Článek
Přiznám se, že jsem byl z prvních kroků Donalda Trumpa trochu zmatený, ba co dím, zděšený. Postupem času ale do sebe začíná všechno zapadat. Grónsko je hodně velký ostrov a žije na něm po čertech málo lidí. Pásmo Gazy je proužek vyprahlé země, kde žili a asi i pořád chtějí žít miliony. Řešení se nabízí samo, ale má to háček. Když je nechtějí Izraelci ani za sousedy, dá se usuzovat, že je ve své zemi Gróňané nebudou vítat s otevřenou náručí.
Stratégův mozek ovšem řeší i problémy zdánlivě neřešitelné. Vysídlit z Grónska pouhých 50 tisíc Gróňanů přeci nemůže být takový problém! Ale kam s nimi? Odpověď se nabízí sama. Přeci do sousední řídce obydlené Kanady, myšleno do toho budoucího jednapadesátého státu Unie. Kanaďané to ani nepoznají a Gróňané si ještě polepší, protože na jihu Kanady je výrazně menší klendra než v Grónsku. Navíc tím bude vyřešen tisíc let starý podvod, který na budoucích grónských osadnicích spáchal Islanďan Erik Rudý, když jim vyprávěl o Groenlandu – Zelené zemi, kterážto se na samém jihu zazelenala sotva na dva měsíce v roce. Kanada je v tomto smyslu zelená až hanba.
Myslím si, že se ustanoviteli nového světového řádu honili hlavou různé myšlenky. Možná přemýšlel i o vystěhování Palestinců do Panamy, aby tam Američanům místo vzpurných Panamců provozovali ten jejich průplav, ale proč zbytečně vysídlovat dalších 5 miliónů lidí. V Panamě je sice pro Araby asi přijatelnější klima, na druhou stranu mráz snáze zchladí horké palestinské hlavy. Výše uvedené řešení se tak jeví nejpřijatelnější i s ohledem na to, že v Grónsku se má těžit ropa. No a řekněte, nemají Arabové k těžbě černého zlata lepší vztah než nějací Eskymáci?
Je zajímavé, že myšlenky o přesídlení jednoho z národů, který chtěl žít ve Svaté zemi, někam jinam, se probíraly už před mnoha lety. Na počátku 20. století totiž vznikl tzv. Ugandský projekt, v němž se navrhovalo založení v té době neexistujícího židovského státu ve východní Africe, a to i s ohledem na etiopské židy (tady je malé „ž“ asi namístě, protože zjevně nejde o etnické Židy). Části tehdejších sionistů se však projekt nezamlouval, neboť logicky tvrdili, že mohou mít stát jen v zemi, kterou jim slíbil sám Hospodin. Nelze však Theodoru Herzlovi upřít i určitou racionalitu, neb možná tušil, že soužití Židů a Arabů nebude bez problémů, přestože mají společného pánaboha (je komické si představovat, že kdesi v oblacích nad Jordánem se pere Jahve s Alláhem) a etnicky jsou to všechno Semité.
Posléze, to už v době existence státu Izrael, po nesčetných konfliktech počali Izraelci přemýšlet o vysídlení Palestinců na egyptskou Sinaj. Izrael pro tuto myšlenku ještě před několika lety silně loboval v Evropě, ale velké evropské státy s početnou muslimskou populací to z pochopitelných důvodů striktně odmítli. Zásadní ovšem bylo, že se proti tomuto návrhu postavil Egypt a pak také i sami Palestinci s tím, že životní podmínky na Sinaji jsou možná horší než v Grónsku.
Holt muselo se počkat až na nového amerického prezidenta, který se po vzoru Alexandra Makedonského patrně chystá novodobý nerozpletitelný gordický uzel rozplést tak, že ho prostě přetne. To však neznamená, že nemohou nastat určité problémy. Nevděčným Palestincům třeba nebude pochuti ani to, že mají k dispozici místo 360 km² zemi o rozloze 2 166 086 km² a jejich rozladěnost, ať už se bude týkat jakékoli lokace, bude sdílet téměř dvě miliardy souvěrců, ze kterých je dobrá polovina ozbrojených a mnozí z nich budou jistě i lepší střelci než ten magor, který panu Trumpovi odřel ušní boltec. Jiní pak mají ještě zásoby československého semtexu a další vlastní i pilotní průkazy.
Nu, nemalujme čerty na zeď. Věřme, že se brzy odhalený plán uskuteční, všichni nakonec budou spokojeni, z Grónska se stane nový Kuvajt a že vyprahlé a válkou zdevastované Pásmo Gazy čeká stejný rozkvět jako kdysi Mohavskou poušť. Gaza může být novým Las Vegas s dalším Trump National Golf Resortem, pod jehož pažitem však nebude jen jedna Ivana.
