Článek
Je to už šestnáct let, co můj článek Akreditace kbelíku publikovaný v časopise Gynekolog vzbudil velký ohlas. Deprimovaní lékaři i sestry si ho vyvěšovali na inspekčních pokojích jako němý protest proti nesmyslné byrokracii a hlouposti tehdejšího vedení nemocnice. Zatímco na vyšetření pacienta stačilo patnáct minut, splnění následujících požadavků akreditace jednou tolik. Možná, že to v jiných nemocnicích nebylo tak špatné a je to dobré i dnes. Snad ale nezaškodí připomenout, že se před tupostí byrokratů musíme mít na pozoru stále.
Článek začínal větou: Každý nemocniční kbelík musí být označen názvem kbelík, je zakázáno používat zkratky v jeho označení. Kbelík nesmí být nazýván okov, protože těch jsme se již zbavili. Zkratka „KBL“ by mohla uvést nové pracovníky v omyl, že jde o kabel. Červený kbelík musí být označen jménem červený, modrý jménem modrý, nesmí tomu být naopak. Kbelík se nesmí nikdy postavit na zem. Pracovník ho musí stále držet v ruce nebo ho uložit do sterilizovatelné skříně, ve které je nutné umístit ve výši 80 cm teploměr, který zaznamenává konstantní teplotu. Kbelík smí používat jen pracovník s odpovídajícím vzděláním pro kbelík. Nejraději lékař se specializační atestací. Pokud slouží pohotovostní službu lékař bez atestace a v noci kbelík použije, musí neprodleně požádat primáře o souhlas s jeho použitím. Sestra smí použít kbelík jen v přítomnosti lékaře.
Každý kbelík musí mít vystaven deník o využití přístroje. Denně v něm musí být veden záznam, kdo ho používal a kolikrát byl umýván. Nesmí se použít černá propiska. Jednou za rok musí projít testem propustnosti a hořlavosti. Nemocniční hygienik je povinen provádět dvakrát týdně stěry na kultivační vyšetření z kbelíku a z nosu pracujících s kbelíkem. Použití kbelíku musí být potvrzeno razítkem uživatele v protokolu a na kbelíku z vnitřní strany. V místnosti označené viditelně nápisem kbelíkárna musí být vyvěšen přesný postup, jak se kbelík myje a příslušní pracovníci musí být pravidelně, jedenkrát měsíčně proškoleni. Z kbelíku se nesmí jíst, nesmí v něm být přenášeny fekálie ani pivo. Každý nosič kbelíků musí podepsat informovaný souhlas, kde budou popsány i jiné alternativní nádoby. Nosič musí být upozorněn, že držadlo kbelíku se může utrhnout. Musí uvést, zda souhlasí, aby o této komplikaci byli informovaní příbuzní. Informovaný souhlas musí být ve všech jazycích známých pracovníkům akreditační firmy. Jde hlavně o bahamskou angličtinu a kreolštinu. K dispozici musí být znalec posunkové řeči.
Účelem akreditace kbelíku je především blaho pacienta. Vedlejším účelem jsou zisky firmy, která obdrží 100.000 Kč za každý akreditovaný kbelík a nikdy nekončící reakreditace. Jde nejčastěji o firmy pražské. Proto musíme být všichni vděční. Na domácí scéně lze takto úspěšně bojovat proti nezaměstnanosti ve zdravotnictví vytvářením komisí pro akreditace a zřízením nových pracovních příležitostí pro řidiče komisařů, dopravce papíru, účetní, salátové a jiné pracovnice.
Kbelík bude akreditován i v případě, že v nemocnici neteče voda a chybí nosiči kbelíků. Kbelík musí být akreditován pro blaho pacientů i v případě, že v nemocnici žádní pacienti nejsou, protože byli propouštěni všichni zdravotníci, kteří veřejně nevyjádřili akreditaci podporu a nepodpořili kbelíky hodnotnými závazky.
Tolik o kbelíku starém 16 let. Nehrozí nám lepší péče o kbelíky než o pacienty?
