Článek
V parku u rybníčka spí kachna. Zelenou hlavičku má schovanou pod hnědošedými pírky. Spí. Kde se tu vzala nevím. „Podívej, Honzíku, vrána!“ říká maminka, která míjí s dítětem spícího opeřence. Chlapec se ohlíží, ale matka ho nekompromisně táhne dál. Zdá se, že jsem byl zrovna u zrodu dezinformace o jejichž důvodech vedou spory politici i štamgasti v hospodě.
Když chodila maminka do školy, asi na hodině o ptácích chyběla. Rodiče ji neupozorňovali ani na vrány ani na kachny. Doma neměli knížku se zvířátky. V Angry birds se kachna nevyskytovala. S kachnou se paní pravděpodobně nesetkala ani jako kuchařka. Dobře. Závěr: za dezinformací je nedostatečné vzdělání.
Budou-li lidé chodit do školy, dávat pozor a vnímat pozorně svět kolem sebe, pravděpodobnost dezinformací se sníží. Jenže! Šel jsem na houby s profesorem přírodovědné fakulty. Snad deset metrů od vstupu do lesa jsme spatřili kouzelné vějířky žlutooranžových kloboučků a kuliček. „Jé, kuřátka,“ zvolal radostně profesor a začal houby sbírat. „To nejsou kuřátka, ale lišky! Jsou to výborné houby, jen bych ty malé ještě nechal dorůst. Kuřátka jsou také oranžová, ale vypadají jako mořské korály. Myslím, že některé druhy se dají jíst jen jednou!“ Podíval se na mě jako na idiota. „U nás na Moravě tomu říkáme kuřátka, žádné lišky u nás nerostou, jedině ty s velkým chlupatým ocasem, co unesli Budulínka.“ Zmlkl jsem. Je zřejmé, že v různých krajích se stejné věci jmenují jinak. Tady vzdělání nepomáhá.
V případě kachen a hub vcelku o nic nejde. Rozdílné pojmenování věcí a lidí je pochopitelné a akceptovatelné. Je ovlivněno historickým prolínáním národností, blízkostí hranic s Polskem, Slovenskem, Německem či Rakouskem. Tak se naučíme rozumět výrazům: motor/motorka, brejle/okuláry, erteple/brambory, tramvaj/šalina, škraně/lícní kosti, peníze/love/chechtáky.
Horší je, když lidé na různých koncích vesnice nebo světa chápou lidské chování zcela odlišně. Tak se stane, že někde okupanta nazývají osvoboditelem, tyrana zachráncem, vraha dobrodincem.
V tomto směru trestuhodně chybují lidé bez ohledu na délku školní docházky a získané tituly. Jazyk a názvy se mohou měnit, základní pravdy a identity zůstávají konstantní.
Přemýšlím, zda se v některé části republiky neříká kachně vrána. Omlouvám se, jestli jsem se spletl.
