Praha staví teplo za 18 miliard. Klíč od poslední trubky ale drží Veolia

Rada hlavního města připravuje investici 18,25 miliardy korun do proměny pražského teplárenství. Osm a čtvrt miliardy půjde do energocentra na Císařském ostrově, které bude z vyčištěné odpadní vody vyrábět teplo pro desítky tisíc domácností — a bude ho vlastnit výhradně město. Jenže mezi novým zdrojem a bytem pražské domácnosti leží 550 kilometrů trubek, které pořád patří francouzské Veolii. Kolik bude město stát, aby si do cizí sítě pustilo vlastní teplo, není z veřejných zdrojů dohledatelné. Není ani jisté, jestli se o tom vůbec vyjednává.

Součet je snadný, rozpad zajímavější. Z celkových 18,25 miliardy jde 8,24 miliardy na energocentrum na Císařském ostrově — velká tepelná čerpadla, která mají využívat teplo z vyčištěné odpadní vody tekoucí z ÚČOV (asi 3 metry krychlové za sekundu, přes 10 °C). Cílový výkon je 180 MW, s deklarovaným dosahem na 83 tisíc domácností — tedy zhruba 200 tisíc obyvatel. Jde o největší jednotlivou proměnu pražského tepla za dekády.

Zbývajících 9,17 miliardy jde do distribuční infrastruktury — do sítě, přípojek, propojení. Financování je rozdělené na tři přibližně stejné díly: čtvrtinu (kolem 4,6 miliardy) má hradit rozpočet města, čtvrtinu dotace, polovinu úvěr od Evropské investiční banky (přes 9 miliard). Cílem je, aby fosilní paliva z pražského teplárenství zmizela po roce 2040.

To je fakt. Teď k tomu, co fakt není — totiž jak přesně se to celé odsouhlasilo. Konkrétní usnesení Zastupitelstva nebo Rady HMP ke schválení celého 18,25miliardového projektu se mi z otevřených zdrojů nepodařilo dohledat, stejně jako podmínky úvěru EIB — kdy byl schválen a jestli má nějaké vazby na vlastnickou strukturu příjemce. Bez toho se dá popsat záměr, ne kontrola nad jeho plněním.

Tady je potřeba mapu aktérů rozkreslit, protože se snadno pletou.

Teplo dnes v Praze prodává Pražská teplárenská, stoprocentně vlastněná Veolií od konce roku 2020 — o té jsem psal v předchozím článku o teple a vodě. Sama teplo z drtivé většiny nevyrábí, 91 procent nakupuje z uhelné Elektrárny Mělník od ČEZ.

Nové energocentrum staví a bude vlastnit někdo úplně jiný — a to je klíčový bod, který se v debatě ztrácí. Investorem je Pražská vodohospodářská společnost, stoprocentně městská, spolu s Pražskou plynárenskou — taky stoprocentně městskou, poté co Praha vykoupila zbylé akcie od E.ON a minoritní akcionáře vytěsnila. Pražská plynárenská je zároveň mateřskou firmou Prométhea, který drží 51 procent v Teplo pro Prahu, a.s. — městské konsolidační firmě pro teplárenský majetek, kde zbylých 49 procent patří přímo hlavnímu městu. Kapitál Teplo pro Prahu byl letos 20. dubna navýšen nepeněžním vkladem 13,292 milionu korun na celkových 161,706 milionu — schválil to primátor Bohuslav Svoboda (ODS).

Zapamatovat si z toho stačí jednu větu: nový zdroj tepla staví a bude vlastnit výhradně město, ne Veolia. To je posun oproti roku 2017, kdy Praha svůj podíl v teplárenství prodala. Problém není v tom, kdo postaví zdroj. Problém je v posledním úseku cesty k odběrateli.

Teplárenská síť je síťový přirozený monopol. Tam, kde vede páteřní potrubí Pražské teplárenské, neexistuje druhá trubka vedle ní. Aby teplo z nového energocentra doputovalo k domácnostem, musí projít sítí, kterou vlastní a provozuje Veolia.

U elektřiny a plynu je tahle situace vyřešená zákonem — regulovaný přístup třetích stran do sítě je nárok, ne laskavost. U tepla nic takového neexistuje. Energetický regulační úřad reguluje cenu tepla, takzvanou věcně usměrněnou cenu. Neřeší ale podmínky, za jakých smí cizí zdroj vstoupit do cizí distribuční sítě. Jestli, za kolik a s jakými podmínkami se energocentrum k síti Pražské teplárenské připojí, je čistě smluvní věc mezi městem a Veolií. Ne nárok, který dá vymoci regulátor.

