Praha zdražila skoro ve všem. Kromě jediné věci – a ta patří městu

Deutsche Bank srovnala ceny v 69 městech světa za posledních deset let. Praha se přiblížila západní Evropě téměř ve všem. Jedna jediná položka zůstala nesrovnatelně levnější: jízdné v MHD. Není to náhoda ani zázrak. Je to důsledek toho, že jsme ji nepustili z rukou.

Německá Deutsche Bank porovnala ceny v roce 2026 proti roku 2016. Média z toho udělala téma o randění: schůzka pro dva – večeře, kino, víno, kávy, jízdenky a taxi – vyjde v Praze zhruba na 5 300 korun, o 46 procent víc než před deseti lety. Je to indexové srovnání koše zboží, ne účet konkrétní domácnosti, a brát ho doslova nemá smysl. Trend, který ukazuje, smysl má. (Studie počítá v dolarech, přepočítáváme kurzem zhruba 21 korun za dolar.)

Analytici banky jmenují příčiny: růst mezd, členství v Evropské unii, napjatý trh práce, poinflační vlnu a příliv kapitálu na trh nemovitostí. Konvergence Prahy k západním cenám je podle nich „až překvapivě výrazná“ u bydlení a volnočasových aktivit – a prý „dobrá zpráva, protože odráží skutečný ekonomický pokrok“.

Ceny konvergovaly. Mzdy ne. Studie měří ceny, ne kupní sílu, a už vůbec ne to, komu ten pokrok připadl. Když banka jmenuje jako příčinu příliv kapitálu na trh nemovitostí, nepopisuje pokrok, ale finančnizaci bydlení – byt v Praze přestal být místem k životu a stal se aktivem. Kdo v roce 2016 nějaké vlastnil, zbohatl. Kdo chodil do práce, platí dnes západoevropské ceny z české výplaty. Zdražil i volný čas, protože nájem provozovny se promítne do ceny piva i vstupenky. Praha nezdražila pro turisty. Zdražila pro Pražany, a to dřív.

A pak je v té studii číslo, které do obrázku nezapadá. Měsíční jízdné v pražské MHD: 550 korun. V Londýně: zhruba 5 600 korun. Desetinásobek. A studie ještě počítá s měsíčním kupónem – kdo si koupí roční za 3 650 korun, platí 304 korun měsíčně. Proti Londýnu je to osmnáctinásobný rozdíl.

Není to tím, že by Praha byla o řád chudší město. V ostatních položkách jsme se přiblížili: džíny Levi's 501 stojí podle stejné studie v Praze zhruba 1 850 korun, v Ženevě necelé tři tisíce. Rozdíl o polovinu. Rozdíl o celý řád je jenom u jízdenky.

Důvod je politický, ne ekonomický. Britská veřejná doprava byla od osmdesátých let systematicky privatizovaná a její cenu dnes platí Londýňané. Pražská MHD zůstala městskou službou financovanou z veřejných peněz a cena kupónu je politické rozhodnutí, ne tržní cena. Máme tak v jednom městě přirozený experiment: bydlení jsme nechali trhu a je západoevropsky drahé, dopravu jsme nechali ve veřejných rukou a je pořád dostupná. Kdo tvrdí, že drahota je nezvladatelná globální síla, na kterou radnice nemá vliv, ať si ta dvě čísla položí vedle sebe.

Ta dobrá zpráva má drobné písmo. Jednosměrná jízdenka stojí necelých 39 korun a proti roku 2016 zdražila o 62 procent – výrazně víc než celý koš, u kterého to bylo 46. Letos šla půlhodinová jízdenka z 30 na 36 až 39 korun.

Praha má nulové jízdné pro děti do patnácti let a pro seniory od pětašedesáti; to je dobře a nikdo to nezpochybňuje. Jenže mezi patnácti a pětašedesáti je celý produktivní věk a v něm se platí. Roční kupón si koupí ten, kdo má na začátku roku volných několik tisíc korun pohromadě. Jednotlivou jízdenku kupuje ten, kdo je nemá: brigádník, člověk na krátkodobé smlouvě, matka na rodičovské, kdokoliv, komu se předplatné nevyplatí. Kupón se drží jako výkladní skříň a zdražuje se tam, kde to není vidět v žádném mezinárodním žebříčku.

Nulové jízdné navíc platí jen na území Prahy, ve vnějších pásmech ne. Senior z Říčan nebo z Kladna, kterého z Prahy vyhnala cena bydlení, zdarma nejezdí. Kdo je z města vytlačen, platí dvakrát – za byt i za cestu do práce – a zároveň zatěžuje infrastrukturu, která nestíhá. Návrh jízdního řádu na rok 2027 to ukazuje názorně: část regionálních spojů má nově končit na okraji metropole, třeba v Praze-Vysočanech, místo na hlavním nádraží. Dostupnost se tentokrát nezhorší cenou, ale kvalitou.

Program Spojené levice pro Prahu na to odpovídá adresně. Roční kupon za 3 650 korun nezdražíme – a není to gesto, je to obrana jediné položky, u které Praha z mezinárodního srovnání vychází dobře. V dlouhodobém horizontu míříme k bezplatné MHD na celém území města. Zároveň investujeme do kvality, protože levné jízdné nikomu nepomůže, pokud tramvaj nejezdí: víc spojů, modernější vozy a posílení dopravy do okrajových částí včetně nočních linek. A přestaneme dělat bytovou a dopravní politiku odděleně – obecní nájemní byty za nájemné bez zisku, pozemková banka místo výprodeje pozemků, poplatek za prázdné investiční byty a regulace Airbnb jsou zároveň dopravní politika. Dokud bude Praha vytlačovat lidi za své hranice, poroste tlak na dojíždění, který žádná linka metra nedožene.

Tomáš Portlík za ODS říká otevřeně, že chce MHD zdražit, protože bude „investičně konzumovat víc a víc peněz“. Deutsche Bank mu právě nechtěně odpověděla: pražské jízdné je jediná položka v celém jejím žebříčku, ve které Praha nedopadla jako Londýn. Slib zdražit ji je slib zlikvidovat poslední věc, kterou tohle město umí levněji než Západ. A ono ji neumí levněji z chytrosti ani z chudoby. Umí ji levněji proto, že ji nikdo neprodal.

O tom, jestli to tak zůstane, se rozhoduje 9. a 10. října.

Láska zdražila. Náklady na rande v Praze vzrostly o polovinu – Seznam Zprávy, 2. 8. 2026 (studie Deutsche Bank)

Tarif PID platný od 1. 1. 2026; Přeprava za 0 Kč v Praze – pid.cz

Přetížený pražský uzel kolabuje. Některé vlaky skončí na okraji metropole – RailTarget

Plán ODS v Praze: Mluvme o dražší MHD i návštěvnickém parkování v centru – Seznam Zprávy

Program Spojené levice pro Prahu pro komunální volby 2026, kap. 1 a kap. 2