Nacistická továrna v Chebu: Pravda o podzemí, které dodnes budí strach

Tématu chebské letecké továrny a údajného podzemí se v minulosti věnovalo mnoho zdrojů. Psaly o něm české i zahraniční weby. Objevuje se v odborných publikacích i regionálních archivech. Zabýval se jím například web UdalostiExtra.cz. Dále magazín Filmový přehled. Informace publikovalo také TIC Cheb. Regionální kontext doplnil Chebský deník. Každý zdroj přinesl jiný úhel pohledu. Některé texty byly věcné. Jiné spíše senzacechtivé.

Cheb nebyl za války bezvýznamným městem. Ležel na strategickém západním okraji tehdejší Třetí říše. Disponoval funkčním letištěm už před rokem 1938. Právě to z něj učinilo vojensky cenné místo. Po záboru Sudet byl okamžitě začleněn do válečné infrastruktury. Provoz nebyl přerušen. Naopak byl rozšířen. Areál se rychle proměnil. Civilní prostředí mizelo. Nastupovala válka.

Na podzim roku 1938 do Chebu přijíždí Adolf Hitler. Spolu s ním i Hermann Göring. Nešlo o zdvořilostní návštěvu. Šlo o vojenskou inspekci. Letiště bylo detailně posouzeno. Zázemí bylo shledáno vyhovujícím. Padlo rozhodnutí o rozšíření výroby. Cheb se stal součástí válečného stroje. Bez emocí. Bez slitování.

Výstavba továrního komplexu začala krátce po okupaci. Rozsáhlé haly vyrůstaly rychle. Stavba probíhala pod přísným dohledem. Pracovní síla byla nedobrovolná. Nasazeni byli váleční zajatci. Především Francouzi a Sověti. Podmínky byly tvrdé. Práce byla fyzicky náročná. Bez dostatečné stravy. Bez ohledu na lidské zdraví.

Každý den v areálu byl stejný. Ráno nástup. Večer vyčerpání. Neustálý dohled. Neustálý strach. Zajatci věděli, že jsou nahraditelní. Dokumenty o úmrtích existují. Některé příběhy se nedochovaly. Zůstaly jen náznaky. Cheb nebyl výjimkou. Byl součástí systému. Systému, který drtil lidi.

V továrně se vyráběla letadla a jejich části. Především stroje značky Heinkel. Později i Messerschmitty. Nešlo o experimentální výrobu. Šlo o sériovou produkci. Každý kus měl být nasazen. Každý kus měl bojovat. Luftwaffe byla vyčerpaná. Potřebovala nové stroje. Cheb měl tuto potřebu naplnit. Bez ohledu na okolnosti. Výroba probíhala až do roku 1945. Spojenecké bombardování se stupňovalo. Areál byl opakovaně zasažen. Bombardéry cílily přesně. Hangáry hořely. Haly se hroutily. Lidé umírali. Ne všichni byli vojáci. Zajatci neměli kam utéct. Válka zde měla konkrétní tvář.

Březen 1945 byl zlomový. Továrna byla těžce poškozena. Provoz se zastavil. Některé části byly zničeny úplně. Jiné zůstaly stát. Podzemní prostory přežily. Právě ty později vyvolaly otázky. Lidé si začali šeptat. Vznikaly domněnky. Fantazie pracovala. Fakta byla upozaděna.

V dubnu 1945 dorazila americká armáda. Cheb byl obsazen. Proběhly boje. Šlo o největší střet na území dnešního Česka. Německý odpor byl zoufalý. Američané postupovali rychle. Areál letiště byl zajištěn. Dokumentace byla zabavena. Začal poválečný průzkum. Systematický. Chladný. Přesný. Do Chebu dorazily i speciální týmy. Pátraly po technických materiálech. Hledaly výzkum. Zajímaly se o letectví. Šlo o standardní postup. Ne o hon na UFO. Tato skutečnost je doložená. Přesto později vznikly legendy. Lidé chtěli víc. Chtěli tajemství. Chtěli senzaci.

Pod letištěm se skutečně nacházely podzemní prostory. Kryty. Chodby. Sklady paliva. Technické kolektory. Byly součástí infrastruktury. Odpovídaly normám. Nebyly výjimečné. Podobné existovaly jinde. Jen Cheb se stal legendou. Důvodem byla neznalost. A ticho po válce.

V šedesátých letech proběhly průzkumy. Novináři sestoupili do podzemí. Popsali dvě patra. Nic víc. Žádná osmipatrová továrna. Žádné skryté haly. Žádné tajné výtahy. Tyto závěry byly zveřejněny. Přesto se jim nevěřilo. Mýtus byl silnější než fakta.

Moderní průzkumy potvrdily totéž. Podzemí existuje. Ale má jasnou funkci. Žádná výroba. Žádné montáže. Jen technické zázemí.

Přesto se pověsti držely. Šířily se ústně. Každá generace přidala něco svého. Strach měl dlouhou paměť. A Cheb také.

Lidé mluvili o chodbách bez konce. O zavřených dveřích. O zatopených sálech. Část byla pravda. Část ne. Zatopené sklady existují. Jsou zdokumentované. Nejsou tajné. Jen opuštěné. Ticho v nich působí hrozivě. Ale není záhadné. Jen připomíná válku.

Nejvytrvalejší legendou zůstaly létající talíře. Údajné diskoplány. Objevují se v literatuře. Zmiňuje je Ludvík Souček. Odkazuje se na svědectví. Ta jsou však nepřímá. Chybí technické důkazy. Chybí dokumentace. Historie zde mlčí.

Je známo, že Německo zkoušelo nekonvenční konstrukce. To je fakt. Neexistuje však důkaz, že by byly provozuschopné. Už vůbec ne, že by létaly z Chebu. Tato hranice je zásadní. Seriózní historie ji nepřekračuje.

Film Tajemství podzemní továrny v Chebu to otevřeně přiznává. Odděluje mýtus od reality.

Režisér Miloš Pilař zvolil konfrontační přístup. Ukazuje svědectví. Ukazuje archiv. Nevnucuje závěry. Divák si musí vybrat. To je poctivé. To je správné. Ne všechno má odpověď. Ne všechno je tajemství. Něco je jen strach. Cheb tak zůstává místem, kde se setkává realita s legendou. Skutečný příběh je temný. Plný utrpení. Bez nadpřirozena. Bez UFO. Bez zázraků. Jen válka. Lidé. Beton. Oheň. A ticho po výbuchu. To je pravda, která mrazí nejvíc.

Válkou zničený areál chebského letiště nezmizel ze dne na den. Po roce 1945 byl prostor převzat československými orgány a krátce využíván armádou. Nešlo však o návrat k plnému provozu, ale spíše o dočasné zajištění strategického území. Řada objektů byla shledána nebezpečnými a postupně demolována. Jiné byly zasypány nebo ponechány svému osudu.

Technické prostory pod zemí nebyly systematicky likvidovány, protože to nebylo prioritou. Právě tato kombinace opuštěnosti a neúplného odstranění vytvořila prostředí, které působilo hrozivě i roky po válce. Letiště se tak proměnilo v tiché svědectví konfliktu, nikoli v centrum nového tajemství.

Bombardování chebského areálu si vyžádalo oběti, jejichž jména se často nedochovala. Archivní záznamy hovoří o mrtvých, nikoli však vždy o konkrétních lidech. Zvláště u zahraničních zajatců chybí úplná dokumentace. Někteří byli pohřbeni narychlo, jiní zůstali bezejmenní. Tato skutečnost přispěla k temné pověsti místa. Smrt zde nebyla hrdinská ani viditelná. Byla tichá, všední a administrativně nedořešená. Právě tato anonymita smrti dodnes zneklidňuje a posiluje pocit, že ne všechno bylo uzavřeno.

Ke konci války si německé velení uvědomovalo, že západní oblasti jsou neudržitelné. Cheb byl považován za ohrožené území v dosahu spojeneckého letectva. Existovaly úvahy o přesunu výroby dále do vnitrozemí Říše. Tyto záměry však zůstaly většinou jen na papíře. Realita byla rychlejší než plánování. Právě tento fakt odporuje představě, že by Cheb sloužil jako poslední útočiště tajných projektů. Vojensky byl důležitý, ale nikoli bezpečný. A v závěru války rozhodovala bezpečnost více než ambice.

Po válce vznikly podrobné seznamy lokalit, kde Německo provádělo zásadní výzkum. Tyto seznamy studovaly spojenecké týmy systematicky. Cheb mezi nimi nefiguruje. Ne proto, že by byl přehlédnut, ale proto, že zde neprobíhal výzkum zásadního významu. Chybí jakékoli zmínky o raketových, jaderných či jiných klíčových programech. Tento fakt je nepřímým, ale velmi silným argumentem proti legendám. Skutečně tajná místa zanechávají stopy v archivech. Cheb v tomto smyslu mlčí.

Poválečné vysídlení zásadně proměnilo západní pohraničí. Místa zůstala prázdná, paměť přetržená. Chyběli lidé, kteří by dokázali příběhy uvést na pravou míru. Opuštěné budovy působily hrozivě. Podzemí bez vysvětlení budilo obavy. Legendy se šířily snáze tam, kde chyběla kontinuita. Cheb nebyl výjimkou. Právě sociální vakuum po válce vysvětluje, proč se mýty udržely tak dlouho. Nešlo o tajemství, ale o ticho.

Navzdory všem spekulacím neexistuje jediný dochovaný technický výkres, prototyp ani výrobní záznam, který by spojoval diskovité letouny přímo s Chebem. Všechny zmínky vycházejí z pozdějších výpovědí, nikoli z archivních fondů. Historikové zde narážejí na prázdné místo.

A prázdné místo je v historii významné. Pokud by šlo o skutečný projekt, zanechal by stopu. Technika vždy zanechává dokumentaci. V Chebu chybí. To je fakt, který nelze obejít.

Skutečné podzemní továrny Třetí říše mají jasné znaky. Rozsáhlé tunely. Dochované mapy. Desítky tisíc vězňů. Detailní archivní záznamy.

Cheb těmto kritériím neodpovídá. Jeho podzemí je technické, nikoli výrobní. Toto srovnání je klíčové. Odděluje realitu od mýtu definitivně. Cheb nebyl výjimkou v systému. Byl jeho součástí. A právě v tom spočívá jeho skutečná, mrazivá historie.

Chebská letecká továrna tak i po desetiletích zůstává místem, kde se lidská paměť neustále střetává s tichem archivů. Válka zde zanechala beton, prázdné prostory a příběhy, které nebyly nikdy úplně uzavřeny. Ne proto, že by skrývaly nadpřirozená tajemství, ale proto, že skutečnost sama byla dostatečně děsivá. V těchto místech se vyráběly zbraně, nikoli zázraky. Pracovali zde lidé, kteří neměli na výběr. Umírali beze jmen, beze svědků, bez památníků. Po válce zůstaly jen trosky a otázky, které si další generace vykládaly po svém. Mýty o podzemních továrnách a létajících talířích jsou nakonec jen snahou dát chaosu řád. Skutečný příběh Chebu je tišší, ale o to naléhavější. Je příběhem systému, který dokázal z obyčejného letiště vytvořit nástroj destrukce. Je příběhem krajiny, jež se po válce vyprázdnila a ztratila paměť. A právě v tomto tichu se rodí strach. Ne z neznámého, ale z poznaného. Z vědomí, že všechno, co se zde odehrálo, bylo skutečné. A že nic z toho nelze vzít zpět.

__________________________________

Použité zdroje: UdalostiExtra.cz, filmovyprehled.cz, tic.cheb.cz, chebsky.denik.cz YouTube.com / Chebská tajemná zákoutí: Letiště

(Pozn. autora: Mimo uvedené veřejně dostupné zdroje jsem při zpracování tématu vycházel také z vlastních investigativních zjištění, autorské práce s archivními materiály a odborné knižní literatury.) *