Článek
Zbrojní horečka: kde končí obrana a začíná příprava na útok
Trump si posílá fakturu za munici do Evropy. Evropa mezitím potichu podepisuje fakturu mnohem vyšší — a čím dál míň se ptá, proč se jí říká „obrana“, i když čím dál víc připomíná něco jiného.
Osm set miliard eur, skoro bez debaty
Bruselská matematika je jednoduchá a děsivá zároveň. Plán ReArm Europe / Readiness 2030 z března 2025 počítá s mobilizací až 800 miliard eur do roku 2030 — většinou uvolněním národních rozpočtů z fiskálních pravidel EU. Úvěrový nástroj SAFE, který Rada EU schválila v květnu 2025, k tomu přidává 150 miliard eur na společné zbrojní zakázky. A na summitu NATO v Haagu v červnu 2025 se aliance zavázala dávat na obranu 5 % HDP do roku 2035 — 3,5 % na tvrdou vojenskou techniku, 1,5 % na cokoliv, co se dá nazvat „obrannou infrastrukturou“. Je to největší mírové zbrojení v historii kontinentu a prošlo skoro bez veřejné diskuse o tom, kdo na něm vydělá a kam vede.
Datum, které se vždycky hodí
Aby takové částky prošly parlamenty i veřejným míněním, potřebuje se strach přeložit do konkrétních čísel. A ta se objevují jedno po druhém. Velitel německé pozemní armády generál Christian Freuding v červnu 2026 řekl, že podle zpravodajského konsenzu všech 32 zemí NATO by Rusko mohlo být schopné napadnout člena aliance už v roce 2029. Generál Alexander Sollfrank z velitelství Bundeswehru dodal, že menší, regionálně omezený útok je možný „už zítra“. Polský premiér Donald Tusk po brífinku od vrchního velitele NATO v Evropě mluvil o roce 2027. Konkrétní rok zní jako vojenská analýza. Ve skutečnosti je to politický nástroj — hodiny odpočítávající k ospravedlnění dalšího rozpočtu.
Slovo „preventivní“ je jen slušnější synonymum pro „první“
A pak přišla věta, která si zasloužila mnohem víc pozornosti, než kolik jí dostala. Předseda Vojenského výboru NATO, admirál Giuseppe Cavo Dragone, řekl v prosinci 2025 Financial Times, že aliance zvažuje být vůči ruským hybridním a kybernetickým útokům „agresivnější“ místo „reaktivní“ — a že preventivní úder by šlo označit za „obrannou akci“. I v jeho vlastní Itálii si na to řada politiků okamžitě posypala hlavu popelem. Ne proto, že by šlo o výmysl, ale právě proto, že to nahlas řekl nejvyšší vojenský představitel aliance: hranice mezi obranou a útokem se v hlavách části evropské a euroatlantické elity už překresluje. „Preventivní“ je jen slušnější slovo pro „první“.
Fakturu za plyn vystřídala faktura za munici
Připomeňme si, co jsme si tu už jednou řekli o Nord Streamu: po roce 2022 Evropa nepřišla jen o levný ruský plyn, vyměnila ho za drahé americké LNG. Přesně stejný vzorec se teď opakuje ve zbrojení, jen ve větším měřítku. Podle analýzy think-tanku Bruegel tvořily americké zbrojní prodeje (Foreign Military Sales) v letech 2022–2024 už 50,7 % veškerých výdajů evropských zemí NATO na vojenskou techniku — v letech 2019–2021 to bylo 27,8 %. Válka, která měla Evropu osamostatnit, ji zatím posunula přesně opačným směrem. Samotné Polsko od roku 2022 podepsalo americké zbrojní kontrakty za 55 miliard dolarů — skoro třetinu celého evropského objemu. Brusel si toho je vědom: nástroj SAFE má podmínku, že nejvýš 35 % hodnoty komponent smí pocházet mimo EU, EHP a Ukrajinu, a otevřeně to komunikuje jako snahu přetnout bezpečnostní závislost na USA. Jenže to pravidlo platí jen pro 150 miliard z celkových 800, a jen pro zakázky, které teprve přijdou — na tu drtivou většinu peněz, které už protekly a dál protékají, nedosáhne. Fakturu za plyn vystřídala faktura za munici. Vystavuje ji ta samá adresa.
Komu se ta permanentní pohotovost hodí
Nejde o to zlehčovat, čeho je Rusko schopné — na Ukrajině to ukázalo přesně, jak vypadá agrese v přímém přenosu. Jde o to všimnout si, komu se hodí, aby zůstala v permanentním režimu ohrožení celá Evropa, ne jen napadená země. Zbrojařům, jejichž akcie za poslední tři roky vystřelily do nebe — a čím dál víc jsou to akcie zbrojařů americkým. Politikům, kterým se na strachu buduje kariéra rychleji než na sociálním státu. A hegemonovi za oceánem, který dřív bral vazalství výměnou za levné suroviny odříznuté od Ruska, a teď si za totéž vazalství nechává platit ještě jednou, tentokrát v tancích a raketách.
Levicová a mírová tradice v Evropě vždycky věděla jednu věc: kdo zbrojí „preventivně“, dřív nebo později přestane rozlišovat mezi obranou a agresí. Ptát se na to nahlas dnes zní jako kacířství. O to naléhavěji je potřeba se ptát.
Jiří Bodenlos
Zdroje
• Německý generál: Rusko bude podle zpravodajského konsenzu NATO připraveno napadnout člena aliance do roku 2029 (Kyiv Independent, 11. 6. 2026)
• NATO by mohlo být vůči ruským hybridním útokům agresivnější, řekl předseda Vojenského výboru NATO (Kyiv Independent podle Financial Times, 1. 12. 2025)
• SAFE: Rada EU schválila 150 miliard eur na společné zbrojní zakázky, podmínka max. 35 % komponent mimo EU/EHP/Ukrajinu (Consilium.europa.eu, 27. 5. 2025)
• The Hague Summit Declaration — závazek 5 % HDP na obranu do roku 2035 (NATO, 25. 6. 2025)
• Rusko bude připraveno na konfrontaci s Evropou už v roce 2027, řekl Tusk po brífinku NATO (Yahoo News / PAP, 25. 7. 2024)
• ReArm Europe / Readiness 2030 — bílá kniha Evropské komise, až 800 miliard eur do roku 2030 (EPRS, březen 2025)
• Europe's dependence on US Foreign Military Sales — podíl amerických zbrojních prodejů na evropských výdajích NATO vzrostl z 27,8 % (2019–21) na 50,7 % (2022–24), Polsko 55 mld USD (Bruegel, policy brief)
