Článek
Nemám na mysli sex po telefonu. Je pravda, že jsem to nikdy nezkusil, ale vždy si představuji scénu z filmu, ve kterém tlustá matróna v bačkorách předstírá do telefonu orgasmus během pletení, na jehož druhém konci je klient, který si představuje, že svými bláboly přivedl do extáze nádhernou Barbínu. No, každý máme něco.
V nemocnici jsme měli šprýmaře, docenta, který se zásadně hlásil do telefonu jako ministr zdravotnictví. Až se jednou stalo, že volal ředitel, kterého sekretářka špatně přepojila, a začal docentovi vysvětlovat, proč překročil plán výdajů na drobný hmotný majetek.
Vojáci se v rámci utajení hlásili jako: „Tady sokol, tady sokol“, nebo „Slyším břízu“. I tady bylo pro humor dostatek příležitostí, když se dozorčí hlásil: „Tady desátník Šmoula, tady Šmoula.“
Když někdo volá, měli bychom se ozvat jménem. Od doby, kdy volají šmejdi nejrůznějšího druhu, je lepší se hlásit po vojensku. Přihlásíme-li se slovem „Haló“, volající se lekne, že voláme my jeho, a ne on nás.
V době umělé inteligence je obtížné poznat, kdo volá, protože AI umí napodobit hlas kohokoliv. Žádá-li vnuk dědečka, zda by mu mohl poslat pět tisíc na cestu domů, nemusí jít o jeho vnuka, i když má hlas navlas podobný. Nejsme daleko od doby, kdy na začátku každého telefonování budeme muset říci heslo nebo PIN.
Ženy nemají rády videohovory pomocí FaceTimu, protože by musely být stále perfektně nalíčené, nebo by se poznalo, že nemají, co na sebe. Některým je to jedno. Vymoženost Skypu, WhatsAppu a Google Meet dovolí, aby nás někdo na dálku instruoval, jak obsluhovat plynový kotel nebo elektrárnu. Nové auto už dnes po telefonu nespravíte. Na druhé straně je fajn, když si milí lidé pomocí internetu na dálku řeknou, otevři si „dvojku“, budeme si povídat a uděláme si pěkný večer aspoň u počítače. „Internetování“ bývá lacinější než telefonování a na délce hovoru obvykle nezáleží i v případě hovorů „mezinárodních!“
Při telefonování bychom měli dodržovat zásady, které na videohovorech nepoužíváme. Tam začínáme pozdravem: „Ahoj, čau, nazdar, dobrý den!“ Ohlásíme-li se do telefonu slovem „prosím“, může volající znejistět, zda ho neprosíme o peníze, ránu z milosti nebo záchranu.
Získat sympatie druhé strany pomůže, usmíváme-li se do telefonu. Člověk na druhém konci drátu to zaručeně pozná a budeme s ním mít příjemnější komunikaci. Při úsměvu se prý mění tón hlasu. Vztyčený prostředníček si můžeme dovolit. V normálním telefonu není vidět.
Při telefonní komunikaci by měla být slovní frekvence přibližně poloviční než při běžném rozhovoru. Někteří lidé hůř slyší i chápou. Ono stačí, že vůbec zvednou (otevřou) telefon po zběsilém přepínání mezi reproduktorem a sluchátky.
Volá ten, kdo něco potřebuje, a na něm také spočívá iniciativa hovoru. Pokud je hovor přerušen, volá zpátky volající. Telefonování by mělo být stručné a věcné. Málokdo se mnou souhlasí. Jiný charakter má telefonování kamarádce, milému a do ohlašovny poruch (tam to trvá nejdéle, protože mají stále poruchu)! Příkladem krátkých telefonátů jsou hovory s maminkou, které bývají ze strany dětí ukončovány poměrně rychle. Delší bývají hovory s manželi. Na otázku: „Máš mě rád? Jak moc?“ nejde odpovědět stručně. Při vyznání lásky telefonem bychom neměli jíst, pít ani kouřit. Chceme-li slušně přerušit hovor, doporučuji zvolat: „Někdo zvoní, někdo se sem dobývá, Ježíši, už se mi to pálí, Pepíček padá ze stolu, haló, neslyším, asi porucha!“ Pak nezapomeňme volaného zablokovat, protože bude volat zpátky, aby zjistil, jak to dopadlo.
Zeptá-li se manželka, kde jsme, a my sedíme v hospodě, před kterou nás volá, neříkejme, že jsme v práci. Ztratíme poslední důvěru, pokud jsme nějakou měli. Mobilní telefony jsou pro podnikání a řízení čehokoliv obrovskou výhodou. Určitě byly i příčinou nejednoho rozvodu. Volající nikdy neví, zda máme milenku (milence) doma nebo jinde, nebo jsme zase propadli hazardu v kasinu.
Telefon ukončujme, až se ujistíme, že volající sdělil vše, co chtěl. Někdy se to poznat fakt nedá! Ukončit telefonát v půlce věty je nezdvořilé. Užitečné je na konci shrnout výsledky hovoru. Třeba: „To jsi mě fakt naštval, přijď si pro kartáček na zuby!“ Předejdeme možným nedorozuměním.
Telefonování je věda. Co je pro někoho „super“, může být pro jiného nezdvořilé, obtěžující. Pokud lze z telefonu zjistit nějakou konkrétní informaci, je to vždy sexy. Víme-li, před kterým kinem máme čekat a v kolik hodin, kolik pytlů cementu máme přivézt a kdo má vyzvednout ratolest ze školky, je telefonování velký pomocník. Když se na základě telefonu sejdeme a všechno probereme z očí do očí, bude to nezastupitelný sexy bonus. Může trvat třeba celou noc.
