Zrušit příspěvek na bydlení a nájmy zlevní? Ne, to je ekonomická pohádka

Objevuje se čím dál častěji jeden argument: příspěvek na bydlení stojí 23 miliard korun ročně, za Fialovy vlády se násobně zvýšil, a protože prý zvyšuje nájmy, stačí ho zrušit bez náhrady a bydlení zlevní samo. Naposledy to zcela vážně zaznělo na platformě Insider Podcast (herohero.co/insiderpodcast) z úst Michala Půra — bývalého šéfredaktora týdeníku Euro, později ředitele divize Euro, a následně šéfredaktora Info.cz, kde byl sedm let. Jde tedy o zkušeného mediálního profesionála, ne o náhodný názor z ulice, což o to víc zavazuje jeho tvrzení podrobit faktické kontrole.

Zní to lákavě jednoduše. Je to ale blbost — a to jak ve faktech, tak v logice.

Mimochodem – dávka, o které Půr mluví, už rok formálně neexistuje. Od října 2025 ji pohltila takzvaná superdávka, kde je bydlení jen jednou ze čtyř složek. Buď to nezaznamenal, nebo mu to nestálo za zmínku. Pro přehlednost ale zůstanu u jeho vlastního pojmu „příspěvek na bydlení“ – nejde nám tu o názvosloví, jde o to, jestli má pravdu ve faktech.

Že výdaje na dávku vzrostly, je pravda. V roce 2021 se vyplácelo řádově kolem 6–7 miliard korun, v roce 2023 už 17,9 miliardy a loni padl rekord 23,5 miliardy. Jenže kdo se podívá na to, proč k tomu růstu došlo, zjistí, že příběh je přesně obrácený, než jak ho vypravěči „zrušme to“ podávají.

V září 2022 vláda skokově zvýšila takzvané normativní náklady — tedy strop, ze kterého se dávka počítá — protože nájmy a energie už předtím vystřelily vzhůru kvůli energetické krizi a zdražování. Dávka tedy dohnala realitu, nezpůsobila ji. Nejdřív zdražilo bydlení, pak na to stát zareagoval vyšší podporou pro ty, kdo by si ho jinak nemohli dovolit vůbec. Tvrdit, že to bylo naopak, je záměna příčiny a následku.

I kdyby chtěl někdo trvat na tom, že dávka nájmy aspoň částečně nahoru tlačí, musí si všimnout poměru. Příspěvek na bydlení dnes pobírá kolem 250 až 260 tisíc domácností. V Česku jich je celkem přes 4,6 milionu. Připisovat plošný růst nájmů ve velkých městech dávce, která se týká necelých šesti procent domácností a navíc těch nejchudších, je jako tvrdit, že cenu benzínu určují lidé s nejmenší nádrží. Nájmy v Praze a dalších městech rostou hlavně kvůli tomu, že se roky nestaví dost bytů, stavební řízení trvá roky, obecní bytový fond byl po deregulaci nájemného v letech 2006–2012 rozprodán a nenahrazen, hypotéky byly drahé a část bytů mizí do krátkodobých pronájmů. To jsou skuteční viníci. Dávka pro nejchudší mezi ně nepatří.

Ekonomicky vzato existuje jev, kterému se říká přenos dávky do ceny (pass-through) — tam, kde je nabídka bydlení velmi omezená, může se část podpory promítnout do vyššího nájmu, protože pronajímatel ví, že nájemník má odkud brát. To je legitimní téma k diskuzi a stojí za to ho řešit — třeba přísnější kontrolou u ubytoven, kde se to reálně dělo. Ale z toho neplyne, že zrušení dávky problém vyřeší. Přenos nikdy není stoprocentní, promítá se hlavně do nejlevnějšího segmentu bytů, a hlavně: zrušením dávky nevznikne jediný nový byt. Nabídka zůstane stejně omezená jako dřív. Jediné, co se změní, je to, že lidé, kteří si dnes s pomocí dávky nájem ještě zaplatí, si ho zaplatit přestanou.

Není to teoretická úvaha — má to precedens. Británie v minulé dekádě výrazně škrtala v housing benefit (slavná „bedroom tax"). Výsledkem nebyl plošný pokles nájmů, ale nárůst zadluženosti nízkopříjmových domácností, přeplněné bydlení a nárůst bezdomovectví. Náklady se nerozpustily, jen se přesunuly jinam — do nouzového ubytování, sociálních služeb a zdravotního systému, které jsou navíc dražší než samotná dávka. Kdo přijde o příspěvek na bydlení v Česku, nezmizí — skončí buď v ještě horším bydlení, nebo bez něj, a účet za to nakonec stejně zaplatí veřejné rozpočty, jen jinou položkou.

Kritizovat dnešní podobu dávky je namístě. Je nastavená tak, že spíš konzervuje vysoké nájmy než aby tlačila k výstavbě, kontrola zneužívání u ubytoven byla dlouho slabá a propojení s bytovou politikou prakticky neexistuje. Řešením ale není vzít nejchudším lidem podporu a nechat je napospas trhu, který sám o sobě dostatek bytů nevytváří. Řešením je investice do obecního a dostupného bydlení, zrychlení stavebního řízení a zpřísnění pravidel tam, kde se dávka reálně zneužívá. To jsou nudnější, pomalejší a politicky náročnější kroky než jedna věta „zrušit bez náhrady“. Ale jsou to kroky, které bydlení skutečně zlevní — na rozdíl od návrhu, který jen přesune bídu z jedné rozpočtové kapitoly do druhé.

@michalpur @InsiderCz

#bydlení #superdávka #SpojenáLevice