Článek
„Demokratický tábor“ jako klubová karta
K Vystrčilovu návrhu na společného kandidáta opozice řekl Havel serveru PrahaIN.cz, že by to znamenalo „tříštění sil demokratického tábora“. Hezké slovní spojení. Jenže se v něm skrývá jedna drobná drzost: kdo do toho tábora patří, si Havel rozhoduje sám, bez volby, bez mandátu, bez ptaní.
Nikdo Havla nevolil do funkce arbitra demokratičnosti. TOP 09 dostala v posledních volbách hlasy na vládnutí, ne na vydávání razítek „demokrat“ a „nedemokrat“ komukoli, kdo se odváží mít jiný názor na prezidentskou kandidaturu.
Trik starý jak politika sama
Kdo je proti mně, není demokrat - to není argument, to je pojistka proti argumentům, a Havel ji používá stejně cynicky jako ti, na které rád ukazuje prstem. Nemusí vysvětlovat, proč chce mít Pavla bez konkurence. Stačí prohlásit, že konkurence by „tříštila tábor“, a debata skončí dřív, než vůbec začala.
Přitom jde přesně o ten typ arogance, který si liberálové rádi vyčítají u populistů - jen zabalený do slušnějšího sáčku, s lepší dikcí a s mnohem větší troufalostí, protože se tváří jako obrana demokracie, a ne jako to, čím skutečně je: snaha umlčet kohokoli, kdo by si dovolil nesouhlasit.
Kdo skutečně tříští síly
Když se předem prohlásí, že jakýkoliv jiný kandidát je zrádce jednoty, nikdo se o kandidaturu ani nepokusí. To není obrana demokracie. To je její uzavření pro objednávky - a Havel u toho stojí jako vrátný, co rozhoduje, kdo smí dovnitř.
Skutečná demokratická soutěž znamená, že se o hlasy uchází víc lidí a voliči si vyberou sami. Havel místo toho nabízí jistotu jednoho jména, klid od nepříjemných otázek a sebe v roli toho, kdo tu jistotu posvětil.
Slovo pro Pavla
Petr Pavel rád opakuje, že chce být prezidentem všech, ne jen svých voličů. Tak ať to dokáže právě teď. Havel z něj svým výrokem dělá vlajkovou loď jedné politické frakce - toho „správného“, nedotknutelného tábora, proti kterému je každý vyzyvatel automaticky považován za hrozbu jednotě. Prezident všech se do téhle role nechá zatáhnout jen tehdy, když mlčí.
Pokud to Pavel s nadstranickostí myslí vážně, měl by Havlovu „ochranu“ odmítnout sám a veřejně - říct, že nepotřebuje být štítem, za který se schovává jedna strana, a že demokratickou soutěž o Hrad vítá, nebojí se jí. Ticho v tomhle případě není neutralita. Je to tichý souhlas s tím, že někdo jiný smí jeho jménem rozdělovat občany na demokraty a ty ostatní.
Pokud chce Havel titul demokrata, ať si o něj řekne voličům - ne sám sobě do zrcadla. Do té doby zůstává mužem, který si nasadil korunu a čeká, že mu ji někdo zafixuje lakem na vlasy. A pokud si Pavel tu korunu nechá nasadit taky, přestane být prezidentem všech a stane se jen dalším rekvizitou v Havlově představení.
