Brusel mluví o svobodě médií. Kritici ale upozorňují na dvojí metr EU

Plakáty s hesly o svobodném tisku, projevu a výzkumu se v posledních dnech objevily na nádražích i v městské dopravě napříč Evropou. Kampaň Evropské unie s mottem „Chráníme to, co je důležité“ má veřejnosti připomenout význam demokracie a základních svobod. Tématu se věnoval portál Aktuálně.cz, který upozornil na rostoucí debatu kolem toho, zda evropské instituce dokážou stejné principy prosazovat i uvnitř vlastního systému. Kritika se totiž stále častěji netýká pouze obsahu kampaní, ale i praktického fungování komunikace mezi evropskými institucemi a novináři.

Samotná kampaň staví na jednoduchých sloganech o svobodném projevu, tisku a demokratickém prostoru. Pro část veřejnosti však působí příliš obecně a bez konkrétního vysvětlení, jaké hrozby mají evropské demokracie aktuálně ohrožovat. Kritici upozorňují, že podobná sdělení mohou ztrácet význam ve chvíli, kdy instituce používají silná slova bez jasného popisu skutečných problémů.

V prostředí, kde se stále častěji mluví o dezinformacích, tlaku na média nebo politickém vlivu na veřejnou debatu, totiž podle nich nestačí pouze připomínat obecné hodnoty.

Diskuse kolem kampaně se navíc rozšířila i kvůli načasování. Jen krátce před jejím spuštěním zveřejnil server Euractiv komentář šéfredaktora Matthewa Karnitschniga, dlouholetého bruselského zpravodaje deníků Politico a The Wall Street Journal. Text vyvolal výraznou pozornost především kvůli popisu vztahů mezi evropskými institucemi a novináři. Karnitschnig v článku otevřeně popsal zkušenosti s tlakem ze strany komunikačního aparátu Evropské komise.

Podle jeho slov se v Bruselu stále častěji objevují situace, kdy novináři čelí nepřímému nátlaku nebo omezení přístupu k informacím. Kritika mířila především na styl komunikace kanceláře předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Karnitschnig uvedl, že někteří reportéři mohou být zvýhodňováni přístupem k exkluzivním informacím, zatímco jiní se po kritických textech dostávají na okraj důležitých briefingů a neveřejných jednání.

Debata o vztahu evropských institucí k médiím přitom není nová. V posledních letech se opakovaně objevují otázky, zda Brusel dostatečně podporuje pluralitu médií a transparentní přístup k informacím. Kritici upozorňují, že některé evropské instituce sice veřejně zdůrazňují význam nezávislé žurnalistiky, současně však podle nich stále více centralizují komunikaci a omezují spontánní kontakt novinářů s představiteli vedení EU.

Napětí se projevilo i během pandemie covidu-19 nebo v období energetické krize po začátku války na Ukrajině.

V těchto obdobích byla komunikace evropských institucí výrazně centralizovaná a většina informací přicházela přes oficiální tiskové týmy. Část novinářů tehdy upozorňovala, že získat nezávislé nebo neveřejné informace bylo výrazně složitější než v minulosti.

Kritické hlasy zároveň připomínají, že Evropská unie dlouhodobě financuje řadu mediálních projektů, investigativních iniciativ i programů na podporu žurnalistiky. Zastánci těchto programů tvrdí, že jde o důležitou podporu kvalitních médií v době ekonomické nejistoty a klesajících příjmů redakcí.

Odpůrci ale upozorňují na možné střety zájmů a na riziko, že média ekonomicky závislá na evropských grantech mohou být vůči evropským institucím méně kritická.

Další otázky vyvolává i samotný způsob evropské komunikace směrem k veřejnosti. Kampaně zaměřené na obranu demokracie, boje proti dezinformacím nebo ochranu evropských hodnot bývají často formulovány velmi obecně. Politologové i mediální analytici opakovaně upozorňují, že příliš abstraktní komunikace může na část veřejnosti působit odtrženě od každodenních problémů. To následně posiluje nedůvěru vůči institucím a vytváří prostor pro další polarizaci společnosti.

Evropská komise podobnou kritiku odmítá. Dlouhodobě tvrdí, že svobodná média a ochrana demokratických principů patří mezi základní priority Evropské unie.

Brusel zároveň poukazuje na podporu evropského zákona o svobodě médií nebo na kroky proti politickému tlaku na veřejnoprávní média v některých členských státech. Právě tato oblast ale ukazuje, jak citlivé téma dnes svoboda médií v Evropě představuje.

Současná debata není pouze o jedné reklamní kampani nebo o jednom komentáři zkušeného novináře. Odráží širší problém evropské politiky, která stále obtížněji hledá způsob, jak komunikovat s veřejností v době hluboké společenské nedůvěry. Evropské instituce dnes čelí tlaku ze dvou stran. Na jedné straně musí reagovat na dezinformační kampaně a rostoucí radikalizaci části společnosti, na druhé straně ale nesmějí vytvářet dojem, že kritické otázky automaticky považují za útok na demokracii.

Právě hranice mezi ochranou demokratického prostoru a kontrolou veřejné debaty se v posledních letech stala jedním z nejdiskutovanějších témat evropské politiky. V několika členských státech se vedou ostré spory o podobu mediálních zákonů, fungování veřejnoprávních médií i pravidla digitálních platforem. Evropská unie současně připravuje další legislativu zaměřenou na online prostor, což zvyšuje obavy části veřejnosti z příliš silné regulace komunikace.

Do celé debaty navíc vstupují i ekonomické problémy evropských médií. Řada tradičních redakcí se dlouhodobě potýká s poklesem příjmů z reklamy a rostoucí konkurencí digitálních platforem. Závislost části médií na veřejných nebo evropských dotacích proto v posledních letech výrazně vzrostla. Někteří odborníci upozorňují, že právě ekonomická nejistota může postupně oslabovat nezávislost redakcí mnohem více než přímé politické zásahy. Veřejná důvěra v média zároveň v mnoha evropských zemích klesá. Podle průzkumů Reuters Institute část společnosti stále častěji pochybuje o nestrannosti médií i institucí. Kritici evropské komunikace tvrdí, že jednoduché kampaně o svobodě a demokracii bez konkrétního obsahu mohou tuto nedůvěru ještě prohlubovat. Pokud totiž veřejnost získá pocit, že instituce mluví o svobodě pouze formálně, mohou podobná sdělení postupně ztrácet přesvědčivost.

Debata o svobodě médií a demokracii v Evropě pravděpodobně nezmizí ani v dalších letech. Rostoucí politické napětí, válka na Ukrajině, tlak sociálních sítí i rychlé šíření dezinformací vytvářejí prostředí, ve kterém budou evropské instituce čelit stále silnější kontrole veřejnosti i médií.

Právě proto bude pro Evropskou unii zásadní nejen mluvit o demokratických hodnotách, ale také přesvědčit veřejnost, že stejné principy skutečně dodržuje v každodenní praxi. Otevřený přístup k informacím, transparentní komunikace a schopnost snášet kritické otázky budou v příštích letech důležitější než samotné reklamní kampaně.

Pokud mají hesla o svobodném tisku a svobodném projevu působit důvěryhodně, budou podle části evropských novinářů rozhodovat především konkrétní zkušenosti médií s institucemi. Právě na nich se totiž nejlépe ukáže, zda Evropa dokáže své deklarované hodnoty skutečně hájit i ve chvíli, kdy jsou nepříjemné pro samotnou politickou moc.

__________________

Použité zdroje: Aktuálně.cz, Euractiv.com, WSJ.com