Článek
V roce 1932 se několik desítek afroameričanů z chudé oblasti Macon County v Alabamě zapsalo do studie, kterou sponzoroval americký Úřad pro veřejné zdraví (U.S. Public Health Service). Říkalo se jí Tuskegee Syphilis Study. Účastníci věřili, že dostávají bezplatnou zdravotní péči výměnou za účast v experimentu. Ve skutečnosti se stali figurkami v nelítostné hře o vědecké poznání.
Studie začala ve chvíli, kdy ještě na syfilis neexistovala účinná léčba. Cílem bylo sledovat, jak se nemoc vyvíjí „přirozeně“, tedy bez zásahu. Výzkumníci testovali teorii, že neléčená syfilis probíhá jinak u afroameričanů než u osob bílé pleti. Plánovali studii na šest měsíců. Trvala čtyřicet let.
Zpočátku se do studie přihlásilo 600 mužů – většinou chudí zemědělci, kteří neuměli číst ani psát. 399 z nich mělo syfilis, 201 bylo zdravých a sloužili jako kontrolní skupina. Všem bylo slíbeno bezplatné vyšetření, jídlo a příspěvek na pohřeb, pokud zemřou v rámci studie. Nikdo jim ale neřekl, že mají syfilis. Lékaři jim říkali, že trpí „špatnou krví“ – tehdejší vágní jižanský termín pro cokoli od anémie po únavu.
Ve 40. letech objevil Alexander Fleming penicilin, a do 50. let se stal běžnou a účinnou léčbou syfilis. Přesto se účastníkům studie penicilin nepodával. Lékaři se rozhodli sledovat průběh nemoci až do konce – i když „konec“ často znamenal slepotu, ochrnutí nebo smrt.
Jedním z těchto mužů byl Freddie Lee Tyson. Narodil se v roce 1911 a jako většina ostatních účastníků byl chudý, negramotný dělník. Věřil, že mu lékaři pomáhají. Po celá desetiletí pravidelně docházel na testy a odběry. Nikdy však nedostal informaci, že má syfilis. Lékaři ho místo toho léčili aspirinem, placebem a sliby.
Jeho dcera, Lillie Tyson Head, později vzpomínala, že o experimentu se dozvěděla až z televize. „Byli jsme v šoku. Můj otec měl celý život důvěru ve stát a lékaře. A oni ho zradili,“ řekla. Freddie zemřel v roce 1988, o deset let dříve, než se prezident Clinton veřejně omluvil.
Někteří muži byli doslova obelháni, když žádali o léčbu. Lékaři jim vystavovali falešné potvrzení o zdravotním stavu, jen aby je udrželi ve studii. Když se během 2. světové války mnozí z nich přihlásili k armádě a byli diagnostikováni se syfilis, pracovníci studie zasáhli, aby zabránili jejich léčbě.
Tragédie nezasáhla jen účastníky. Někteří z nich nakazili své manželky a ty pak porodily děti s vrozenou syfilis. To vše pod záštitou vládního projektu.
Veřejnost se o studii dozvěděla až v roce 1972 díky investigativnímu novináři Peteru Buxtunovi, který případ zveřejnil poté, co jeho pokusy zastavit studii selhaly. Následoval skandál, veřejné slyšení v Kongresu a okamžité ukončení projektu. O rok později bylo zahájeno vyšetřování a vláda USA vyplatila odškodnění přeživším a pozůstalým.
V roce 1997, tedy 25 let po zveřejnění kauzy, se prezident Bill Clinton veřejně omluvil přeživším účastníkům a jejich rodinám za zradu důvěry a zneužití moci. O studii se dnes učí v lékařských školách jako o příkladu hlubokého etického selhání.
Příběh Tuskegee Study je temnou kapitolou americké historie. Připomíná nám, že hranice mezi lékařským výzkumem a zneužitím může být velmi tenká – obzvlášť když je druhá strana chudá, nevzdělaná a věří v pomoc, kterou nikdy nedostane.
zdroje:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Studie_syfilidy_v_Tuskegee
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1449330/
https://www.history.com/topics/black-history/tuskegee-syphilis-experiment
