Hlavní obsah
Lidé a společnost

O tykání v práci a v ložnici

Foto: Pexels.co, Ron Lech

Budeme si tykat?

V dětství nám všichni tykali. V pubertě jsme se těšili na vykání. Na gymnáziu jsme milovali učitele, kteří nám vykali. Cítili jsme se důležitější.

Článek

Vykat, nebo dokonce onikat je velká zbraň českého jazyka, vedoucí k nejrůznějším groteskním situacím. Vykání je výrazem úcty ke stáří, k funkci, k pohlaví. Tykání je znakem sounáležitosti, intimnosti. Vykání je dobré dodržovat v zaměstnání. Někteří se mylně domnívají, že si v případě tykání mohou všechno dovolit. Například přestat pracovat. Znám rodiny, kde děti vykají rodičům.

Pozor na náhodné tykání s ženami (muži) u drinku ve dvě ráno. Druhý den potkáte inkriminovanou osobu s partnerem (partnerkou), kterým bude divné, odkud se tak intimně znáte, že si tykáte.

Vykání v ložnici je tématem četných anekdot. Je-li myšleno vážně, jde spíše o úchylku. V nevěstinci jsem nikdy nebyl, tak nevím, zda si tam milenci tykají. Možná, že vykání patří k placeným službám.

Anglicky mluvící lidé nevyjadřují úctu k druhému vykáním, ale oslovením křestním jménem nebo použitím slova „Sir“ (pane) nebo „Madam“ (paní). Nevím, jak to funguje při hádkách. „You bastard“ je vždycky jenom bastard, ale „ty vole, ty krávo“ se od „vy vole, vy krávo“ pořádně liší. Kdo se v pravidlech nevyzná, jde přímo k věci a oslovuje nás: debile, idiote – bez ukazovacího zájmena. Tykání je výraz přátelství, nejde-li zrovna o hádku o poslední kousek zdraženého květáku. V hádce si všichni začínají tykat. Dojde-li na facky, už je všechno jedno, rozhoduje krev. Pokud se někdo (mimo pracoviště) ohradí, proč mu tykáte a neoslovujete plným titulem, bývá to známkou poškozeného ega nebo sociální poruchy.

Pamatuji si, jak jsem den po promoci stál u výčepu v hospodě U Cikána a starší obyvatel blízkého domova důchodců na mě volal: „Hej hochu, dones mně pivo“! U vědomí čerstvě nabytého titulu jsem se ohradil: „Co mně tykáte, dědo? Přijďte si pro pivo sám!“ Muž se nehnul z místa a pokračoval: „Neříkej mně dědo, žádný vnuky nemám. Je mně sedmdesát, odhaduji, že jsi o dvacet let mladší, tak neprskej a dodnes to pivo.“ V tomto okamžiku jsem pochopil teorii relativity. Pokorně pivo donesl i zaplatil. Bylo to před 50 lety. Nechápu, jak to rychle uběhlo. Jen mně pivo nikdo nenosí. V porovnání s tryskem života, je problém tykání opravdu zanedbatelný.

Bylo by fajn, kdybychom si všichni tykali dle pravidel etikety i bez hádek. Nebo byli alespoň přátelé.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz