Lithium: obchod, který Babiš nazval krádeží, uzavřela nakonec jeho vláda

Lithium: obchod, který Babiš nazval krádeží, uzavřela nakonec jeho vlastní vláda

Kamarád mi poslal článek Hospodářských novin s titulkem, že ČEZ získá za 870 milionů většinu v těžařské firmě Geomet. Ptal se, jestli Babiš právě prodal lithium. Neprodal. A datum toho článku je 20. listopadu 2019. Jenže když jsem si tu věc dohledal celou, ukázalo se, že skutečný příběh je horší než ten, kvůli kterému se ptal.

Připomenu, o co jde. Ložisko u Cínovce v Krušných horách je největší zásoba lithia v Evropě. V Česku jsou podle odhadů asi tři procenta světových zdrojů a naprostá většina z nich leží právě tam. Evropská komise zařadila projekt mezi strategické v nařízení o kritických surovinách, česká vláda označila Cínovec v březnu za ložisko strategického významu.

Druhého října 2017, tři týdny před sněmovními volbami, podepsal ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD) memorandum o spolupráci s australskou společností European Metals Holdings. Šlo o nezávazný dokument o záměru těžit a zpracovávat lithium na Cínovci.

Andrej Babiš na to reagoval slovy, která si pamatuje každý, kdo tehdy sledoval kampaň. Mluvil o krádeži za bílého dne. Australskou firmu označil za neprůhlednou. O sociálních demokratech řekl: „Vypadá to, že chtějí ještě rychle shrábnout peníze do stranické kasy, mají velké dluhy.“

Fungovalo to. Podle povolebního výzkumu agentury Median ovlivnilo lithium 31 procent voličů — Čapí hnízdo 34 procent. ANO volby vyhrálo, ČSSD získala 7,27 procenta a spadla ze třiceti tří mandátů na patnáct. Téma přitom otevřela dezinformační média a Babiš s Okamurou s ním bodovali na sociálních sítích. Po volbách utichlo.

V březnu 2018 pak Babišova vláda memorandum vypověděla. Premiér ho opakovaně označil za nesmyslné a neplatné. V tu chvíli to vypadalo jako uzavřený případ.

V červenci 2019 ČEZ oznámil, že půjčí European Metals Holdings dva miliony eur a do konce roku se rozhodne, jestli do firmy vstoupí. Dvacátého listopadu 2019 přišla předběžná dohoda: ČEZ získá za 34,06 milionu eur, tedy 870,4 milionu korun, podíl 51 procent v Geometu — české dceřiné firmě EMH, která drží práva k těžbě.

Transakci dokončila v dubnu 2020 valná hromada EMH. Provedla se jako navýšení kapitálu Geometu o 29,1 milionu eur, zhruba 800 milionů korun, přes Severočeské doly ze skupiny ČEZ. Peníze tedy nešly Australanům do kapsy, ale do rozvoje projektu — to je férové říct nahlas. Ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) označil dohodu za úspěch. Analytici tehdy konstatovali, že stát využil ČEZ, ve kterém drží 70 procent, aby se dostal zpátky k tomu, co sám o dva roky dřív vypověděl.

Server Neovlivní.cz k tomu doplnil podstatnou věc: obchod, který se uzavřel za Babiše, vycházel ze stejných parametrů jako memorandum, které tentýž Babiš označil za krádež. Stejná australská firma, stejné ložisko, stejná logika. Jen o dva a půl roku později a s jinou fotografií u tiskové zprávy.

Tady začíná ta část, kvůli které jsem tenhle text napsal.

Transakci doprovázela odměna pro poradce, o které se veřejně nevědělo. Existenci doložila v lednu 2023 Sabina Slonková na serveru Neovlivní.cz z veřejně dostupných dokumentů — z výroční zprávy EMH a z burzovních oznámení firmy v Austrálii a ve Velké Británii z roku 2020. V jednom z nich stojí, že jde o „protihodnotu za poradenské služby poskytované EMH v průběhu posledních dvou let, zejména v souvislosti s úpisem 51 procent akcií Geomet ze strany ČEZ“.

Odměna měla podobu opcí na akcie. Britská média uváděla hodnotu 13 milionů dolarů, tedy přes čtvrt miliardy korun. Neovlivní.cz mluví o třech stech milionech. Ať vezmeme kterékoli z těch čísel, jde o víc než třetinu částky, kterou stát za vstup do Geometu zaplatil.

A hlavní věc: komu ta provize šla, není dodnes veřejně známo.

