Slib, který se dá prodat třikrát. Strop 65 let se odkládá a valorizace se osekala

Slib, který se dá prodat třikrát. Strop 65 let se odkládá a valorizace se osekala

Programové prohlášení z ledna 2026 obsahuje jednu holou větu: „Důchodový věk bude zastropován na 65 letech.“ Bez podmínky, bez hvězdičky. O půl roku později je z toho „druhá vlna“ bez termínu a bez novely v legislativním plánu. A důchodcům od ledna 2027 přibude 300 korun — nejméně za deset let. Obojí má stejnou logiku: politický zisk vybraný v předstihu, účet splatný po roce 2030.

Poprvé se prodá v kampani. Podruhé při zápisu do programového prohlášení. A potřetí ve chvíli, kdy se jeho splnění s odkazem na „komplexnost problematiky“ odloží na neurčito. Případ zastropování důchodového věku ukazuje ten trik v laboratorní čistotě — a co je horší, ukazuje ho dvakrát, protože stejnou operací prošla i valorizace.

Vláda ANO, SPD a Motoristů schválila programové prohlášení 5. ledna 2026. Důchodová část v něm byla vlajkovou lodí kampaně ANO a obsahovala celý balík: návrat stropu důchodového věku na 65 let, obnovení valorizačního vzorce na polovinu růstu reálných mezd, podporu pracujících důchodců a příplatek pro seniory nad 80 let.

Strop 65 let byl přitom hlavní zbraní, kterou Andrej Babiš roky útočil na Fialovu reformu z roku 2024. Ta zvedá důchodový věk o měsíc ročně až na 67 let pro ročníky 1989 a mladší.

9. března 2026 ministr práce Aleš Juchelka oznámil, že zastropování v první novele nebude. Přesouvá se do „druhé vlny“ společně s úpravou důchodů náročných profesí, tedy nejdříve od ledna 2028. Doslova řekl: „Ne, my jsme to neodložili, my jsme takovýto plán měli.“

V plánu legislativních prací vlády schváleném 23. března 2026 je rozepsaná jedna důchodová novela. Ta druhá — ta se stropem — ve výhledu na roky 2027 až 2029 uvedená explicitně není. Jde zatím o politický záměr bez dohledatelného harmonogramu.

V červnu 2026 premiér v Partii na CNN Prima News přidal vysvětlení: strop se prý „kvazi nelíbí“ Evropské komisi. A na začátku srpna 2026 média shrnula, že z vládního harmonogramu pro nejbližší období téma vypadlo úplně a prioritu dostaly valorizace a náročné profese.

Tři vysvětlení ve třech verzích během pěti měsíců. Pokaždé jiné, pokaždé důvod, proč to nejde teď.

Odpověď je v kalendáři. Bez nové novely platí zákon č. 417/2024 Sb. a jeho tabulka vypadá takto:

Ročník 1965 — důchodový věk 65 let, změna se ho netýká.

Ročník 1966 — 65 let a 1 měsíc, první ročník nad stropem.

Ročník 1977 — 66 let.

Ročník 1989 a mladší — 67 let.

Reálně se odchody nad 65 let začnou propisovat až od roku 2031. Pro dnešní padesátníky a šedesátníky se v tomto volebním období nemění vůbec nic. Přiznává to i sám ministr Juchelka, když vysvětluje, proč zastropování nezatíží rozpočet: „Ta první dvě opatření budou až od roku 2031.“

Vláda tedy stála před jednoduchou kalkulací. Proč posílat rozpočtu účet za něco, co reálně nastane až po odchodu téhle garnitury? Kdyby se strop schválil dnes, náklad se zapíše do dlouhodobých projekcí okamžitě. Když se odloží, slib formálně platí dál a v tabulkách zatím nic není.

Horká brambora se posouvá po časové ose. Až hranice 65 let reálně přijde, bude u kormidla nejspíš někdo jiný. Splní-li slib, zaplatí ho ze svého rozpočtu. Zruší-li ho, stane se terčem kritiky. Současná reprezentace získala to nejcennější: politický zisk vybraný v předstihu a nula okamžitých nákladů.

Odvolávka na Evropskou komisi zní jako střet Praha versus Brusel. Realita je střízlivější.

Důchodový věk je národní kompetence. Komise nemá nad českým zákonem o důchodovém pojištění přímé veto — nemůže ho zablokovat, vrátit ani podmínit souhlasem. Její vliv je nepřímý: běží přes Evropský semestr, hodnocení fiskální udržitelnosti a doporučení Rady EU. V Country Reportu pro Česko z června 2026 Komise upozorňuje na nutnost dodržet reformu z roku 2024 a na rychlý růst poměru seniorů k pracujícím po roce 2030. Samostatný akt typu „Komise odmítá český strop 65 let“ ve veřejně dostupných dokumentech není.

Brusel je v tomhle případě fiskální brzda, ne formální blokace. Odvolávka na něj je pohodlnější než přiznat, že vláda nemá připravenou legislativu a neunese její rozpočtové důsledky.

Stejná operace proběhla i u druhého důchodového slibu, jen tišeji.

Podle zákonného vzorce vzrostou penze od ledna 2027 o 300 korun měsíčně, tedy o 1,4 procenta. Průměrný starobní důchod se zvedne na 22 230 korun. Je to nejnižší růst penzí za posledních deset let.

Důvod je dvojí. Takzvaná důchodcovská inflace vzrostla jen o 0,7 procenta, protože energie a potraviny, které mají ve spotřebním koši seniorů větší váhu, meziročně zlevnily. A do vzorce se promítá pouze třetina růstu reálných mezd místo poloviny.

Tuhle třetinu zavedla Fialova vláda. Andrej Babiš ji opakovaně nazýval „okrádáním důchodců“. Jeho vláda ji nechala v platnosti — a to přesto, že návrat na polovinu má ve svém vlastním programovém prohlášení.

Uvnitř koalice se teď hraje o to, jak vypadat lépe. Ministr Juchelka připomíná, že vláda může nařízením zvýšit valorizaci až na 2,7 procenta, tedy zhruba 590 korun. Ministryně financí Alena Schillerová brzdí — rozpočet na příští rok počítá se schodkem kolem 350 miliard a každá stokoruna měsíčně navíc stojí přes tři miliardy ročně. Premiér nadhazuje jednorázový mimořádný příspěvek. Motoristé jsou proti jakémukoli navýšení nad zákonných 300 korun.

Nejde o spor uvnitř ANO. Jde o dělbu rolí: Schillerová dodá rozpočtovou ostražitost, Juchelka sociální cítění, premiér kreativní řešení. Každá voličská skupina dostane svého mluvčího. Rozhodne se v září, tři týdny před komunálními a senátními volbami.

Argumenty druhé strany existují a nejsou hloupé.

Zastropování skutečně něco stojí. Marian Jurečka mluví o zhruba 127 miliardách korun zaseknutých do veřejných rozpočtů; Juchelka tvrdí, že takové číslo nevychází ani ministerstvu, ani ekonomům. Přesnou částku dnes veřejně nikdo nedoložil — a to je samo o sobě vypovídající.

Proti stropu jsou i zaměstnavatelé, kteří poukazují na nedostatek pracovních sil a na výpadek po odchodu Husákových dětí do penze. Odbory naopak zmrazení vítají s tím, že lidé nemohou kvůli zdraví pracovat déle.

A propojení stropu s náročnými profesemi má věcnou logiku. Česko patří k nejprůmyslovějším ekonomikám EU a v řadě profesí se do 65 let fyzicky nedopracuje. Dnes už mají nárok na dřívější odchod až o pět let lidé ze 4. rizikové kategorie, záchranáři a podnikoví hasiči — celkem asi 14 tisíc lidí. Rozšířit ten okruh je správné.

Jenže z toho neplyne, že se musí odkládat strop. Jsou to dvě různá opatření se dvěma různými zákony. Spojit je do jednoho balíku znamená, že se pohnou rychlostí toho pomalejšího. A o tom to celé je.

Spojená levice k tomu má čtyři věci.

Za prvé: strop 65 let patří do zákona s pevným datem účinnosti, ne do „další vlny“. Slib bez termínu v legislativním plánu není slib, je to marketing. Ať vláda předloží novelu, nebo ať otevřeně řekne, že strop nebude — obojí je poctivější než současný stav.

Za druhé: náročné profese nesmí sloužit jako rukojmí. Rozšíření okruhu profesí s nárokem na dřívější odchod je samostatná věc a měla by běžet vlastním tempem. Kdo dnes pracuje ve třísměnném provozu, nemá čekat na to, až se dojedná úplně jiná novela.

Za třetí: valorizační vzorec zpět na polovinu růstu reálných mezd. Ne proto, že to navrhujeme my, ale proto, že to slíbila sama vláda a v programovém prohlášení to má napsané. Když se něco označí za okrádání důchodců, nelze to o rok později nechat beze změny v platnosti.

Za čtvrté, a to je jádro: musí se říct, z čeho. Odklad neřeší nic, jen posouvá účet na dnešní třicátníky a čtyřicátníky. Odpověď na otázku „kdo to zaplatí“ nezní ani „budoucí vláda“, ani „vyšší daň z práce“. Zdroj je jinde — v přesunu daňové zátěže z práce na kapitál a majetkové výnosy. Bez toho zůstane každý důchodový slib jen slibem, ať ho podepíše kdokoliv.

Platí staré pravidlo, že slibem neurazíš. V české politické praxi očividně platí i jeho volné pokračování: nic se neděje, slibujeme dál to, co už jsme jednou slíbili. Jenže lidé narození po roce 1965 zatím mají jedinou jistotu — zákon, který jim říká, že budou pracovat déle.