Článek
16. díl
Proč Česku stále chybí jasné standardy kvality ve školství? V letech 1998-2002 se projednával ve vládě návrh standardizace veřejných služeb. Z MPSV začali úředníci létat do Anglie a tam se „inspirovali“ standardy sociálních služeb a do roku 2006 se dohádali a od roku 2007 platí standardy v sociálních službách ( velmi zjednodušeně). No, a MŠMT to nestíhalo a nestíhá dodnes… každý si může dle svých zkušeností dosadit proč. Předseda vlády Zeman (dnes docela dost dehonestovaný kdekým) hodně tlačil na ministra Zemana a pak i na další ministry, že je hodně důležité standardizovat souběžně školství. Nestalo se.
Od roku 1990 byla nespolupráce MŠMT a MPSV velkým problémem. Okolo roku 2006 jsem to přestala detailně mapovat. Pak nevím. Základem nestandardizace školství je neochota politiků, úředníků MŠMT do toho jít. Dnes už si úředníci na obou ministerstvech ani neumějí představit, že by se měly standardy doplňovat v obou oblastech, a to k tomu patří ještě MZČR. Pokud inkluze, pak za těsné spolupráce MŠMT a MPSV a souběžně se podporující standardizace vzdělávacích služeb. ( Tím myslím inkluzi, vzdělávání v nemocnicích a stacionářech atd.) Předpokládám, že se hádají dodnes, protože do roku 2006 to tak 16 let bylo a pokud se nesjednotily postupy, pak to trvá.
Byla jsem asi jedinou osobou, která pilotovala na 1,5 úvazku ředitelování školy, sociálních služeb a zdravotních služeb v jedné osobě. Důvodem byly neustálé hádky ředitelů mezi sebou. Dál to nebudu rozepisovat, jen jsem v pokusu vlády standardizovat postupy ve školství něco upracovala a mám tak info. Dnes té energie pro stát lituji, protože se to nikam neposouvá. Spíš do pryč..
Dotace zcela rozbily rozumné uvažování lidí. Příjemci si ve většině neváží koruny, protože jí nevydělali. Na ministerstvech je to spíš plánování podle grantů než podle potřeby dětí, žáků a lidí. To jsme to dopracovali…takhle jsme si to při cinkání klíčemi fakt nepředstavovali. a stát se musí starat o kvalitu učebnic, protože si ho platíme a je to systémové řešení.
