Článek
Když je člověku padesát (šedesát) a zrovna se nedaří, není daleko k myšlence: „Na takovou práci se můžu vykašlat, tohle nemám zapotřebí!“ Začíná sen o důchodu. Ne jako o konci trápení, ale vytouženém nebi, kde se vstává po deváté, voní káva a za zpěvu ptáků na prosluněné terase listujeme v katalogu exotické cestovky. Nemůžeme se rozhodnout. Poletíme k moři nebo do Alp?
Jenže pak přijde realita. Místo probuzení v devět, sedíme na posteli s vytřeštěnýma očima už v pět. Po krátkém boji s dekou vrávoráme na WC v nevytopeném bytě (šetřit se musí). Kohouti řvou a bolí kolena. Nemůžeme najít berle, sluchátka ani léky. Pořád nám někdo schovává brýle.
Někdy se zdá, že v důchodu máme méně času na koníčky než při zaměstnání. Na vině je pomalejší životní tempo. Pokud jsme při práci museli zapomenout na šachy, muzicírování, malování, psaní básní nebo odpovídající péči o vnoučata přestaňme se vymlouvat a dokažme, zda jsme to mysleli doopravdy.
Zahrada je velká výzva. Člověk by nevěřil, jakou má plevel vůli k životu. Rýč bývá těžký, záda ho nemilují. Kam všechen ten bordel vozit? Zkusíme kontaktovat vnoučata, zda by nepomohli. Nepomohli. Nemají čas. Musí na hokej, do fitka, na rande, kosmetiku. Když upečeme výborný štrůdl, dozvíme se, že naši „milí“ nejedí ořechy, hrozinky, jablka a vůbec nejedí nic sladkého, jelikož chtějí zhubnout (pizza se nepočítá)!
Dobře. Reklamy radí, že důchod je ideální k cestování. Jenže musíme na něj mít peníze. Musíme být zdraví nejen na začátku cesty, ale také během pobytu. S cestovkou hrozí, že pojedeme s nerudnými a zapomětlivými důchodci. Občas se to nedá vydržet.
O odchodu do důchodu uvažují nejdříve lidé, kteří pracují jen pro peníze. Nemají svou práci rádi, nechtějí snášet náročné škodlivé a nudné pracovní podmínky. Nejrychleji opouštíme práci, která není tvůrčí.
Ve snu o důchodu málokdo počítá se strachem z prázdnoty (samoty), nedostatkem vůle k udržení zdravého života. Práce dávala naší existenci řád a smysl. Bez ní se cítíme nepotřební. Nespravedlivé, nevšímavé okolí podtrhuje existenciální otázky: „Žili jsme správně? Co ještě zbývá?“
Pokud nejsme bohatí, jako přízrak z mlhy se objevuje finanční nejistota. Dříve na výplatní pásce peníze přibývaly, v důchodů častěji mizí. Část lidí v aktivním věku vidí v penzistech parazity, kteří jen překážejí. Za stovku jsou prý schopní volit i ďábla.
Půjdeme-li do důchodu neznamená to, že budeme mít méně stresů. Jen budou jiné. Kamarád hledal k seznámení sličnou důchodkyni. Říkal: „Když dáme penze dohromady (20.000), budeme se mít skvěle“. Za to, co nabízel, si bude muset hledat nějakou méně sličnou. Při dnešních cenách si moc vyskakovat nebudou. Za přáním přítele kromě touhy po finanční prosperitě je i praktická touha nebýt sám, mít parťáka. Feministky si přisadí: chtěl lacinou služku! Nevidím to tak černě. Je dobré žít v páru. George Clooney ve filmu Lítám v tom říká: „Partner v páru je jako kopilot. Když jeden zkolabuje, druhý pomůže doletět do cíle.“ Měl pravdu. Ve dvou se důchod lépe táhne. Ve snu i ve skutečnosti.
Odpadl stres plánování budoucnosti, už nás nezajímá kariérní postup, nepotřebujeme být řediteli, vlastnit nový podnik. Naše přání se zklidňují, už chceme jen, aby nás nic nebolelo a byli jsme přiměřeně zdraví. Aby se v rodině měli všichni rádi a radovali se ze života s vámi. Aby děti a vnoučata žili bez havárií. Aby nám šel lépe forhend v tenisu, golfové míčky létaly dál a nezmrzly okurky.
OK. Jsou lidé, kteří se mají v důchodu špatně. Jsou nemocní, nesoběstační. Rady, jak mají šťastně prožít důchod jsou směšné. Nemají pořádně co jíst. Málokdo z nich ale přizná, že pokud nebyli vážně nemocní nebo okradení, mají na své důchodové bídě velký podíl! Mluvím o lidech, kteří pracovali jen na černo nebo vůbec, nestudovali, nebyli prospěšní nikomu, nepomáhali nikomu, neplatili žádné daně a nyní jsou překvapení, jak jsou na tom zle.
Co pomůže? Dělat věci ve správném pořadí. Nedělat v mládí starého a ve stáří mladého. Chystat se na důchod od prvního zaměstnání. Žít zdravě. Nezapomínat na koníčky, sportovat, spořit, kultivovat rodinné i sousedské vztahy, chodit na prevence. Pak je to v důchodu dobré. Nikdy jsem se neměl lépe. Tím nechci nikoho naštvat. Jen to říkám. Určitě je nás víc.
