Článek
Na cenu lidského života myslím při čtení zpráv o mrtvých na Ukrajině nebo v Gaze. Odhad 300 000 zabitých v rusko-ukrajinské válce je odstrašující. Má vůbec někdo právo zabít někoho jiného? Jediná možnost, kdy člověk smí použít násilí, je obrana při napadení. Vždy se však předem musí pokusit o smír. Ve válkách se zabíjejí lidé, kteří se vzájemně neznají a často válčit nechtějí. Rozhodují o nich vůdci, kteří se dobře znají, a životy jiných vyměnili za touhu po moci. Je cennější život pilota, nebo ošetřovatelky?
V míru má život stejnou hodnotu jako ve válce. Jen se jinak hodnotí. Soudce, který zvažuje finanční odškodnění pro pozůstalé, hodnotí cenu života zemřelého jinak než členové rodiny. Přínos zemřelých byl nejen finanční, ale také v nezištné pomoci, v předávání zkušeností a citové podpoře. Cenu života můžeme stanovit i z odpovědi na otázku: „Pro kolik lidí je smrt jedince nenahraditelnou ztrátou?“
Hodnotě života se věnují vědecké spisy i romány. Vytvořit obecný vzorec, který by zhodnotil všechny složky ceny života není možné ani reálné.
Před 50 lety jsem měl možnost nahlédnout do života „komuny“ mladých lidí ve Varšavě, kteří spolu žili a každý dával do společného rozpočtu vše, co vydělal. Ptal jsem se, z jakého důvodu skupina akceptuje malíře, který nedával do rozpočtu nic. Dozvěděl jsem se, že umělec obohacuje skupinu nejen svými obrazy, ale i přístupem k životu. „Je fajn. Máme ho rádi!“
Z hlediska věku hodnotí cenu života jinak ekonomové, jinak filozofové. Termín „statistická hodnota života“ bere v úvahu ekonomický přínos jednotlivce pro společnost. I v tomto případě je hodnocení individuální. Někteří začínají pracovat v osmnácti, jiní v 25 letech. Jedni mají měsíční mzdu 25 000 Kč, jiní 100 000 Kč. Někteří nepracují vůbec. Kompromisem je použití průměrné mzdy v konkrétním roce. Z ošidných průměrů lze vypočítat, že při průměrné měsíční mzdě 30 000 Kč, která se nebude v průběhu let zvyšovat, člověk obdrží za rok 360 000 Kč, tj. za 40 let práce asi 14,4 milionu korun. Jiná statistická hodnota života se uvádí v USA (10 milionů dolarů) a jiná v Indii (1 milion dolarů).
Z výhradně ekonomického hlediska cena života starých lidí klesá. V očích mnohých se stávají pro společnost zátěží. Nepracují, nárokují si zpět, co do systému svou prací a placením sociálních dávek vložili. Zděšení ve mně vyvolala zpráva o opatření v době „covidu“. Dle bulváru měla být upřednostňována péče o mladé lidi ve snaze zabezpečit dostatek lůžek akutní péče. V praxi jsem se s tím naštěstí nesetkal.
Pravděpodobné je, že jinak hodnotí cenu života mladí a staří. Vždyť ti důchodci stejně brzy zemřou, tak proč investovat miliony do jejich záchrany? Ve zdravé společnosti musí primitivně uvažující nedospělé materialisty nahradit moudrost a lidé respektující principy morálky a etiky.
Posuzování hodnoty života se historicky mění. Často uváděným příkladem je záchrana lidí z potápějícího se Titaniku v minulém století. Zachraňovány byly především ženy a děti. Měli muži větší šanci se zachránit sami? Mají se zachraňovat ti nejslabší, nebo ti nejsilnější? Má větší cenu život ženy, nebo muže? Má větší cenu život dítěte, nebo starce? Podobné dilema měla hrdinka knihy Williama Styrona Sophina volba, která se v německém koncentráku za války měla rozhodnout, zda nechá žít svého syna, nebo dceru. Při srovnání ceny lidí podle pohlaví srovnáváme nesrovnatelné. Každý má svou nezastupitelnou kvalitu. Doplňují se. Mají větší cenu řeky, nebo moře?
Lidský život má nekonečnou hodnotu. Važme si ho a chraňme jej za všech okolností. Žádní dva lidé nejsou stejní. Každý má svůj příběh. Někteří se narodili se zlatou lžičkou v ústech, jiní museli bojovat na své cestě o zdraví, o každou korunu. Někdo vytvořil umělecká díla, která inspirovala celý svět, jiní ovlivnili své okolí dobrými skutky.
Cena lidského života se nedá počítat v penězích, ale ve stopě, kterou člověk zanechá. V úsměvech, které rozdá, v pomoci, kterou poskytne, ve vzpomínkách, které v druhých zůstanou. Bohužel se skutečná hodnota člověka občas pozná až po jeho smrti.
Použité zdroje
