Článek
V polovině 20. století, v éře rostoucí paranoie studené války, kdy se svět obával jaderného zničení a „vymývání mozků“ ze strany Sovětů, zahájila americká CIA projekt, který měl zcela změnit chápání hranic vědy, etiky i moci. Projekt MK-Ultra, oficiálně spuštěný v roce 1953, vznikl jako odpověď na údajné sovětské a čínské pokusy o ovládání mysli. Skutečnost však předčila i ty nejdivočejší konspirační teorie. Pod rouškou národní bezpečnosti se rozběhl dvacet let trvající program tajných experimentů na lidech, který zanechal stovky zničených životů a dodnes představuje jedno z největších zneužití vědy v dějinách Spojených států.
Hlavním cílem MK-Ultra bylo zjistit, zda je možné ovládat lidskou psychiku – vymazat paměť, změnit osobnost, vnutit člověku jinou identitu nebo jej zcela psychicky rozložit. CIA financovala desítky podprojektů, které probíhaly na univerzitách, v nemocnicích, psychiatrických léčebnách, věznicích i tajných vládních zařízeních. Experimenty zahrnovaly hypnózu, senzorickou deprivaci, izolaci, elektrošoky a především masivní podávání halucinogenních látek, zejména LSD. Klíčovým prvkem těchto experimentů bylo to, že většina účastníků o nich nevěděla – nebyli informováni, nedali souhlas, nebyli chráněni. Byli pokusnými subjekty v nelítostném vědeckém pokusu o kontrolu mysli.
Jedním z prvních a nejznámějších případů, které vyšly najevo, byl případ Franka Olsona, vojenského biologa, který pracoval na vývoji chemických zbraní. V roce 1953 se zúčastnil víkendového školení CIA, kde mu byl bez jeho vědomí podán LSD. Během několika dní se psychicky zhroutil – trpěl paranoidními představami, výčitkami a depresí. O devět dní později „vypadl“ z okna hotelového pokoje v New Yorku. CIA tvrdila, že spáchal sebevraždu. V 90. letech však jeho rodina dosáhla exhumace těla, a soudní lékař zjistil zranění, která naznačovala, že mohl být před smrtí zbit. Ačkoliv CIA nakonec vyplatila rodině finanční kompenzaci a prezident Ford se osobně omluvil, mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
Zvlášť brutální kapitola MK-Ultra se odehrávala v Kanadě, v montrealském Allan Memorial Institute, kde psychiatr Dr. Ewen Cameron prováděl experimenty financované CIA. Věřil, že lidskou osobnost lze „vymazat“ a znovu vytvořit. Jeho pacienti byli podrobeni silným elektrošokům, izolaci a opakovanému přehrávání nahrávek s podprahovými zprávami – celé týdny i měsíce. Někteří pacienti po jeho „léčbě“ zapomněli, kdo jsou, jak mluvit, jíst nebo rozpoznávat blízké. Jednou z jeho obětí byla Jean Steel, matka tří dětí, která po léčbě zapomněla, že vůbec děti má. Z původní deprese se stal celoživotní duševní rozklad.
Dalším případem byl Harold Blauer, bývalý profesionální tenista, který zemřel poté, co mu ve vládní psychiatrické klinice byla podána smrtelná dávka experimentální drogy, aniž by o tom věděl. Úřady jeho smrt zatajily, a pravdu se jeho rodina dozvěděla až po více než dvaceti letech. V rámci jiného projektu, krycího jména Midnight Climax, CIA provozovala tajné „pozorovací“ nevěstince v San Francisku, kde agenti sledovali klienty, jimž byly tajně podávány drogy. Chování zákazníků bylo monitorováno přes zrcadla a skryté kamery – vše bez vědomí dotyčných.
V roce 1973, když hrozilo vyšetřování Kongresu, nechal ředitel CIA Richard Helms většinu dokumentů MK-Ultra zničit. I přesto, o dva roky později, začala Churchova komise odhalovat zbytky toho, co se podařilo zachovat. Výpovědi přeživších, fragmenty dokumentů a přiznání některých bývalých agentů potvrdily rozsah programu, který doslova obětoval lidské životy v honbě za absolutní kontrolou.
Následovala právní dohra, byť jen částečná. Rodina Franka Olsona dostala odškodnění a oficiální omluvu. Některým kanadským obětem byly přiznány symbolické kompenzace, ale v naprosté většině případů zůstali viníci nepotrestáni. Lidé, kteří navždy ztratili zdraví, paměť nebo své blízké, se pravdy nikdy nedočkali. Právní systém nedokázal plně postihnout zločiny, jejichž důkazy byly záměrně zničeny. CIA přiznala existenci programu, ale nikdy nepřijala plnou odpovědnost.
Morální dopady MK-Ultra jsou hluboké a stále rezonují. Projekt se stal mementem toho, kam až může dojít zneužití vědy, pokud chybí etika, dohled a transparentnost. Z tohoto období vzešly důležité právní reformy: například National Research Act (1974) a Belmont Report (1979), které nastavily nové standardy pro výzkum na lidech – zejména důraz na informovaný souhlas, právo odstoupit, ochranu zranitelných skupin a etické komise.
Přesto otázky zůstávají. Mnoho částí projektu MK-Ultra zůstalo skrytých, možná navždy. Mnozí se dodnes ptají, zda program skutečně skončil, nebo zda jeho metody žijí dál pod jinými krycími názvy.
MK-Ultra zůstává symbolem temné stránky lidského poznání – varováním, že i v demokratickém systému se může moc vymknout kontrole a proměnit vědu v nástroj mučení. Je připomínkou toho, že když lidská práva ustupují „vyššímu cíli“, první obětí bývá pravda. A hned po ní – člověk.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Projekt_MKULTRA
https://www.wired.com/2010/04/0413mk-ultra-authorized
https://frankolsonproject.org
https://www.cia.gov/readingroom/collection/mkultra
https://www.intelligence.senate.gov/sites/default/files/hearings/95mkultra.pdf
