Ředitel bere víc než prezident, pokutu za jeho chybu zaplatíte vy

Spočítal jsem si, kolik bere šéf Pražských služeb měsíčně: 493 tisíc korun. Víc než prezident, víc než premiér. Když ale firma, kterou řídí, něco zpackne, neplatí on. Platí firma. Tedy vy.

Dopravní podnik hlavního města Prahy dostal za posledních deset let od antimonopolního úřadu dvě pokuty za naprosto stejnou chybu: špatně, diskriminačně zadanou zakázku. Poprvé u úklidu metra, podruhé u ostrahy objektů. Číslo 800 se v obou kauzách objevuje pokaždé – jenže ne tam, kde by člověk čekal. Nejde o pokutu 800 milionů. Jde o hodnotu zakázky. Pokuta, kterou ÚOHS uložil, byla 700 tisíc korun v prvním případě a 800 tisíc ve druhém – řádově desetina promile toho, o co ve smlouvě šlo. Úřad sám v rozhodnutí napsal, že jde o „spodní hranici zákonné sazby“ vzhledem k vysoké hodnotě zakázky. Jinými slovy: pokuta je zaokrouhlovací chyba v rozpočtu firmy, kterou nakonec stejně zaplatí cestující a město.

A kdo tu chybu udělal? Lidé, kteří zakázku připravili, schválili a podepsali. Nikdo z nich tu pokutu neplatí ani korunou. Firma ji uhradí z peněz, které jinak měly jít do provozu, a život jde dál – šéf dál bere plat, který by mu v soukromé sféře záviděl leckterý majitel firmy.

Tohle není specialita Dopravního podniku. Podle čerstvého zjištění iROZHLASu bere šéf Pražských služeb Patrik Roman zmíněných 493 tisíc měsíčně, další dva členové představenstva přes 470 tisíc. Prezident Pavel má 383 tisíc, premiér Babiš 309 tisíc. Vedení firmy, co uklízí ulice a sváží odpad, tedy vydělává víc než hlava státu. Za výsledky přitom neručí o nic víc než za tu pokutu z podnikového účtu.

Přitom zákon o obchodních korporacích už dnes v paragrafu 53 umožňuje, aby firma po členovi vedení vymáhala škodu způsobenou porušením péče řádného hospodáře. Jenže se to v praxi neděje – ne proto, že by to nešlo, ale proto, že dozorčí rady, které by o tom měly rozhodnout, dosazují titíž lidé, co manažery jmenovali. Systém se hlídá sám a nikomu se nechce sáhnout kolegovi na výplatu.

Spojená levice tohle po volbách změní. Pokutu za správní delikt bude firma platit dál – smlouvu podepsala ona, to je logické. Ale část z ní se bude strhávat automaticky, ne na základě dobré vůle dozorčí rady, z platů celého řetězce lidí, kteří zakázku připravili, schválili a podepsali – od referenta přes ředitele až po členy dozorčí rady, kteří smlouvu odklepli.

Tady je ale potřeba domyslet to poctivěji, než jsem to napsal poprvé. Plochých 30 procent z platu pro každého v řetězci by bylo nespravedlivé: 30 procent z 50 tisíc korun referentovi zlikviduje rodinný rozpočet, 30 procent z půlmilionu řediteli akorát ukrojí z dovolené. Proto to má být odstupňované jako daň z příjmu – čím vyšší plat, tím vyšší procento sražené výplaty, dokud se pokuta nesplatí. Nízkopříjmový úředník v řetězci by nesl symbolický podíl, špičkový manažer s půlmilionovým platem výrazně vyšší. Odpovědnost má růst s rozhodovací pravomocí i s tím, kolik si za ni kdo nechává platit – jinak to nedává smysl.

Slibem nezarmoutíš, ale tohle je slib, který jde snadno zkontrolovat: stačí se za rok zeptat, kolika manažerům státních a městských firem sáhli na výplatu za jejich vlastní pokutu. Pokud bude odpověď „nikomu“, budeme vědět, že se nezměnilo nic.