Článek
Zeď hoří jenom na kameru
Martin Kupka vztyčuje na Ústředí ODS „protipožární zeď“ proti hnutí ANO. Tomáš Portlík mezitím v Praze vysvětluje novinářům, že koaliční partnery si nebude vybírat „podle zajetých stranických linek a průkazek“. Kdybyste to nevěděli, řekli byste si, že jde o dva různé politické proudy, které si jdou po krku. Ve skutečnosti sledujete jednu firmu, která si jen ještě nedovolila napsat na vývěsní štít, že se přejmenovala.
Generálka už proběhla, na Praze 4
Nejzajímavější na celé té scéně kolem „bude - nebude“ není Portlík, ale muž, který stojí vedle něj v jiném dresu — Jan Hušbauer. Ten si koalici ODS a ANO nemusí vůbec představovat, protože ji roky žil zevnitř jako místostarosta Prahy 4, kde vedle sebe seděli ODS, TOP 09 a ANO 2011 tak spokojeně, že si toho skoro nikdo nevšiml. Když teď Hušbauer říká, že spolupráce po podzimních volbách bude záležet na „programových záležitostech“, nepřipravuje se na nic nového. Jen opakuje roli, kterou už jednou zkoušel na méně sledovaném jevišti.
Portlík na tom není jinak. Není to ideolog, který by si nechal koalici rozmluvit kvůli barvě trika. Je to počtář s metrem D, okruhem a Radlickou radiálou v hlavě, a ty se nestaví z hesel o „protipožárních zdech“, ale z hlasů v zastupitelstvu. Když řekl pro iDNES, že koalici určí Praha, ne centrála ODS, řekl tím jedinou věc: že Kupkova zeď je věc na fotografování, ne na stavění.
Kam mířily rány, než padlo první hlasování
Kdo chce vidět, jak to bude po volbách doopravdy, nemá poslouchat, co si politici říkají o sobě navzájem. Má sledovat, do koho kopou, když si myslí, že se nikdo nedívá.
A tady je to nádherně čitelné. Hušbauer si v posledních týdnech nebral na paškál Portlíka - bral si na paškál „jejich cyklopolitiku“ a cyklopruh u Národního muzea, kterému říká pruh smrti. Portlík si zase odfrkl, že radního pro dopravu „nenechal Zdeňku Hřibovi“. Ani jeden, ani druhý nemířil na toho druhého. Oba mířili na Piráty. Když se dva chystají na společnou svatbu, nehádají se spolu o výzdobu sálu - škorpí se s tím třetím, co by na hostinu neměl vůbec dorazit.
Zeď na vývoz, kanceláře na doma
V Německu se o „protipožární zdi“ vede skutečný spor - lidé kvůli ní chodí demonstrovat do ulic, straničtí lídři kvůli ní riskují kariéru, a i tak se ukazuje, že zeď postavená proti vůli čtyřiceti procent voličů dlouho nevydrží. V Praze nikdo demonstrovat nemusí. Stačí, aby si Kupka na Ústředí odškrtl politickou hygienu, zatímco Portlík v Praze potichu vysvětluje, že hygiena je jedna věc a magistrát druhá.
Je to marketingově čisté rozdělení práce. Kupka drží zeď pro televizní kamery a stranické grémium. Portlík staví most pro voliče, kteří chtějí slyšet, že „se konečně něco udělá“. A výsledek je stejný jako v každé jiné firmě s dvěma značkami a jedním vlastníkem - zboží se liší obalem, ne obsahem.
Co z toho plyne voličům
Nic proti tomu, že spolu ODS a ANO nakonec budou vládnout - koaliční aritmetika je koaliční aritmetika a nikdo nemá patent na „jedinou správnou“ většinu. Otravné je něco jiného: že to celé předvádějí jako souboj hodnot, zatímco realita je obchodní jednání o kancelářích na magistrátu, které začalo dávno předtím, než si voliči vůbec přečetli první billboard.
Slibem nezarmoutíš, řekl by leckdo z nich, kdyby to řekl nahlas. Místo toho si nechají hrát rivalitu a nechají voliče, ať si vyberou mezi „změnou“ a „stabilitou“, které skončí ve stejné koaliční smlouvě. Je to baroko na oko v plné parádě, jen tentokrát bez kašírovaných sloupů - stačí dvě tiskovky týdně a trocha trpělivosti.
Spojená levice v tomhle divadle nehraje. Kancelář na magistrátu si dopředu nedomlouváme a nebudeme o ni stát, dokud nepůjde o práci pro Prahu — ne o kořist pro vítěze voleb.
Jiří Bodenlos
Spojená levice pro Prahu
