Článek
Fejeton o Vánocích by měl být o lásce! O klidu, vzpomínání. Setkávání přátel, rodin. Vychutnávání dobrého jídla, vína, které jsme si schovávali na jedinečnou příležitost. Radost dětí nebo vnoučat těšících se na dárky. Vánoční koncerty, zpívání, muzicírování, společné procházky, televizní pohádky.
Odsouzení zbytečných nákupů by bylo laciné, stejně jako kritika předvánočního úklidu a pečení cukroví, které by si každý rád vzal, když se peče ne až po štědrovečerní večeři, kdy na něj nezbylo místo.
Ozdobený stromeček jako symbol Vánoc je nádherný. Také jmelí je krásná tradice. „Kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“. Darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánočních návštěvách hodí s sebou snítku přinést. Půvabných vánočních tradic je mnoho.
Půst před štědrovečerní večeří nám zajistí hojnost po celý příští rok. Jen pak nesmíme kapra a bramborový salát moc hltat, abychom nemuseli na pohotovost. Za dobrý zvyk pokládám zákaz zametání a vynášení odpadků z domu na Štědrý den, protože bychom si odnesli štěstí. Při samotné večeři by měl být počet strávníků sudý. Pokud není, dává se talíř navíc pro nečekaného hosta. Pod talíř se dávají rybí šupinky, které zajistí dostatek financí na celý příští rok. U mě to nikdy nefungovalo. Jistější by bylo dávat do peněženky rovnou peníze. Od svátečního stolu se nesmí vstávat a odcházet se smí až do skončení večeře. Kdo to neudělá, ten se „příštích Vánoc nedožije“. U jídla se to bez obsluhy těžko splní. Děti bývají neposedné. Po očku sledují velikost dárků pod stromečkem a odhadují, zda dostanou telefon, počítač, mluvící panenku nebo snowboard, který si přály. Tradice rozkrajování jablek nebo pouštění skořápek se svíčkami po vodě dokážou zkazit nejednu večeři. Mně vždycky vyšlo, že brzo umřu, ale naštěstí se pořád držím. Jen dětem bývalo líto, že mám při vánočních tradicích smůlu.
Dárky! Co už o nich bylo napsáno! Někteří je kupují neradi, někteří špatně a jiní je koupit nemohou, protože na ně nemají peníze. Chudoba je často používané slovo, jen nevím, zda Češi tuší, co znamená.
Dle statistik spadá u nás do skupiny relativně chudých asi 15 % populace. Právě na Vánoce si zvláště citlivě uvědomují svůj těžký úděl. Jsou chudí, nemají peníze na dárky. Vánoční laskominy nejsou ve slevě, takže nic.
Chudoba je stav, kdy si lidé nejsou schopni zajistit potravu, ošacení, bezpečné přístřeší. Chudým se může cítit také ten, který má nižší životní úroveň než jeho sousedé. Finančně na tom bývají špatně neúplné rodiny, nezaměstnaní, nemocní a invalidní lidé, důchodci. Ženy na tom bývají hůř než muži. Jsme ale opravdu chudí? Světová banka definuje chudobu jako příjem do 1,9 dolaru na den. Při kurzu 23,80 Kč za dolar to je 45,22 korun za den (cca 1400 korun za měsíc). To nestačí ani na jídlo, natož na nájem. Pod touto hranicí příjmu žije na světě skoro 1 miliarda lidí. Většina z nich by nás označila za extrémně bohaté. Máme kde bydlet, máme co jíst, máme přístup ke vzdělání, můžeme pracovat, chceme-li, jsme-li nemocní, můžeme jít k doktorovi, nikdo po nás nestřílí.
Takže: nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. Bude dobré si to uvědomovat nejen o Vánocích.
