdy se (většinou) nejde do práce a kdy podniky neprodukují zisky, jejichž část neodvádí do státní kasy. Jeden státní svátek vyjde erár na zhruba 6 miliard korun ušlého „zisku.“ Jelikož máme ročně 14 státních svátků, přichází díky nim státní kasa o 84 miliard korun. To není zrovna málo peněz a v současné době napjatého rozpočtu je to obzvláště znát.
Je s podivem, že se stát vzhledem k finanční náročnosti a zbytečnosti některých svátků nerozhodl je zrušit. Prozatím. Ruku na srdce, kdo z vás slaví Den upálení mistra Jana Husa nebo předcházející svátek Příchodu slovanských věrozvěstů? Slaví snad někdo Svátek práce? Naproti tomu například Velikonoce si připomíná většina lidí, a ještě větší počet slaví Vánoce. Křesťanské svátky. Paradoxně u nejvíce ateistického národa v Evropě a třetího nejvíce ateistického národa na světě (po Číně a Japonsku). A najdou se u nás i lidé, kteří hrdě prohlašují, že žádné svátky neslaví a na všechno kašlou. Myslím však, že kdyby měli jít do práce, asi by svou rétoriku pozměnili.
Stát se (naštěstí) nehodlá rušením svátků zabývat. Jediný, koho to zatím napadlo, je dezinformátor Aleš Svoboda. Ale možná se jednou něčeho jako rušení svátků dočkáme. Vzhledem k našemu nevděku a nezájmu o tyto významné dny je to nasnadě. Zkrátka lidově řečeno, sami tomu jdeme naproti.
