Článek
Hlášku „Vrať se do hrobu!“ dobře znají pánové v letech, kteří se ucházejí o mladé krásky. Není to jediný filmový citát, který dokumentuje příkoří pokročilého věku. Utěšujeme se, že jsme tak staří, jak žijeme. Na gymnáziu jsem považoval medika chodícího s mojí spolužačkou za „šíleně“ starého. Po nástupu do zaměstnání se mně kolegové kolem padesátky zdáli jako důchodci. Dětem se jeví šedesátiletí rodiče jako kmeti, kteří ničemu nerozumí, se sexem skončili v den, kdy je zplodili a jedinou jejich starostí by mělo být hlídání vnoučat, nikoliv příprava na maraton, taneční nebo cestování po světě. Máme-li ve svém okolí starého člověka, který úctyhodný není, pak platí přísloví: „Z mladého vola může vyrůst jen starý vůl. Ale co je stáří?
Neexistuje přesný okamžik nástupu stáří, neboť změny v těle spojené se stárnutím probíhají neustále a pozvolna a jde o velmi individuální proces. Někdy býval hranici stáří považován věk 60 let, ale tato hranice se s rozvojem lidské společnosti a prodlužování délky života posouvá neustále výš. Ve středověku byli lidé staří již ve čtyřiceti. Společnost obvykle pokládá za starce všechny osoby, které pobírají důchod. Jenže pozor! Babičce Boženy Němcové prý bylo 55 let. Neuvěřitelné! Nepobírala žádný důchod a žila spokojeně a smysluplně.
Světová zdravotnická organizace označuje období mezi 60 a 74 lety za rané stáří. Za vlastní stáří pokládá období 75 až 89 let a do období dlouhověkosti nebo pokročilého stáří se dostávají lidé nad 90 let.
Říká se, že lidé jsou tak staří, jak se cítí. Mnozí se právě v důchodu mohou konečně věnovat svým koníčkům, sportu, umění, mohou studovat univerzitu třetího věku, cestovat, zahradničit, využívat dílnu, která na ně léta čekala. Jiným přináší radost výchova vnoučat, zejména mají-li pocit viny, že na své děti neměli díky zaměstnání dost času. Jiní konečně najdou lásku svého života a dokážou žít lépe než za mlada.
Problémem některých může být nízký důchod bez úspor, pokud nemysleli na stáří v době, kdy pracovali. S úsporami si nedělali starosti.
Radost ze stáří mohou znepříjemnit nemoci. Málo platné, tělo se s věkem kazí. Velmi negativně dokáže ovlivnit život ztráta životního partnera nebo absence milující rodiny, která je významnou podporou ve stáří. Rodinu ale musíme zakládat v mládí, pečovat o ni s láskou. Chovají-li se dospělí správně k dětem a milují-li je, lze očekávat, že jim děti lásku ve stáří vrátí. Pokud si někdo v mládí myslí, že nikoho nepotřebuje a děti ho (ji) jen zdržují od radovánek, bude ve stáří zoufalý a opuštěný. Pes ho (ji) nezachrání.
Zatímco mladí se délkou života příliš nezabývají, staří si často kladou otázku, jak dlouho budou ještě žít. Průměrná délka života záleží na mnoha věcech. Některé z nich lze mít pod vlastní kontrolou, jiné nikoliv.
U nás se právě narozené ženy podle Českého statistického úřadu dožijí přes 82,8 let, muži přibližně 76,9 let. V roce 2030 si polepšíme. Ženy se budou dožívat 84,42 let a muži 79,51 let. Podle dostupných údajů mám ve věku 77 let v Hradci Králové naději dožití přibližně 9–10 let. To znamená, že bych měl vydržet do 86-87 let, pokud se moje a regionální úmrtnostní poměry nezmění. Moc to není. Vím, jak to letí. Naděje na dožití se liší od reálného statistického průměru. Podle něj bych už měl být mrtvý.
Vyšší úmrtnost mužů způsobuje častější výskyt zhoubných nádorů, vyšší konzumace cigaret, drog a alkoholu, nadměrná fyzická zátěž a větší počet úrazů.
Střední délka života v České republice je rozdílná podle krajů. Nejdelší střední délku života měli obyvatelé Prahy, kde se muži dožívali 78,2 roku a ženy 83,9 roku. Královéhradecký kraj se umístil na druhém místě u mužů s průměrnou délkou života 77,7 roku. Rozdíly jdou na vrub míře stresu, horšího životního prostředí, vyšší nezaměstnanosti, dostupnosti a kvality zdravotní péče. Důležité je i vzdělání a vrozené dispozice. Vzdělanější lidé se více zajímají o své zdraví, o prevenci, mívají vyšší platy, aniž by museli pracovat v rizikových provozech. Například Praha má nejvyšší mzdy, vysoký podíl vysokoškoláků a disponuje i kvalitními nemocnicemi. Většina zemí Evropské unie má průměrnou délku života o 2 roky delší.
Abych nebyl příliš vážný, vzpomenu výroku Vlastimila Brodského: „Stáří má jednu dobrou vlastnost, je v něm nemožné umřít předčasně.“ Mladým se bude líbit rčení: „Kdyby stáří bylo zárukou moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem.“ Jindřich VIII., král anglický se proslavil větou, že štěstí je umřít mladý. Štěstí tohoto druhu dopřál s mečem v ruce mnoha svým nepřátelům.
Život nelze měřit jen délkou, ale také jeho kvalitou podmíněnou altruismem, laskavostí, nesobeckými vztahy k druhým, snahou pomáhat blízkým i neznámým, jen pro dobrý pocit užitečnosti. Je fakt, že život člověka upoutaného na lůžko a odkázaného na kompletní pomoc okolí moc veselý není. Ale přesto. Stojí za to žít, má-li člověk štěstí, je milován a někdo se o něj doopravdy stará. Snad nebude válka. Ta dokáže průměry dožití výrazně zkrátit.
Použité zdroje
