Článek
Zůna to zdůvodnil špatně. Přesto má pravdu: šéf generálního štábu na Pinčukovo fórum nepatří
Náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč měl příští týden poprvé ve funkci vyrazit do Kyjeva na konferenci Yalta European Strategy (YES) — jednu z nejprestižnějších bezpečnostních akcí v regionu, kde se scházejí prezidenti, ministři obrany a vojenští velitelé k debatě o válce a budoucnosti Ukrajiny. Ministerstvo obrany, které řídí Jaromír Zůna (SPD), mu cestu neschválilo. Respektive: neschválilo ji tím, že se k ní prostě nevyjádřilo, čímž ji fakticky znemožnilo. Bez podpisu ministra nebo jeho náměstka Hlaváč nikam nejede.
Rovnou k věci: nesouhlasím s tím rád. Zůna je z hnutí, které si vojenskou pomoc Ukrajině dlouhodobě neváží — SPD podle Forum 24 odmítá i cesty politiků a vojáků na Ukrajinu obecně, a resort pod jeho vedením zároveň plánuje seškrtat výcvikový program pro ukrajinské vojáky na českém území z osmi set lidí na sto. Zůna navíc v květnu, když se hlasovalo o Hlaváčově jmenování náčelníkem, sám hlasování o jeho nominaci bojkotoval s tím, že měl na tu pozici jinou představu — napětí mezi nimi dvěma tedy nezačalo až touhle cestou. To jsou věci, se kterými nesouhlasím a myslím si, že oslabují českou bezpečnostní politiku i naši věrohodnost jako spojence. Nejsou to ale argumenty proti účasti na YES — jsou to jen doklady obecné nechuti k čemukoli, co má nálepku Ukrajina.
Jenže otázka, jestli má šéf generálního štábu jezdit na YES, je jiná otázka než otázka, jestli má Česko podporovat Ukrajinu. A tady si myslím, že výsledek — Hlaváč na fóru nebude — je správný, i když z naprosto jiných důvodů, než jaké naznačuje motivace SPD.
Co vlastně YES je
YES není mezivládní bezpečnostní summit typu NATO nebo OBSE. Je to soukromá akce, kterou od roku 2004 pořádá a financuje ukrajinský oligarcha Viktor Pinčuk — muž, který zbohatl na kontroverzní privatizaci ocelárny Kryvorižstal v době, kdy byl zetěm tehdejšího prezidenta Kučmy. Pinčuk z fóra a související filantropie dlouhodobě buduje síť kontaktů v západních politických kruzích. YES je jeho platforma, jeho značka, jeho PR nástroj. To neznamená, že se na ní neřeší reálné věci — řeší, na vysoké úrovni, loni ji zahajoval Zelenskyj s finským prezidentem — ale znamená to, že akce má i svého konkrétního majitele s vlastním zájmem na tom, jak je prezentován on sám a jeho vztah k ukrajinské i západní elitě.
To je zásadní rozdíl oproti tomu, co dělal Hlaváčův předchůdce Karel Řehka, který na Ukrajinu jezdil opakovaně — ale v rámci oficiální vojenské spolupráce, koordinace výcviku a dodávek, tedy věcí, které spadají do gesce generálního štábu. Účast nejvyššího vojenského představitele státu na soukromě financovaném fóru jednoho konkrétního oligarchy je něco jiného. Je to legitimizace jeho platformy jménem České republiky, aniž by to s obranou země nebo koordinací pomoci Ukrajině mělo cokoli přímo společného.
Proč na tom záleží, i když má pravdu ten nesprávný člověk
Chápu instinkt, který teď spoustu lidí napadne: SPD je proruská, takže cokoliv udělá směrem k Ukrajině, musí být špatně, a kdo s tím nesouhlasí, ten jim nahrává. Přesně tenhle reflex ale znamená, že si přestáváme klást otázky o tom, jak se má armáda demokratického státu chovat k soukromě financovaným platformám — bez ohledu na to, kdo zrovna sedí na ministerstvu. Kdyby na Hlaváčově místě jednal ministr, kterého bych politicky podporoval, a přihlásil generála na obdobné fórum financované třeba ruským nebo českým oligarchou, čekal bych stejnou otázku: proč tam jede v uniformě jménem státu?
Problém navíc není jen věcný, ale i procesní. Zůna cestu neschválil tím, že mlčel — ne tím, že by veřejně řekl proč. To je špatný způsob rozhodování bez ohledu na to, jestli je výsledek správný. Pokud existuje legitimní důvod, proč náčelník generálního štábu na tohle konkrétní fórum nemá jezdit, mělo by ministerstvo umět ten důvod pojmenovat — místo aby nechalo veřejnost domýšlet si motivy samo.
O co tedy jde
Nejde mi o obhajobu Zůny ani SPD — jejich obecná pozice vůči Ukrajině (škrty ve výcvikovém programu, dlouhodobá nechuť k jakékoli vojenské pomoci) je izolacionismus, který českou bezpečnost oslabuje, a proti tomu je potřeba se ohrazovat stejně hlasitě jako dřív. Jde mi o to, že bychom si měli umět položit otázku, jestli je v pořádku, aby vrcholný vojenský představitel státu vystupoval na akci financované a řízené konkrétním soukromým aktérem s vlastními zájmy — a měli bychom si ji umět položit i tehdy, když náhodou platí to, co si za jiných okolností nemyslíme, totiž že by tam jet neměl.
Než se rozjedou hnojomety o tom, že kritika téhle konkrétní cesty je krok k opuštění Ukrajiny — není. Je to otázka na to, jaká pravidla by měla platit pro účast české armády na fórech, která nejsou pod žádnou mezivládní kontrolou, ať už je sponzoruje kdokoli.
Zdroje:
