Babišův geniální plán: Dotační bankomat pro celou rodinu, Pavel může film zastavit

V přímém přenosu ze Strakovy akademie pokračuje představení s názvem „Já nemám konflikt zájmů, to vy máte konflikt s realitou“.

Hlavní protagonista Andrej Babiš opět předvádí mistrovství v disciplíně, které by se dalo nazvat „politický limbo“ – schopnost ohýbat se pod laťkou zákona, aniž by se jí dotkl.

Ještě nedávno seděl zakladatel hnutí ANO před prezidentem Petrem Pavlem s výrazem malého chlapce, který slibuje, že už nikdy nevezme sušenku z polevy. Tvrdil prý, že přináší řešení svého konfliktu zájmů. Jenže jak se ukázalo, toto „řešení“ bylo asi tak účinné jako dezinfekce rukou proti sopečné erupci.

Nyní přišla změna strategie – ofenzíva stylem „nejlepší obrana je útok“. Babiš začíná tvrdit, že vlastnit holding v hodnotě desítek miliard korun vůbec není problém pro řízení státu. Copak by vám vadilo, kdyby řezník kontroloval kvalitu svého vlastního masa?

Matematika je v tomto případě jednoduchá jako rovnice 1+1. Jakmile prezident Babiše jmenuje premiérem, všechny páky moci, vyjednávací karty a politické trumfy končí v koši. A jak nás historie naučila – důvěra v Babišovo slovo má stejnou pevnost jako vanilková zmrzlina na srpnovém slunci.

Petr Pavel proto stojí před rozhodnutím, které by mohlo definovat jeho prezidentství. Měl by požadovat, aby se budoucí premiér zbavil svého byznysu ještě před jmenováním. Ne po, ne postupně, ne „uvidíme“. Protože přepis na děti je podle zákona o střetu zájmů asi tak účinný jako přestrojení slona za myš – pořád jde o toho samého slona, jen teď nosí falešné vousy.

Co následuje, je scénář hodný hollywoodského thrilleru, jen s tím rozdílem, že oběť to bude muset zaplatit z vlastní kapsy. Babišův potenciální plán? Geniální ve své prostotě:

Krok 1: Nechat se jmenovat premiérem.

Krok 2: S pohodlnou většinou 108 poslanců – loajálních jako psi čekající na pamlsek – rychle změnit český zákon tak, aby Agrofert mohl vesele čerpat dotace.

Krok 3: Miliardy z českého rozpočtu začnou téct do holdingu jako víno na venkovské svatbě.

Krok 4: Stát požádá Brusel o proplacení. Brusel s úsměvem odpoví: „Ne, děkujeme, toto porušuje evropskou legislativu.“

Krok 5: Peníze zůstanou v Agrofertu, v českém rozpočtu bude díra jako po meteoritu, a voliči budou kroutit hlavou nad těmi „zlými bruselskými byrokraty“.

Je to jako okrást banku a pak se divit, že policie má problém s tím, že jste si vzali cizí peníze. Jenže v tomto případě je zloděj zároveň hlídačem, soudcem i porotou.

Po zvolení Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny – což byl moment, kdy se demokratická důstojnost rozhodla vzít dovolenou – už víme, kam vítr fouká. Koalice ANO, SPD a Motoristů je jako hudební trojka, kde Babiš hraje na klavír a ostatní pouze drží noty.

Zvláštní pozornost zaslouží „liberálové“ v čele s Robertem Plagou. Tento poslanec kdysi představoval tvář umírněného křídla, dnes je spíše ukázkou toho, jak rychle se dá vyměnit hřbet za kariérní post. Tito „slušní lidé“ budou sedět v lavicích, přikyvovat a dělat, že nevidí, jak se český rozpočet mění v soukromý účet jednoho člověka. Kariéra je prostě kariéra – a princip je jen slovo ze slovníku, které se dá vynechat.

