Článek
V žádném, alespoň trochu demokratickém systému se politikem nestane amorální hajzl, pokud si ho voliči nevyberou a jeho partaj nepodpoří. V roce 1932 vyhrál v německých, ještě demokratických volbách Hitler a Putin v Rusku vyhrává pravidelně a zcela přesvědčivě. V autoritářských a totalitních režimech to sice může být trochu jinak, ale pokud se budeme bavit o současné české politice, žádný prezident, premiér, poslanec či předseda úspěšné politické strany by se nestal tím, kým byl, je či bude, kdyby nezískal hlasy voličů.
Jeden typický příklad: Životopis Andreje Babiše je jeden nepřetržitý sled amorálních skutků, z čehož některé byly minimálně na hraně zákona, jeho následná vyjádření již v roli politika obsahují často lži, polopravdy a dezinformace, nařčení a urážky, přesto se z jeho hnutí stala úspěšná politická strana a z něho samého ministr, premiér a málem i prezident. Nyní má prý podporu téměř 40 % občanů, ze kterých patrně velká část nadává na to, jaká je ta politika svinstvo. A to nemluvím o Okamurově SPD a menších antisystémových spolcích.
Dovolím si podotknout, že v tomto ohledu nemám na mysli politiku, která se nezamlouvá nějaké sociální, zaměstnanecké, podnikatelské, náboženské, etnické nebo jakékoli jiné skupině, ale pouze amorální politiku, kterou produkují amorální jedinci, a která nese ony výše zmíněné amorality, jakými jsou lži, pomluvy, dezinformace a osobní útoky. Vím, že je třeba akceptovat skutečnost, že na politickou dráhu nastupují lidé toužící po vlivu a moci, po mediální pozornosti, úspěchu a nemajetní i po benefitech, ale existuje jistě míra, kam je který člověk pro naplnění svých cílů ochoten zajít. A tam někde je i míra morálnosti, respektive amorálnosti politiky.
Historie politiky je zatížena stejnou relativitou, jako historie samotná. Bezohlední vůdci, diktátoři a dobyvatelé ze vzdálené minulosti jsou často idealizovanými vzory a na ty z minulosti nedávné pak nahlížíme jako na zločince. Historie se neptá na morálku politiků, ale na zásadní činy, kterými se zapsali do dějin, nebo byli alespoň celebrovanými účastníky významných historických událostí, a to jak pozitivních, tak i negativních, ale v reálném čase nás morálka politiků, z níž plynou i zásadní politická rozhodnutí, zajímá, protože většinou nejsme účastníky fatálních dějinných okamžiků, přesto ale politika silně ovlivňuje naše životy a má zásadní vliv na jejich kvalitu, která se odvíjí od zřízení a prosperity státu.
V této dekádě asi není v Evropě zásadnější téma, než je válka na Ukrajině a s tím související vztah evropských zemí k Rusku. Postoje k válce a k Rusku jsou tak zcela zásadním ukazatelem zásad občanů a tím i politiků. Zpětně vidíme, jak fatálně selhali politici jako Zeman, Klaus a jim podobní. A jak máme nahlížet na populisty korigující svá vyjádření podle aktuální situace, příležitosti, posluchačů a za bedlivého sledování „peoplemetrů“ a společenských nálad? Není to náhodou právě to svinstvo, které zaneřáďuje politiku? Není ta dobrá politika obecně založena na ideologické průhlednosti, zásadovosti a konzistenci názorů, postojů a na základních etických principech?
Aktuální česká politika působí zoufale. Vládní koalice logicky doplácí na to, že je účelovým slepencem subjektů, jejichž představitelé by byli jinak ideovými i názorovými oponenty, a pochopitelně je také v nelibosti díky restrikcím, které mnoho lidí nevnímá jako nutnost, ale naopak jako zlovolnost. Dvě opoziční strany jsou pak typickými představiteli populismu a navíc politickými firmami dvou mužů, takže v nich fakticky neexistují žádné ideové a názorové proudy, tyto strany se tudíž nemohou nikam posunovat. Jejich politika je založena na kritice a destrukci, což často platí i o neparlamentních stranách a hnutích, které jsou většinou antisystémové a sbírají své sympatizanty z řad radikálně smýšlejících občanů.
Není divu, že je mnoho lidí politikou znechuceno, jenomže tito lidé by si měli uvědomit, že nikdo jiný než právě oni nemůže politiku kultivovat a činit ji morálnější, zodpovědnější a v důsledcích užitečnější. Z podstaty věci tady bude vždy tendence dělat z politiky ono svinstvo, ale lze se tomu bránit. Je však otázkou, jestli je k tomu ta vůle.
