Článek
Proto mě dnešní „happening“ Pirátů nenechává klidným.
Dnes se u Českého rozhlasu sešli Petr Pavel, Miloš Vystrčil a Tomio Okamura, aby si připomněli 58. výročí okupace. Ve stejný den přišli Piráti s vlastním obrázkem výročí: na ruském tanku posadili Andreje Babiše, Tomia Okamuru, Petra Macinku a Otu Klempíře — čtveřici vládní koalice — jako symbol stejně temné doby, jaká nastala po roce 1968. To je ale nesrovnatelné.
Chápu potřebu zviditelnit se. Tohle je přes čáru
Chápu, že mladá strana bojuje o pozornost a sáhne po ostrém gestu. Ale srovnávat demokraticky zvolenou vládu se sovětskou okupací je nehorázné.
Je to, jako bych chtěl válku na Ukrajině srovnávat s ochotnickým divadlem, které každý rok předvádí bitvu u Slavkova pro turisty. Kdybych s tím přišel, strhla by se bouře — a právem, protože srovnávat skutečnou válku s kostýmovanou rekonstrukcí je nehorázné. Sám bych to nikdy neudělal. Přesně stejný typ přirovnání ale předvedli Piráti se srpnem 1968.
Tank v srpnu 1968 nepřivezl diskuzi o rozpočtu nebo stavebním zákoně — přivezl smrt, cenzuru a dvacet let normalizace. Kdo tohle staví vedle sebe, buď historii nerozumí, nebo mu na tom nezáleží, protože kliky, lajky a vlastní zviditelnění jsou důležitější.
Ať je jasno: nejsem obhájce současné vlády. Babiše kritizuju, ať jde o rozpočet nebo o stavební zákon, a budu ho kritizovat dál. Ale vláda už osm měsíců sedí ve Sněmovně a vládne — je z čeho brát munici, aniž musíme sahat po tancích. Kritiku se dá vést argumenty a konkrétními kroky vlády, ne přejetím přes nejtěžší kapitolu našich moderních dějin.
Mimochodem — jeden z mužů na tom tanku, Tomio Okamura, byl dopoledne u rozhlasu uctít oběti okupace. Odpoledne ho Piráti posadili na tank jako jejího symbolického strůjce. Za jediný den se tak ocitl na obou stranách — jako ten, kdo si okupaci připomíná, i jako ten, koho k okupantům přirovnávají.
Prezident mlčí. A to je problém navíc
Na celý ten happening navíc kouká přímo hlava státu. Přesně tahle situace je ta, kdy by měl prezident promluvit jasně a rychle. Místo toho ticho. Chápu, že vztahy jsou složité a nikdo nechce zbytečně eskalovat, ale odsoudit zneužití symbolu okupace k volební recesi by mělo být samozřejmostí, ne otázkou politické odvahy. Bohužel jí zjevně není nazbyt.
Piráti jsou parlamentní strana, ne aktivistický spolek
Kdyby s podobným gestem přišla nějaká nová pouliční iniciativa, dá se to (s výhradami) pochopit jako recese na okraji veřejného prostoru. Ale Piráti sedí ve Sněmovně. Mají zastoupení, mají odpovědnost, mají mikrofon, kdy chtějí. Tohle už není troufalost mladé strany — je to laciné divadlo, které z tragédie roku 1968 dělá rekvizitu. Gesto pro gesto, akorát na téma, které si recesi nezaslouží.
Jiří Bodenlos
