Článek
Chytrý telefon je jako hyperaktivní dítě. Ustavičně pípá, bliká, vibruje, chce heslo, aktualizaci, přihlášení, povolení cookies, chce, abychom si stáhli aplikaci, která vysvětlí, proč potřebujeme další aplikaci. A kdyby mohl, chtěl by i kapesné.
Má i dobré stránky. Nahradil navigaci v autě, poradí kudy jít na Sněžku, vyhledá cyklostezky, doporučí restauraci, kterou bychom si sami nikdy nevybrali, a ještě nám změří tep, když se u ní zhrozíme cen. Můžeme si na něm zahrát šachy a pustit Facebook. Drzost je, že ve spojení s chytrými hodinkami hodnotí, jestli dobře cvičíme. Sám necvičí vůbec. Vybavuji si kreslený vtip, ve kterém na běžecké stezce leží lidská ruka se „smart“ hodinkami, které hlásí: „Skvělý výkon! Právě jsi zhubnul o 70 kg!“ Vedle stezky pojídá medvěd zbytek těla.
Mobily patří mezi spolupachatele snadného utrácení. Když musíme vytáhnout peněženku, je to těžší než když stačí přiložit telefon ke kase. Zbytečný výdaj zhodnotí mozek až doma po otevření bankovní aplikace.
V telefonu můžeme sledovat předpověď počasí, teplotu v obýváku na chatě, nebo s jeho pomocí zjistit, jak se rusky řekne: „Běž domů a už se nevracej!“
Důvěru k telefonu můžeme ztratit, když hlásí, že zrovna prší a ono je hezky. Nemusí to být přístrojem. Na vině může být aplikace zdarma. Přece nevyhodíme dvacet korun za placenou verzi. Problém nemusí být v hardwaru, ale softwaru. Bohužel.
V minulosti se osvědčila předpověď počasí z provázku. Když byl mokrý pršelo, když foukal vítr, byl nahnutý, když nebyl vidět, byla tma nebo ho někdo ukradl. A hlavně: nikdy nechtěl aktualizaci.
V telefonu si můžeme číst zprávy. Mohou být jedovaté jako v televizi, kterou si v době zpráv nepouštíme, protože bychom se mohli zbláznit. Když se nás partnerka po půlhodině „čučení“ do telefonu zeptá, co nového jsme se dozvěděli a my si na nic nemůžeme vzpomenout, je to na pováženou.
Telefon je proti inzultacím dost odolný, ale má to své meze. Roztržitým lidem, kterým všechno padá z rukou se doporučuje přístroj určený pro zedníky. Ten prý vydrží pád z lešení, ze střechy a topení v betonu, pokud ho vytáhneme včas. Mobil také rád klouže do záchodové mísy, přehřívá se v dobíjecí přihrádce automobilu a často se schovává. Všude. Zrovna když ho potřebujeme. Pak je dobré mít telefony dva nebo manželku, která vám zazvoní z ložnice a on se ozve v lednici. Levnější je druhý telefon, ale zase se o nás nemá kdo starat a nikdo nám pořádně neřekne, co máme dělat. Dobrá žena ví, kdy máme hlad, kdy je nám zima, kdy potřebujeme na vzduch a komu máme zavolat.
Telefon pomáhá určovat, květiny, stromy a houby. Po hříchu připomínám, že právě v přírodě se telefon rád ztrácí a nejhůř hledá. Určování vín v telefonní aplikaci je ovšem jiná káva. Když už si máme zkazit zdraví, tak dobrým vínem, u kterého je uvedená i cena, abychom si ho náhodou nechtěli koupit.
Chceme-li naštvat facebookové přátele fotografiemi z dovolené, nemusíme sebou tahat těžké fotoaparáty. Na fotky jsou mobily fakt kanón! Jen se stejné fotografie uvnitř telefonu nekontrolovaně množí. Určitě jen proto, abychom si museli připlatit za větší úložiště nebo koupit mazací program. Kde jsou časy, kdy byla jen jedna telefonní síť. Dnes máme v telefonu WhatsApp, Signál, Messenger, Viber, Face Time, Google Meet, Botim a kdoví co ještě. Procházení pošty před spaním dokáže člověka pěkně rozhodit.
Na vojně jsme měli na telefonu nápis: „Pozor, nepřítel naslouchá!“ Měli bychom si přidat: „Bacha na SMS zprávy!“ Zdá se, že bez mobilů by bylo mnohem méně rozvodů, inzultací i svateb.
Když jsme dříve měli jen telefon s ciferníkem nebylo tak snadné se dovolat. Dnes jsme s telefonem v kapse k dostižení stále. Může to být výhoda i nevýhoda. Podle toho, co děláme a chceme.
Osvícený dědek řeší problém vtíravého telefonu jednoduše. Vypne zvuk. Některé aplikace mají neuvěřitelnou vůli k životu i když jim žádná oznámení nedovolíme. Pak už jde o detektivní rutinu, jak nezvaného rušitele objevit a noční pípání zatrhnout.
V televizní soutěži Chcete být milionář existovala možnost „Přítel na telefonu“. Bylo by fajn, kdyby si lidé nevolali jen pro radu. Bez chytrého telefonu bylo udržování vztahů v minulosti složitější. Buďme rádi, jak to je. Když se ztratíme na houbách nebo v Praze, chytrý telefon nás najde.
Přes všechny výhrady nedám na chytrý telefon dopustit. V osobním životě i v práci. Jen jsem se ho musel naučit používat. Nebylo to snadné. Vím, že jsou lidé, kteří tvrdí, že nepotřebují telefon hloupý ani chytrý. Je mně jich trochu líto. Asi jsou rádi sami. Návrat k přírodě je jedna věc, žít plnohodnotný život je věc druhá!