To znamená jedno konkrétní riziko: veřejné a dluhové peníze — polovina úvěr EIB, čtvrtina rozpočet — postaví zdroj tepla, ale poslední kilometr k odběrateli zůstává v rukou soukromého hráče, který si podmínky přenosu může nastavit sám. Bez srovnatelné protihodnoty investice do zdroje z jeho strany.

Existuje smlouva, která tohle řeší? Nevím, a z otevřených zdrojů se to nedá potvrdit. Buď se teprve vyjednává, nebo existuje a není veřejná.

Zajímavé je, že si toho je vědomé i samo město. Rada hlavního města v říjnu 2023 schválila zpracování Strategie a generelu teplárenství do roku 2036 — a dokument sám, pod gescí radního pro energetiku Zdeňka Kováříka (ODS), pojmenovává „ztrátu kontroly“ města nad teplárenstvím jako problém, k jehož řešení má strategie směřovat. Tedy ne já, ale vlastní materiál Rady HMP říká, že Praha o vliv nad teplem přišla a chce ho konsolidovat zpátky.

V dubnu 2025 mluvili primátor Svoboda a předseda Výboru pro energetiku Jan Chabr veřejně o „zesílení dohledu nad strategickými aktivy“. Jaký konkrétní právní mechanismus vůči Veolii nebo Pražské teplárenské za tím stojí, řečeno nebylo. Rok a čtvrt před dokončením investice za 18 miliard je to důležitá mezera, ne detail.

A teď věc, u které musím být opatrný, protože mám chuť napsat víc, než vím.

PVK i Pražská teplárenská patří ultimátně stejné skupině — Veolia Česká republika, a.s. Stejná firma sedí u stolu, když se řeší opce na zbylých 51 procent vodáren po roce 2028, i když se řeší podmínky připojení energocentra do teplárenské sítě. Strukturálně je tedy myslitelné, že jedno vyjednávání ovlivňuje druhé — že si Veolia vstřícnější podmínky u tepla nechá zaplatit tvrdším postojem u vody, nebo naopak.

Je to logická dedukce z vlastnické struktury. Není to zjištění. Nemám jediný přímý důkaz, že se tohle propojení skutečně děje, a psát to jako fakt by byla přesně ta spekulace, před kterou jsem varoval sám sebe v textu o vodě. Co by tenhle dohad posunulo k tvrzení: shodní lidé nebo lobbisté za Veolii u obou vyjednávání, změkčení rétoriky města k opci na PVK v období, kdy se dojednávaly klíčové parametry energocentra — duben 2026, kdy se navyšoval kapitál Teplo pro Prahu, je vhodný referenční bod — nebo zápisy z Výboru pro energetiku ukazující, že se voda a teplo v zákulisí neřeší odděleně. Nic z toho zatím na stole nemám. Kdo by to tvrdil bez toho, dělá přesně to, co vyčítáme ostatním — slibuje závěr, který nemá podložený.

Nebudu žádat, aby město koupilo Pražskou teplárenskou. To by bylo totéž co u vody slibovat něco, na co program nemá krytí, a už jsem jednou napsal, že takhle politiku dělat nechci.

Chci ale tři konkrétní věci, které nestojí ani korunu navíc oproti tomu, co se stejně staví. Za prvé: zveřejnit podmínky připojení energocentra do sítě Pražské teplárenské, jakmile budou vyjednané — ne až po podpisu. Za druhé: zveřejnit usnesení, kterým Zastupitelstvo nebo Rada HMP celý 18,25miliardový projekt schválily, včetně podmínek úvěru EIB. Za třetí: dotáhnout do konce vlastní strategii z roku 2023, která si dala za cíl konsolidaci teplárenského majetku — a říct veřejně, co konkrétně to znamená pro vyjednávání s Veolií, ne to nechat jako formulaci v dokumentu.

Město je u tepla největším odběratelem a teď navíc investorem do nového zdroje. To je páka, i bez akcií v Pražské teplárenské. Nevyužít ji jen proto, že se o ní nemluví nahlas, je promarněná příležitost, ne osud.

Zdroje: