Článek
Místo toho západní spojenci tleskali ideám Volodymyra Zelenského hlásajícím porážku a vyhnání ruských okupantů. Racionální úvahy jsou u ukrajinské vlády přebíjeny jakousi směsí nacionalismu, naivity a zkázotvorného hrdinství.
Jakoby nestačilo, že už před ruskou okupací odcházela zdravá, silná část ukrajinské populace do zahraničí za lepšími životními podmínkami.
Další část, především ukrajinských mužů, se rozutekla při hrozbě odvodu do války.
Další část mužů zahynula.
Čtvrtý díl ukrajinských mužů zatím nezahynul. Muži, kteří válku přežijí, budou nadlouho vyřazeni z civilního procesu, protože jejich zapojení bude podobně problematické jako zapojení amerických veteránů z Vietnamu nebo ruských veteránů z Afghánistánu. Myslím, že ještě problematičtější, protože tato válka je opravdu intenzivní.
Všichni víme, a hlavně… věděli jsme, že Rusko ve válkách neprohrává; že to je doktrína, přes kterou v Rusku nejede vlak. Šance, že Ukrajina vytlačí Rusko zpět do svého Ruska, byla od počátku mizivá. Ukrajinci místo toho, aby strategicky plánovali tvrdou obranu na západním břehu Dněpru a veškeré muže soustředili k vytvoření pevného obranného valu s tím, že východní část Dněpru s Doněckou pánví prostě pustí Rusům, rozdrobili frontu na územní fragmenty, které nestíhají kontrolovat kvůli nedostatku mužů.
Ukrajinské vládě ani nedocvaklo (což je problém všech těchto národů: nevidět na krok dopředu, když emoce a pocity převládají), jak uchopit zpětně ubráněná území, která ovšem jsou osídlena Rusy. Jako že z Doněcké pánve, Záporoží a Charkova vystěhují miliony Rusů? A kdo by obsluhoval strategické doly, železárny (Záporoží, Mariupol, Doněck, Alčevsk), jadernou elektrárnu v Záporoží. Kdo by asi obsluhoval průmyslovou infrastrukturu na východ od Dněpru. Ukrajinští zemědělci ze západní strany Dněpru? Nebo úředníci z Kyjeva? Či dřevorubci z Karpat a Sumy?
Nebuďte směšní, pánové v Kyjevě; když chcete vyhrát válku, musíte mít plán jak dál, protože až po válečné výhře přichází ta opravdová tíha odpovědnosti.
Jedinou naději směřující k porážce Ruska jsem upínal k sankcím. K límečkové válce, s níž by bylo možné položit Rusko rozkladem zevnitř. Žádné mírové rozhovory; ty by Rusko ochránily před sankcemi. Ponecháním mu západní části Dněpru zachránit trosky Ukrajinské populace. Jako kompenzaci si vychutnat Rusy pod ekonomickým tlakem. Ale i tato naděje vzala za své v Kazani, kde se určitá část světa zaprodala. A že se tam sešel nečekaně velký kousek zeměkoule. Země ovládající ohromná zemní bohatství. Země, které kašlou na mírový pokrok, na své občany, na životní prostředí. Řídí je banditismus, geografické zájmy, ego plněné nenávistí k Západu a všemu, o co se jen trochu otřely Spojené státy.
Dovětek - vzkaz naší vládě a dárcům s naivními ideály:
Neutrácejte peníze, které mohou pomoci našim občanům. Ukrajině jste možná trochu pomohli nasytit vojáky, obvázat vojáky, vybouchnout nějaké ruské obrněnce (Rusům je to ovšem jedno, ani je nepočítají). Jenže válka s Rusy je bezedná díra. Nerozumný přístup ukrajinského velení (viz kauza Kursk) pomohla rozfrcat vaše dary bez úspěchu. Rusové staví nová města na zabraných územích, a zatímco nedaleko létají rakety, ruské maminky kojí své ratolesti, aby v příští válce mělo Rusko koho použít.
