Článek
Když jsem viděl trailer, lákající na tohle dílo, byl jsem ještě plný dojmů ze svých pár minut v roli hosta ve skutečném brněnském Dobrém ránu. Z této své omezené zkušenosti můžu říct, že tvůrci se opravdu pohybovali přímo v zázemí vysílání a vše, co vidíte, odpovídá skutečnosti. (Samozřejmě s tím, že v reálu jsou moderátoři i všichni okolo naprosto skvěle připravení a sehraní).
I proto jsem se těšil na první díl, zatímco jsem doufal, že tvůrci udrží svou vysoko nastavenou laťku. U Jana Prušinovského totiž doposud platilo, že co seriál, to perla. Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Trpaslík, MOST! – všechny se vymykaly tuzemskému průměru.
A jak to dopadlo? Dopadlo to velmi dobře! Prušinovský (je režisérem i scénáristou) sice víceméně opakuje svůj recept, ale protože ho umí uvařit, je to zase lahůdka.
Stejně jako kuchař, který ví, že základem dobrého jídla jsou kvalitní ingredience, chápe Prušinovský, že základem seriálu jsou postavy.
Promyšlené postavy
Bizarní postavičky, pachtící se za svými pošetilými cíli. Žádní beránci, občas na pár facek.
Vesničtí balíci, co žerou tu svoji pralesní ligu, zaměstnanci upadajícího hotelu, hochštapleři, ženy v domácnosti, moderátorky ujíždějící na koksu, protože se bojí, že jim ujíždí vlak…
Vždycky jsou to především lidi, mají hloubku, kterou postupně odkrýváme. Nacházíme si k nim vztah, zajímají nás, fandíme jim.
A každá postava je naprosto skvěle obsazená. V Dobré ráno, Brno! excelují herečky a herci, které nevídáme každý den v upachtěných telenovelách. Přesto jde o umělce, kteří na to stoprocentně mají a umí si své role užít – a my s nimi.
Komediální i dramatické výstupy Zuzany Zlatohlávkové a Ondřeje Kokorského jsou zlatým hřebem každé epizody. Jan Kolařík to všechno drží pohromadě svou suverenitou. Každá další role, i ta sebemenší, je ztvárněná dokonale připravenými herci.
Konec překvapí
Jak už jsem napsal výše, příběh seriálu je psaný podle stejné šablony jako předchozí Prušinovského díla. Parta outsiderů se snaží dostat z bryndy, postoupit o level výš, i když je otázka, jestli na to mají - a jestli to vlastně vůbec opravdu chtějí.
Dobré ráno, Brno! je ale v něčem přece jenom jiné. Konec, který během vteřiny přeskočí z komedie do tragédie. Čekat ho asi nebudete - a asi na něj jen tak nezapomenete. Je to proto, že jste do postavy, které se týká, citově investovali.
