Článek
Kdo navštíví Brixen, diví se, čím vlastně chtěl císař Havlíčka potrestat. Je tam pěkně. V českém prostředí je Brixen vnímán jako místo Havlíčkova nuceného exilu (1851-1855). Z Havlíčkových textů známe obvykle začátek Tyrolských elegií, popisující deportaci:
Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak
jakpak se ti Brixen líbí? - Neškareď se tak!
Nepospíchej, pozastav se, nechoď ještě spát:
abych s tebou jen chvilinku mohl diškutýrovat.
Nejsem zdejší, můj měsíčku,
toť znáš podle křiku: neutíkej,
nejsem treu und bieder,
jsem zde jen ve cviku.
Brixen (italsky Bressanone) je krásné historické, kulturní a ekonomické centrum okresu Valle Iscaro. Je třetím největším městem provincie Alto Adige. V Havlíčkově době měl Brixen 2700 obyvatel, nyní má přes 20 000. Německy mluví dvě třetiny obyvatel města. Jižní Tyrolsko bylo odtrženo od Rakouska v září 1919 a připojeno k Itálii na základě mírové smlouvy ze Saint-Germain. Že se to mnohým mírové nezdálo, je jasné.
Básník, novinář a český obrozenec Karel Havlíček se narodil 31.října 1821. Dle obce narození (Borová u Přibyslavi) rozšířil své příjmení o název Borovský. Zemřel na tuberkulózu 29.července 1856 v Praze.
Pro císařství stačil být Havlíček nepřijatelný už ve velmi mladém věku jako novinář i politik, uvážíme-li, že zemřel v třiceti pěti letech. Vedle mocnáře napadal i neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky. Císařští úředníci si s Havlíčkem nevěděli rady, zavřít ho nemohli, protože měl poslaneckou imunitu a otravy radioaktivními prvky nebyly tenkrát ještě v módě.
V roce 1846 převzal Borovský redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. Založil Národní noviny, platformu českého liberalismu. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské.
Své původní rusofilství korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. V roce 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Roku 1848 po potlačení povstání v Praze byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V této době byl totiž ve volbách roku 1848 zvolen do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Zastupoval volební obvod Humpolec.
Na začátku prosince 1851 doporučil ministr Alexander Bach („bacha na to“) císaři Františku Josefovi I. deportaci Havlíčka do Salzburgu. Císaři se to nezdálo dost daleko a zvolil odlehlý Brixen. Zkrátka chtěl Havlíčka přísně potrestat. Je fakt, že tam vezli Havlíčka v kočáře týden, nebyly k disposici nádražní bagety a Coca Cola, muselo se přepřahat a normálně obědvat. To nemluvím o tom, že se jim splašili koně a ve voze zůstal snad jen Havlíček, který na doprovázející četníky čekal. Z vozu vypadl komisař Dedera, který zas takový zloduch nebyl, když Havlíčkovi na cestu koupil 4 lahve mělnického vína. Asi nevěděl, že v Itálii je dobrého vína víc než dost.
Hotel Elephant
Prvním bydlištěm Havlíčka v Brixenu byl luxusní hotel Elephant, kde byl srdečně přijat a získal mnoho přátel. V hotelu si dodnes mohou návštěvníci prohlédnout pamětní knihu, do které se zapisovali významní i méně významní Češi. Později vystřídal různá bydliště. Pobýval také v augustiniánském klášteře Neustift (uprostřed vinic), kde byl v exilu držen také uherský biskup Bémer. Na radnici na Domplatz si Havlíček chodil pro státní podporu ve výši slušného úřednického platu. V Brixenu je ulice s Havlíčkovým jménem, u které je domek, kde ho majitel hotelu Elephant ubytoval po příjezdu rodiny. Luxusní hotel nebyl pro manžele dost dobrý. Z hotelu jim denně nosili jídlo. V Brixenu napsal Havlíček Tyrolské elegie, Krále Lávru a Křest svatého Vladimíra. V nich kritizoval absolutismus, světskou i církevní reakci.
Domek v Brixenu
Bohužel se pod domkem před dvěma lety kopal tunel, a tak si nejsem jistý, zda to domek přežil. Renovoval se také Hotel Elephant založený v roce 1552. Ten vydržel určitě.
V Informačním turistickém centru je možné získat leták v češtině, ve kterém jsou popsána všechna místa, kde Havlíček žil, ale také jména hospod, kam Havlíček chodil. Knihy si kupoval v knihkupectví Weger, které existuje dodnes. V obchodě mají jeho fotografie i knihy.
Havlíček rozhodně v Brixenu nouzí netrpěl. Nechal bych si takové vyhnanství líbit. Je ale jiná doba. Na Sibiři by to bylo horší.
Pamatuji si, že mě ve škole učili, že vlhko a zima v Brixenu vedly k rychlému Havlíčkovu úmrtí, ale pravda je opačná. Je tady krásně. Navíc se říká, že právě čisté tyrolské ovzduší prodloužilo život jeho ženě. Nedaleko Brixenu je lyžařské středisko Plose s širokými sjezdovkami. Nevýhodou je doprava z města trvající půl hodiny. Kdo ochutnal Sella Rondu, bude tady zklamaný. Na běžky i sjezdovky jsou v Itálii lepší místa. V Havlíčkově době se nelyžovalo, a tak Havlíček s celou rodinou vystoupal aspoň na Hundskopf s 2530 metry nad mořem. Snadné to rozhodně nebylo.
Rozsáhlou publikaci Havlíček v Brixenu s bohatou fotodokumentací napsal Jiří Morava. Doporučuji k přečtení. Snad v knihovně bude.
Budeme-li se snažit a obtěžovat naši vládu, třeba nás pošlou za trest na Maledivy nebo Havajské ostrovy.
Použité zdroje:
https://www.getyourguide.com/Brixen/See
Morava, J.: Havlíček v Brixenu; ISBN 80-901564-7-9
Morava, J.: C.k.disident Karel Havlíček; ISBN 80-7038-059-4
