Článek
Mám známou, která tvrdí, že hodinky nepotřebuje. Jednak by je ztratila, jednak nemohla najít, kdyby potřebovala vědět, kdy má být u kadeřnice. Říká, že všechno stihne. Jen nevím, proč chodí vždycky pozdě a nikdy dřív. Možná proto, že chce být hezčí, než je. Dá to prý hodně práce. Někteří lidé nemají povědomí o čase vůbec. Snad chtějí každou chvíli využít do poslední vteřiny. Jdou do výčepu na pivo, i když vědí, že jim jede za 5 minut vlak. Určitě bude mít zpoždění. Většinou mají pravdu. Na rozdíl ode mě aspoň uhasí žízeň. Jiní nevědí, kolik času uteklo od doby, kdy se narodili. Zkoušejí být čilí v sedmdesáti jako ve třiceti.
Dívky a ženy hodnotí muže podle intelektu, smyslu pro humor, charismatu a perspektivy klidného zázemí pro své potomstvo. Vedle umění naslouchat a být pozorný oceňují čistotu bot, krásu zadku a hodinek (o peněžence teď nemluvím). To nemám ze sebe. Odposlouchal jsem to od kamarádek. Žena říká, že moc čtu. Každá má jiné priority. Pobývám prý často na nevhodných místech, nebo se stýkám s divnými lidmi. Jenže já vím svoje! Některým paním imponují obrovské hodinky, které ruka sotva unese, jiné preferují tak tenké, že nejdou ani pořádně nařídit. Obdiv sklízejí hodinky, které nosí piloti letadel. Je to sexy. Nevadí, že nositel je nezaměstnaný úředník. No a teď jsou hitem chytré hodinky. Protože chci jít s dobou a občas potřebuji vědět, kolik jsem uběhl ke smrti a jakým tempem, jedny obzvlášť dobré jsem si koupil: „polo“ chytré. První zklamání mi hodinky připravily při hodnocení spánku. Napsaly, že jsem spal špatně, což je pravda, protože vždy, když jsem se otočil, tak se rozsvítily. Čím mě hodinky fakt urazily, je hlášení, že jsem ve špatné kondici, která odpovídá věku 70 let. Za ty peníze je to sprosté. Nekupoval jsem si pravdomluvné hodinky, jen slušné. Sluneční hodiny se u nás už moc neprosadí, protože je půl roku tma. Na Googlu si můžete najít, jaký obrázek nakreslit na dům, kdybyste je náhodou chtěli. Přesýpací hodinky se ucpávají a jsou dobré tak na hraní Scrabble. A kdo je má stále obracet.
Hodinky se liší cenou. I ty drahé ukazují délku života stejnou. Za milión i za „pajsku“ od černocha na pláži. Když má někdo hodinky dražší než 20 tisíc, koukám, kde se na nich pouští vodotrysk nebo televize. S tou jsem se ovšem moc nespletl, protože s některými hodinkami si můžete povídat i platit v obchodě, jen vám po jejich zakoupení musí zůstat nějaké peníze na účtu. Budete vědět, jak jste vysoko nad mořem, kolik máte v krvi kyslíku, kde je sever a jestli je bouřka. No, nekupte to. Na horské túře to může být cenné.
Chytré hodinky také počítají kroky. Prý jich máme udělat za den aspoň 10.000, což není tak těžké. Průměrně neposedný člověk (který nemá televizi) tolik kroků udělá i v kuchyni a na zahradě. Kdyby potřeboval vědět, kudy se jde na hřbitov, tak mu to navigace v hodinkách ukáže. Kdyby ho sežral medvěd (už je prý v Beskydech) a jeho ruka s hodinkami zůstala ležet na cestě, hodinky budou hlásit fantastický úspěch v hubnutí: sedmdesát kilo dole! Některé hodinky jsou mimořádně vlezlé, připomínají, že necvičíme, jak jsme slíbili. Ta funkce jde vypnout, jako samozřejmě mnoho dalších, jenže pak jsou z nich jen normální drahé hodinky. Hodinky se také mohou sbírat, když někdo neví, co s penězi. Pak musí mít hodinky s automatem i na péro. Jen věční optimisté mají hodinky na baterii. Dojde jim dech nejčastěji, když zrovna na přesném času závisí jejich život.
Tak hlavně, ať už na nás nečeká poslední hodinka. Právě na ni je dobré přijít o pár let později.
