Článek
23. díl - předpoklady porozumění
Legislativních nástroje jako GDPR a Digital Services Act (DSA) tuto problematiku řeší, ale nastavení pravidel pro děti leží na České republice.
MŠMT vydalo v únoru 2026 Metodika k nastavování pravidel mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení ve školách, která říká školám, že si vše mohou nastavit vše podle uvážení zachytit ve školním řádu.
Vzápětí se 3. března 2026 objevila iniciativa poslanců Sněmovny ČR, která předkládá návrh novely školského zákona a požaduje v podstatě zákaz používání mobilních telefonů a sociálních sítí ve školách pro děti do 15 let.
Uveďme nejdříve kontext. Před tímto zmatkem už proběhly dvě velké vlny ochranné legislativy v podobě GDPR a DSA.
GDPR – ochrana osobních údajů dětí
General Data Protection Regulation (Regulation (EU) 2016/679) je obecné evropské nařízení o ochraně osobních údajů, které důrazně přiznává zvláštní ochranu dětem, protože jsou v digitálním prostoru „méně vědomé rizik, důsledků a svých práv“. Klíčovou otázkou je legitimita zpracování údajů – pokud je založena na souhlasu, právní účinnost takového souhlasu u dítěte je omezená. GDPR tedy zavedl široké povinnosti pro subjekty, které zpracovávají osobní údaje, zejména pokud jde o děti – a to i v kontextu marketingu, profilování a designových praktik. Na českých školách proběhly stovky, tisíce školení, školy si pořídily pověřence na ochranu osobních údajů.
DSA – ochrana dětí online v digitálním prostoru
Digital Services Act (Regulation (EU) 2022/2065) je relativně nové evropské nařízení, které vstoupila v platnost ve všech členských státech roku 2024 a jejím cílem je vytvořit bezpečné, transparentní a předvídatelné prostředí pro uživatele online služeb. DSA výslovně ukládá platformám povinnost zavádět opatření k zajištění vysoké úrovně ochrany dětí v online prostředí, včetně ochrany soukromí, bezpečí a bezpečného designu a doporučování obsahu.
To znamená, že legislativní rámec EU v rovině digitální bezpečnosti dětí je komplexní a doplňuje GDPR a DSA – například prostřednictvím zákazů cílení reklamy na děti, omezení manipulativních „dark patterns“ atd. Dnes existují dvě úrovně regulace: na evropské úrovni jsou kontrolovány největší platformy (např. Meta, TikTok, Google), kontroluje je přímo Evropská komise. Na národní úrovni mají členské státy zajistit regulaci používání a kontrolu menších platforem.
I když je DSA přímo použitelný jako nařízení EU, členské státy musí určit národní dohledový úřad, systém sankcí, nastavit procesy spolupráce s EU. V DSA se tento orgán nazývá Digital Services Coordinator (DSC). Toto provedeno nebylo ačkoliv o tom parlament diskutoval v již minulém volebním období. Proti národní implementaci bylo SPD, která se obávala cenzury internetu, z omezování svobody projevu a obecně kritizovalo posilování regulace EU.
Proti přijetí zákonu bylo také ANO, které sice neodmítalo samotnou existenci DSA, ale kritizovalo způsob implementace v ČR. Prý vláda postupuje pomalu, není jasná kompetence úřadů, regulace může být příliš široká.
Paradox školení vs. realita implementace
V posledních letech proběhla v ČR silná kampaň školení a osvěty: úřady a experti organizovaly drahé semináře a školení o ochraně dat dětí v rámci GDPR, roste počet iniciativ o „digitální bezpečnosti“, ČTÚ pořádá besedy pro školáky o online rizicích.
Jak již bylo zmíněno, legislativní implementace v ČR zaostává. Současně však platí, že DSA je platné a má silnou ochrannou dimenzi pro děti, ale ČR dosud nepřijala tzv. „zákon o digitální ekonomice“, který je nutný k jejímu efektivnímu vymáhání na národní úrovni.
Bez tohoto zákona ČTÚ jako národní koordinátor nemá plně vymahatelné pravomoci, nemůže účinně postihovat porušování DSA proti dětem, regulace zůstává teoretickou povinností poskytovatelů, ale nezískává reálný výkon.
Nejde o to čekat, co nařídí EU, jde o to schválit „zákon o digitální ekonomice“. Ale legislativa v ČR mešká, politici dělají gesta. Realita je taková, že zákon je připraven a absence zákona znamená, že povinnosti nejsou prakticky vynutitelné. V důsledku tak zůstává právní ochrana fragmentární a závislá spíše na iniciativách, než na instrumentech státní kontroly.
Důsledky pro děti a společnost - iluze řešení vs. reálné riziko
Mnoho škol, organizací vyčkává, rodičů jsou bezmocní a volají po regulaci alespoň ve školách.
Školy se zaměřily na GDPR compliance, ale na legislativu zaměřenou na ochranu před algoritmy, manipulacemi nebo škodlivým obsahem, kterou DSA zavedla, stále čekají.
Státní autorita zde opět nenaplní svou roli, ačkoli je plně vybavená a kompetentní konat, aby zajišťovala účinný dohled nad platformami. Nejdřív ale přijde vlna školení, jak pracovat s AI, místo vymahatelných ochranných norem.
Nejedná se o formální problém: neefektivní ochrana dětí může mít vážné dopady na jejich psychický vývoj a digitální gramotnost, rizika online prostředí mohou být systémová (algoritmy, profilování, manipulativní design), bez reálného nástroje vymáhání (DSA národní implementace) mohou být formální povinnosti pouze kosmetickým rámcem.
GDPR upozornilo na ochranu osobních dat dětí a vyvolalo vlnu školení i compliance aktivit, ale DSA jako moderní nástroj digitální bezpečnosti, který doplňuje GDPR a řeší online rizika dětí, není v ČR plně implementován a vymáhán.
DSA se týká zejména sociálních sítí, online tržišť, hostingových služeb her, vyhledávačů, velkých digitálních platforem. Typické služby, na které dopadá jsou Facebook, TikTok, Instagram, YouTube, Amazon, Google.
Zdroje:
https://www.denik.cz/z_domova/ceske-deti-nebezpeci-v-online-svete-regulace-platforem-dsa-ctu.html
https://edu.gov.cz/wp-content/uploads/2026/02/Metodika-k-nastavovani-pravidel-pouzivani-mobilinich-telefonu-a-jinych-el.-zarizeni-ve-skolach.pdf
https://www.pedagogicke.info/2026/03/regulace-pouzivani-mobilu-podle.html
https://www.peytonlegal.cz/navrh-noveho-zakona-o-digitalni-ekonomice/
