Článek
Stavba jejich těla není uzpůsobena na setkání s tvary, jakými jsou sklenice, střepy, ostré plechy, sítě, provazy, dráty, pletiva, pneu, apod. To zvířatům způsobuje zranění a mnohdy dlouhá muka.
Jen výjimečně se stane, že jsme toho svědky.
Jeden z daňků při pastvě náhodně nabral na parohy vyhozenou volejbalovou síť… Kam s ní jinam, než do lesa, že?
Jak mu visela na paroží a otravovala ho před nozdry i ve výhledu, tak se jí pohazováním hlavou snažil shodit. Tím už na sebe upozornil okolí. Pak zkusil parohy otírat o zem. To však v řeči parohaté zvěře znamená výzvu k potyčce. Jiný, zdatnější daněk si to i tak vysvětlil a střetli se. V ten moment se síť zachytila i za jeho parohy. Začalo přetahování. Čím více se snažili od sebe odtrhnout, tím více kroutili hlavami a síť utahovali.
Začal boj o život. Podle seschlosti oka jeden z daňků vyhasl o dva dny dříve, silnější kus mu v přetahovačce zřejmě zlomil vaz. Pak se snažil od mrtvého kolegy odtrhnout, na což ukazuje silně zdupané okolí. Přitom si škaredě zranil zadní běh. Vyhasl vysílením zřejmě třetí den od namotání sítě. Našel jsem je čtvrtý den.
Je to příběh dvou kopytníků, lapených do vyhozeného odpadu, kdy vzhledem k jejich velikosti se snáze najdou kadávry.
Ve skutečnosti jsou divoká zvířata lapena do lidského smetí častěji. Většinou jde o malá zvířata, která například s drátem zaříznutým do těla někam zalezou, takže unikají naší pozornosti i soucitu.
Budu rád, když tato reportáž pomůže zažhnout červené světýlko lidem, představujícím si naší přírodu jako vše absorbující popelnici.
Jiří Anderle
