Článek
Server Refresher upozornil na prudký růst cen vstupenek na letošní mistrovství světa ve fotbale a na obchodní model FIFA, který podle kritiků posouvá sportovní svátek směrem k exkluzivnímu tvrdému byznysu.
Zdá se, že letošní šampionát má dvě tabulky. Jednu výsledkovou a druhou cenovou. Ta druhá zatím vítězí s výrazným náskokem.
Kdysi se říkalo, že fotbal patří lidem. Dnes to spíš vypadá, že lidé mohou fotbalu maximálně zamávat z parkoviště před stadionem. Uvnitř totiž začíná svět, kde běžný fanoušek působí stejně exoticky jako levná limonáda v pětihvězdičkovém hotelu.
FIFA objevila nový sport: cenový sprint
Nejlevnější vstupenka na zápas Kolumbie s Portugalskem v Miami vystoupala přibližně na 2 900 dolarů. Semifinále v Dallasu se vyšplhalo až na 11 000 dolarů. Za podobné částky si člověk pořídí automobil, vybaví byt nebo zaplatí několik dovolených. Fotbal ovšem nabízí něco cennějšího – možnost říkat známým, že jste viděli zápas naživo a finanční poradce vás od té doby zdraví jménem.
FIFA letos vsadila na systém „variable pricing“, tedy proměnlivé ceny podle poptávky. Přeloženo do běžné řeči: čím zoufalejší fanoušci, tím spokojenější pokladna. Obchodní model je jednoduchý. Emoce zdražují lépe než inflace.
Servisní poplatky dosahující až třiceti procent ceny vstupenky pak působí jako připomínka, že fantazie účetních oddělení nemá hranice. Olympijské hry v Paříži si vystačily přibližně s jedním a půl procentem. FIFA zřejmě usoudila, že skromnost není disciplína hodná světového šampionátu.
Organizace navíc spustila vlastní platformu pro přeprodej vstupenek. Objevily se nabídky dosahující až 2,3 milionu dolarů za jediný lístek. To už není vstupenka na fotbal. To je skoro adopce stadionu.
Když se politika převlékne za sportovní dres
Příběh letošního šampionátu nezačíná u pokladen, ale o mnoho let dříve. Ve hře jsou informace zveřejněné deníkem Le Monde, podle nichž existovaly dohody o pořadatelství světových šampionátů. Objevují se jména Seppa Blattera, Nicolase Sarkozyho i Michela Platiniho. Ve fotbale se zjevně nehraje jen na góly, ale občas i na zákulisní přihrávky.
Rok 2015 přinesl aféru FIFAgate.
Americká justice společně s FBI rozjela vyšetřování korupce, švýcarská policie zasahovala v curyšském hotelu Baur au Lac a vyšetřovaly se úplatky přesahující 150 milionů dolarů spojené s marketingovými právy. Když někdo tvrdí, že fotbal je jednoduchá hra, zřejmě nikdy nečetl účetnictví FIFA.
Ve stejné době se objevily informace o smlouvách na televizní práva se společnostmi Fox a NBC, které měly obsahovat významné finanční bonusy v případě pořadatelství v Severní Americe. Kritici proto zpochybňovali, zda bylo pozdější hlasování skutečně otevřenou soutěží, nebo spíš dobře naaranžovaným finále, jehož vítěz znal výsledek ještě před úvodním hvizdem. Donald Trump v roce 2018 veřejně vyzýval ostatní státy k podpoře americké kandidatury. Pozdější vztahy mezi ním a prezidentem FIFA Giannim Infantinem byly nepřehlédnutelné. Kanceláře FIFA našly adresu v Trump Tower, Infantino usedl mezi hosty při Trumpově inauguraci a v prosinci 2025 mu předal Cenu míru FIFA během televizně přenášeného losování základních skupin. Někteří sbírají trofeje. Jiní zjevně sbírají vliv.
Rozšířený turnaj se 48 týmy a 104 zápasy má podle odhadů přinést přibližně 13 miliard dolarů. Přibližně 13 procent připadne na administrativu FIFA včetně provozu, managementu a dalších nákladů. Většina zbývajících prostředků pokryje organizaci mužských, ženských i mládežnických soutěží. Další miliardy zamíří do rozvojových fondů, které mají podporovat členské asociace.
Právě rozvojové fondy ale patří mezi nejdiskutovanější části celého systému. FIFA sdružuje 211 členských asociací a každá disponuje jedním hlasem při volbě prezidenta. Gianni Infantino po svém nástupu slíbil pět milionů dolarů pro každou asociaci, po dalším zvolení částku zvýšil na šest milionů, následně na osm milionů a před další volbou hovoří o dalším navýšení. Pro menší svazy jde často o zásadní prostředky. Kritici však namítají, že štědré financování zároveň posiluje loajalitu voličů vůči současnému vedení.
Přesto existuje i jiný přístup. Kanadské Ontario přijalo zákon zakazující přeprodávat vstupenky nad jejich nominální hodnotu a FIFA musela předražené nabídky stáhnout. Ukázalo se, že ani miliardový byznys nemusí být silnější než jasně napsaná pravidla.
Letošní zkorumpované mistrovství světa tak připomíná zvláštní paradox. Na trávníku stále běhá dvaadvacet hráčů za jedním míčem, jen kolem stadionů vznikl svět, kde se soutěží hlavně o velikost peněženky. Fotbal si zachoval svá pravidla, ale cesta na tribunu se proměnila v disciplínu, kterou většina fanoušků nemá šanci kvalifikovat. A pokud bude podobný trend pokračovat, možná se jednou nebude losovat základní skupina, ale pořadí zájemců o bankovní úvěr na vstupenku.
______________
použité zdroje: Refresher.cz
