Článek
Půjčovny kol na krátké jízdy jsou po celé Evropě i v Dubaji. Některá kola už mají něco za sebou, jiná jsou celkem nová. K půjčení potřebujete v mobilu aplikaci Careem a zaplatit si buď jednu jízdu, potřebný čas na cestu nebo také předplatné na týden. Zvolil jsem týden za 59 dirhamů s tím, že jednotlivá jízda nesmí přesáhnout 45 minut. Hned poprvé jsem kolo vrátil za 46 minut, když jsem cca 5 minut zkoušel zasunout kolo do volného doku a moc se to nedařilo: pokutu 10 dirhamů si firma okamžitě stáhla z mé kreditky. OK, příště musím kolo vracet s rezervou. Další cesta byla jen 15 minutová z pláže. Kolo jsem řádně zasunul do doku, rozsvítilo se zelené světýlko, kolo nešlo vytáhnout. Pro mě jízda skončila jak má. U kol stála dvojice mladých lidí, kteří usilovně hleděli do telefonů. Vrátil jsem se domů a vidím, že aplikace hlásí, že stále jedu na kole. Vracím se k dokovací stanici. Kolo, na kterém jsem přijel, už v doku není. Volám Help linku. Sladký hlas mně sdělil, že jsem kolo špatně dokoval, ať to napravím. Začal jsem být nervózní. Náhodná kolemjdoucí mě upozornila, že při vracení kola musím být obezřetný jako když vybírám peníze z bankomatu. Peníze se kradou z nezajištěného internetu na letišti i u půjčovny kol. Pokud je někdo nablízku s mobilem v ruce nikdy nelze vyloučit, že chce kolo ukradnout a jezdit na něm třeba několik dní na naše náklady. Píšu Careemu zoufalé zprávy, pomáhají mě Francouz, Angličané i Indové. V centrále sdělují, že se na celou záležitost podívají, ale za každé další překročení vrácení kola o 30 minut naskakuje pokuta 10 dirhamů. Se strachem sleduji ubíhající čas. Uvažuji o zablokování kreditky, ale znalci tvrdí, že tím nic nevyřeším. Firma ze mě bude mámit peníze i bez kreditky. Dirham stojí cca 6 Kč, za deset půlhodin je to 100 dirhamů tj. 600 Kč. OK to přežiju, ale co když to bude celý týden. Je mně zle. Aby zákazníci nemohli chodit firmě nadávat, nemají žádnou fyzickou kancelář. Vše jen telefonem, Na druhé straně sedí buď rodilí Američané, kterým nerozumíte vy, nebo místní Arabové nebo Filipínky, které nerozumí nám. Je to na budku, říkal můj kamarád. Píši další mail, volám další čísla a nakonec rezignuji. Štěstí se na mně usmálo, když si začala stěžovat další uživatelka. Nešlo o krádež, ale poruchu dokovací stanice. Uf!
Při reklamacích jsem musel vždy uvádět číslo telefonu s aplikací a internetem (dubajskou SIM kartou), podrobnosti z profilu při registraci, číslo půjčeného kola. Je pod QR kódem. Nepoučený uživatel si ho nevšimne.
Nakonec vše dobře dopadlo. Jen ztracený den plný nervů a stresu a vztek na vlastní hloupost! Je třeba si kolo při vracení vyfotografovat i s číslem. Hlídat čas návratu. Při vracení kol je dobré se na mapě podívat, zda v naší cílové stanici je volné dokovací místo. Opakovaně se mně stalo, že stanice u mého bytu byla plná. Kvůli překročení času jsem si nemohl dovolit čekat a musel se vracet stovky metrů k jiné stanici. Při vracení kola doporučuji dávat pozor na okounějící „čekatele“ s telefonem v ruce. Nikdy není jisté, zda chtějí odjet s naším kolem nebo svým. Nevím přesně jak „počítačoví zloději“ kola získávají. Podezírám aktivovaný hotspot nebo nezajištěný internet v mobilu. Rozhodně doporučuji u vraceného kola počkat až Careem potvrdí, že jsme kolo vrátili. Peníze z telefonu se kradou z nezabezpečeného internetu na letišti, v metru ale i u dokovací stanice pro půjčování kol! Možná tak špatné zkušenosti s půjčením kola v Dubaji nemáte. Možná jsem měl jen smůlu. Někomu snad mohou moje poznámky v budoucnu ušetřit stres a peníze. Dle mých zkušeností je výhodnější půjčovat si koloběžky společnosti Lime než E-biky. Koloběžku je možné nechat stát kdekoliv a aktivovat mimo přítomnost „podezřelých“ pozorovatelů.