V únoru 2023 se do věci vložila senátní komise pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků. Její předseda Lukáš Wagenknecht to formuloval přesně: „Prioritou je zjistit skutečný potenciál využití lithia, stejně tak detaily provize spojené s prodejem akcií státu. Jde o to, pro koho byla provize ve skutečnosti určena a jaká konkrétní práce za ni byla odvedena.“ A dodal: „Za situace, v jaké se veřejné rozpočty nacházejí, je třeba se ptát, zda těch 300 milionů nikomu neschází.“ Případ chtěl prověřit i tehdejší ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), protože jeho úřad vykonává za stát akcionářská práva v ČEZ.

Andrej Babiš odmítl případ komentovat. Od té doby uplynuly tři a půl roku a jméno příjemce jsme se nedozvěděli.

Zbývá bilance, protože ta je u slibů to jediné, co platí.

V prosinci 2025 dokončil Geomet studii proveditelnosti. Potvrdila, že těžbě na Cínovci a zpracovatelskému závodu v Prunéřově nebrání technologické překážky. Celková investice se odhaduje na víc než 42 miliard korun, což by ji zařadilo mezi tři největší průmyslové investice v Česku posledních let. Ročně by se mělo těžit 3,2 milionu tun rudy a vyrobit zhruba 37 tisíc tun uhličitanu lithného bateriové kvality. Vzniknout má kolem dvou tisíc pracovních míst přímo a dalších dva tisíce v dodavatelském řetězci — v kraji s nejvyšší nezaměstnaností v zemi.

Na konci listopadu 2025 schválila vláda Petra Fialy v demisi Geometu dotaci až 8,8 miliardy korun na závod v Prunéřově. Čerpat se má v letech 2029 až 2031. Závod s překladištěm má stát zhruba 25 miliard, samotný důl asi pět.

Kde jsme dnes, v srpnu 2026: běží posuzování vlivů na životní prostředí, Ústecký kraj odložil rozhodnutí o koridoru pro dopravu vytěžené horniny, místní se obávají o vodu, hluk, prašnost a status lázní. O tom, jestli se vůbec bude těžit, mají teprve rozhodnout akcionáři Geometu. Odhady začátku těžby se posunuly k roku 2030.

Devět let po volbách, které se vyhrály na lithiu, tedy platí: bilion korun pro naše lidi nikde, ani kilogram vytěženého lithia, stát v projektu 8,8 miliardy z veřejných peněz — a čtvrt miliardy, u které se neví, kam šla.

Kritika bez alternativy je laciná, tak ji napíšu i tentokrát. Čtyři věci, které se dají udělat bez jediné mezinárodní dohody.

Za prvé zveřejnit příjemce. Ministerstvo financí vykonává za stát akcionářská práva v ČEZ. Sněmovna může uložit ministrovi, aby si vyžádal a zveřejnil kompletní smluvní dokumentaci k transakci Severočeské doly–Geomet včetně toho, kdo poradenskou odměnu inkasoval. Není to vyšetřování, je to výkon vlastnických práv. Kdyby šlo o soukromou firmu, akcionář by to udělal první den.

Za druhé zacelit díru v registru smluv. Registr dnes nedosáhne na transakce, které státní firma uskuteční přes dceřinou společnost se zahraniční protistranou. Zprostředkovatelské a poradenské odměny u obchodů firem s majetkovou účastí státu nad určitou hranici mají být zveřejňované povinně, včetně jména příjemce a včetně odměn placených protistranou. Právě odměna placená protistranou je díra, kterou tenhle případ prošel.

Za třetí navázat dotaci na výnos. Když stát dává 8,8 miliardy na zpracovatelský závod, má za to dostat víc než pracovní místa a slib. Podmínkou má být, že zpracování zůstane v Česku, že se veřejně zveřejní ekonomický model projektu a že stát bude mít podíl na výnosu úměrný tomu, co do projektu vložil — ne jen podíl na nákladech a na riziku.

A za čtvrté to obecné: u ložiska strategického významu má být pravidlem, že když stát drží většinu a platí miliardy z veřejných peněz, jsou veškeré smlouvy, poradenské odměny a ekonomické modely veřejné ze zákona. Ne z dobré vůle vedení ČEZ.

Nebudu předstírat, že jsem nestranný. Kampaň v roce 2017 pomohla srazit sociální demokracii pod pět procent v následujících volbách a téma lithia u toho bylo. Devět let se s tím žije.

Ale nepíšu to kvůli staré křivdě. Píšu to proto, že se ta samá metoda používá pořád: nejdřív se něco označí za krádež, vyhrají se na tom volby, a pak se to udělá. U lithia to jde doložit burzovními dokumenty ze dvou zemí a citací ze senátní komise, takže se o tom nedá vést spor o názory. Dá se vést jen spor o to, jestli nás zajímá odpověď.

Mě zajímá jedna jediná otázka a je pořád stejná jako v roce 2023: komu šla ta čtvrt miliarda a za jakou práci.