Nezapomeňme, že Babiš už jednou dokázal vydělat na krizích obyčejných lidí. Zatímco běžní Češi řešili, zda si mohou dovolit máslo nebo rohlík, Agrofert vesele zdražoval potraviny a majitel holdingu to všechno házel na vládu Petra Fialy. Klasická pohádka o šikovném podnikateli, který umí využít každou krizi – jenže v této pohádce není šťastný konec.

Nyní se chystá druhé kolo. Dotace z veřejných peněz, které by měly sloužit zemědělcům, regionům a projektům ve veřejném zájmu, by se mohly proměnit v přímou transfuzi do Babišova impéria. Je to jako kdyby si diabetik sám předepsal neomezený přístup k cukrovince.

Prezident Petr Pavel má nyní v rukou tu nejvzácnější komoditu – moc něco změnit. Podle Ústavy České republiky může jmenovat premiérem kohokoli. A právě tady leží historická příležitost. Respektovat výsledky voleb? Samozřejmě. Jmenovat vítěze? Ano, ale nemusí to být Andrej Babiš.

Česká ústava nedává ANO právo dosadit konkrétní osobu na post premiéra – dává jim právo na sestavení vlády. Pavel může ukázat na jiného člena vítězného hnutí, někoho, kdo nemá holding závislý na dotacích, někoho, jehož životní cíl není přeměnit státní kasu v rodinnou pokladničku.

Bude to vyžadovat odvahu. Bude to vyžadovat odolnost vůči mediálnímu tlaku a politickému šikanování. Ale pokud existuje někdo, kdo dokáže čelit bouři, je to právě prezident Pavel. Ukázal to už mnohokrát za posledních třicet let – ve službě, v politice, v krizových situacích.

Česká republika byla Babišovou dojnou krávou dost dlouho. Každá dojná kráva si ale zaslouží odpočinek – a naše země si zaslouží vládu, která nebude primárně sloužit zájmům jednoho byznysu.

Nejde o osobní válku, nejde o pomstu, jde o základní princip právního státu: nikdo by neměl stát na obou stranách přepážky současně.

Pokud by Babiš opravdu chtěl vládnout bez podezření, řešení je jednoduché – prodat Agrofert nezávislému subjektu. Ne přepsat na děti, ne založit trusty, ne předstírat slepotu k vlastnímu majetku. Prostě prodat. Ale to by samozřejmě vyžadovalo, aby šlo skutečně o službu vlasti, ne o službu vlastní peněžence.

V následujících dnech a týdnech se rozhodne, zda Česká republika udělá další krok k normalizaci korupce na nejvyšších místech, nebo zda ukáže, že i v éře populismu ještě existují červené linie, které nejde překročit.

Prezident Petr Pavel má v rukou moc zastavit tento film dříve, než začne. Dá se to – stačí říct ne. Ne Babišovi jako premiérovi, dokud bude vlastnit Agrofert. Ne státu jako soukromému bankomatu. Ne vytváření další Orbánovy České republiky.

Otázka zní: bude mít prezident dostatek odvahy použít pravomoci, které mu Ústava dává?

A budou čeští občané dostatečně pozorní, aby rozpoznali rozdíl mezi demokratickým kompromisem a politickou kapitulací?

Držíme palce. Naše peněženky na to spoléhají.

Abychom byli upřímní – byznysové praktiky pana Babiše známe v této republice všichni nazpaměť.

Je to jako sledovat reprízu filmu, u kterého už víme, jak dopadne, ale stejně musíme zírat na plátno s nadějí, že tentokrát možná, snad, třeba bude konec jiný. Dotační optimalizace, kreativní účetnictví, právníci jako armáda, politický vliv jako pojistka – to všechno jsme viděli, prožili a zaplatili. A tak si můžeme s jistotou vsadit na to, jak celá tahle „fraška“ dopadne: Babiš vyhraje, peníze potečou, zákony se ohnou, a my všichni budeme stát s otevřenou pusou a divit se, jak je možné, že se to stalo zase. Protože v tomhle sportu je Babiš mistr světa – a my jsme bohužel jen ochotní diváci, kteří si platí lístky na vlastní porážku.

____________________

ZDROJE: