Článek
Tématu se věnoval portál Reporter Magazín, který upozornil na rostoucí oslabení mezinárodního řádu vytvořeného po druhé světové válce. Události posledních měsíců podle diplomatů ukazují, že svět vstupuje do období výrazně tvrdší geopolitiky a stále hlubšího soupeření mezi velmocemi.
Debata o budoucnosti Organizace spojených národů zesílila po sérii kroků administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. Kritiku vyvolaly především vojenské operace bez širší mezinárodní podpory i ostré výroky vůči tradičním spojencům Spojených států. Trump během projevu před Valným shromážděním OSN otevřeně zpochybnil význam organizace a naznačil, že současný model globální spolupráce podle něj přestal odpovídat dnešní realitě. Napětí následně zvýšily americké zásahy proti lodím v mezinárodních vodách Karibiku a jihovýchodního Pacifiku. Washington tvrdil, že plavidla souvisela s pašováním drog, část spojenců ale požadovala jasnější důkazy a širší koordinaci. Další reakce vyvolal postup vůči venezuelskému režimu Nicoláse Madura i pozdější spor kolem Grónska, o které začal Washington otevřeně projevovat zájem.
Silnou odezvu v Evropě vyvolala také americká vojenská operace proti Íránu, kterou Spojené státy podnikly společně s Izraelem bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Právě podobné kroky podle části diplomatů dále oslabují důvěru v systém mezinárodního práva, který po desetiletí fungoval jako základ poválečné stability.
Velmoci se přestávají shodovat
Organizace spojených národů čelí dlouhodobé kritice kvůli omezené schopnosti řešit největší světové konflikty. Rada bezpečnosti je často paralyzována právem veta, které drží Spojené státy, Rusko, Čína, Francie a Velká Británie. Vzájemné blokování rozhodnutí opakovaně zabránilo rychlejší reakci na války i humanitární krize.
Výrazně se to ukázalo během války na Ukrajině i konfliktů na Blízkém východě. Jednotný postup velmocí se prakticky rozpadl a OSN stále častěji působí spíše jako prostor diplomatických střetů než jako instituce schopná prosadit konkrétní řešení. Současně přibývá států, které začínají mezinárodní pravidla vykládat podle vlastních strategických zájmů.
Proměňuje se i samotná podoba globální politiky. Vedle vojenských konfliktů sílí ekonomické sankce, technologické soupeření nebo boj o strategické suroviny, polovodiče a datovou infrastrukturu. Velmoci investují rekordní prostředky do armád, kybernetické bezpečnosti i kontroly dodavatelských řetězců.
Co se nepíše
Řada menších států začíná otevřeně připouštět, že současný světový systém přestává poskytovat jistoty, na které byly po desetiletí zvyklé. Země, které dlouhodobě spoléhaly na mezinárodní dohody nebo bezpečnostní garance silnějších partnerů, dnes stále častěji řeší vlastní obranu, energetickou bezpečnost i ekonomickou soběstačnost.
Změna je patrná také v Evropě. Některé státy navyšují obranné rozpočty tempem, které nemá od konce studené války obdoby.
Současně sílí tlak na domácí výrobu strategických technologií a omezení závislosti na zahraničních dodavatelích.
Význam získávají i regionální aliance a neformální partnerství. Vedle NATO nebo Evropské unie posilují menší geopolitické bloky zaměřené na konkrétní bezpečnostní či ekonomické zájmy. Svět se tak postupně přesouvá od jedné dominantní struktury k systému více mocenských center.
Nové období nejistoty
Současné dění neznamená automatický konec mezinárodních institucí ani úplný rozpad globální spolupráce. Ukazuje ale, že pravidla vytvořená po druhé světové válce čelí nejsilnějšímu tlaku za poslední desetiletí. Svět vstupuje do období, kdy bude stále obtížnější hledat společná řešení mezi státy s odlišnými zájmy a rostoucí nedůvěrou.
Pro menší země může být nová geopolitická realita výrazně složitější než v minulosti. Stabilita, která byla dlouho považována za samozřejmost, už není jistotou.
Diplomaté i bezpečnostní experti proto stále častěji upozorňují, že budoucí světový řád bude pravděpodobně méně předvídatelný, více rozdělený a výrazně tvrdší než ten, který vznikl po skončení studené války.
______________
použité zdroje: Reportermagazin.cz
