Článek
Jen se Dr. T. vzpamatoval z ředitelské kontroly akreditace kbelíků, sdělila mu šeptem vrchní sestra, držíc ho za ruku, že začíná revoluční metoda hodnocení kvality péče v nemocnici a na kliniku se blíží stopař. Ten má za úkol odhalit, zda je pohyb nemocných po špitále uspořádaný a racionální.
Po několika telefonátech se Dr. T. vyplnila strašná předtucha, že nejde o stopaře jednoho, ale o dobře vycvičenou jednotku. Původně si myslel, že objedná sanitku a odveze je, kam si budou přát. S hrůzou zjistil, že nejde o stopování dopravní, ale o štvanici nemocniční. Ten, kdo má být stopován a uštván, je především on.
Dr. T. tak dostal těžký úkol. Prezentovat, že je vše v pořádku a současně v nepořádku, aby stopaři prokázali oprávněnost honitby a mohli dostat spolu s nadhánějícími úředníky tučnou mzdu. Věděl, že kdyby se na oddělení podařilo transplantovat dělohu, vyléčit navždy všechny pokročilé rakoviny nebo zajistit nulovou úmrtnost novorozenců, žádné pochvaly se od nich nedočká. Radost jim může udělat jen chybějícím razítkem, gramatickou chybou v operačním protokolu nebo chybným zaškrtnutím „smajlíka“ na škále bolesti.
Ke stopování vybral nemocnou slečnu A. A. s nejasným mrazením na rodidlech a starší babičku B. B., kterou do nemocnice přivezly děti před odjezdem na dovolenou na Kanárské ostrovy. U paní B. B. zjistil v kolonce příjem, že od pacientky nebyl žádný, a v kolonce odběry, že byly odebrány čepice zmijovka, pouzdro od pistole a plena. Léky z domova si žádné nepřinesla, ale důrazně upozorňovala, že si chce co nejvíce léků odnést domů.
Pohledem do přehledu výdajů na pacientku zjistil, že sanitka dovezla pacientku do nemocnice v ten den dvakrát, až z Brna, což ho překvapilo, neboť paní B. B. bydlela cca 500 m od nemocnice. Pochopil, že některé věci je lépe nezkoumat.
Po přijetí paní B. B. odešla neznámo kam, což bylo znepokojující. V dokumentaci byl zápis podepsaný třemi svědky, že se ji nepodařilo najít ani medikům při výuce epidemiologie. Poprvé byla na oddělení vrácena ochrankou se psem ze samoobsluhy, kde se pokoušela zcizit párátka, podruhé z Emergency, kde kouřením v místnosti na umývání podložních mís spustila alarm a zapříčinila příjezd tří požárních sborů z okresního i krajského města.
Ještě hodinu po této události běhali požárníci kolem budovy a hledali hydrant, který byl z úsporných důvodů odstraněn.
Problém byl s diagnózou. Zvoleno bylo číslo N 97.9 tj. Neplodnost, což sice odpovídalo pravdě, ale vhodnější se mu zdálo číslo N 91.4 chybějící menstruace, které netrpělivý lékař popsal slovem „zmatenost“, když B. B. obvinila jinou pacientku, že jí ukradla oběd, čemuž málokdo věřil, protože byla bramborová kaše a prejt.
Při sledování časů strávených na oddělení připsal sekundář ještě diagnózu zácpa, když zjistil, že usnula k nelibosti dalších pacientek hodinu na záchodě. Další problémy již v den přijetí nenastaly, do příjezdu dětí z dovolené zůstávalo ještě 10 dní.
Stopování slečny A. A. bylo složitější. Příjem byl zapsán jako vysoký, odběry zatím žádné. Objektivní nález: bpn (bez patologického nálezu). V anamnéze byly věnovány dva odstavce sexuálním zvyklostem, které ho donutily dvakrát se postavit. Představil si starší kolegy, jak každou chvíli nahlížejí do pokoje pacientky, zda to také neuvidí. Pak představu zahnal, neboť si uvědomil, že anamnézu nikdo číst nebude.
V sesterské dokumentaci bylo krasopisně zapsáno, že byla nejdříve v kuchyňce, pak půl hodiny zvracela, cítí se dobře, bolesti nemá. Upoutal ho zápis sestry s vykřičníkem, kde se psalo, že strávila hodinu v místnosti sanitářů, odkud se ozýval křik, který budil pacientky po operaci místo anesteziologů. Návštěva sanitářů v léčebném plánu nebyla.
Dr. T. v počítačové databázi zjistil, že paní A. A. prošla celkem šesti odděleními, byly jí provedeny rektoskopie, magnetická rezonance, rtg plic, echokardiografie, CT a laparoskopie, i když to vzhledem k délce pobytu u sanitářů nebylo bez působení nadpřirozených sil reálné.
Když Dr. T. zjistil, že se pacientka ztratila z oddělení, propadl panice. Po vyhlášení v rozhlase a udání na policii se slečna A. A. našla v cukrárně, jak pojídá rakvičky, a na výzvu, že se má vrátit na oddělení, odpověděla, že ji může nemocnice políbit p…l, což je teoreticky i prakticky nemožné. Dále uvedla, že už dávno věděla, že má nemocnice hroznou pověst, ale tak špatnou péči si nepředstavovala. Nejhorší jsou sanitáři, kteří nejsou ničeho schopni. Raději zemře, než by se do nemocnice vrátila.
Dr .T. smutně pohlédl z okna toalety. Pochopil, že na odstranění chaosu v nemocnici nebudou asi stopaři stačit. Bude nutné zapojit nadpřirozené síly nebo ráznou vládu, která vzejde z blížících se voleb.
Před vchodem zastavilo černé Audi A8 a Maserati Gran Turismo s pražskou značkou, z kterého začali vystupovat zamračení stopaři a stopařky s aktovkami Louis Vuitton. Než ho zradila kardiopulmonální soustava, napadlo ho, že se zapomněl odepsat v knize příchodů.
Naposledy spatřil své kolo, které přehazoval neznámý muž v popelářském overalu přes plot. Snažil se ještě zachránit starou útěchou proletářů, kteří mohou ztratit jen své okovy. Ale na život bylo pozdě.
Článek navazuje na předchozí fejeton:
