Článek
Pech má na kontě už 16 knížek, zabrousil do románů, novel, povídek, poezie i žánrových vod fantasy a hororu. Všechno mu jde, má hodně načteno, je neúnavný psavec a svému psaní podřizuje úplně všechno, včetně výběru povolání.
Sbírka povídek Políbili se v dubnu ale překonává vše, co dosud napsal . Obsahuje totiž něco, co je v současné literatuře vzácné, protože se to prakticky nedá napsat dobře.
Ale Miroslav Pech to dokázal, a opakovaně, ve dvanácti povídkách: napsat příběh, kde se neřeší konflikty, nefunkční vztahy, ubližování, úpadek hodnot, ponižování, nevěra, materialismus, odosobnění, zkrátka všechny ty věci, které se vlastně píšou docela dobře.
Pech napsal knížku, která je o lidech, kteří se mají rádi. O hezkých vztazích, o těch nejobyčejnějších věcech a okamžicích, o naději, lásce, životě, a trochu i smrti. Ale není to žádná barvotisková nostalgie nebo kýč, ke které podobné věci snadno sklouznou, je to brilantně napsaná literatura. Každá věta, dialog, popis, všechno to působí jednoduše a obyčejně, ale opak je pravdou, je to vybroušené do naprosté přesnosti. V mých očích je tenhle útlý svazek zralý na nominaci na Magnesii literu.
Při četbě jsem takřka fyzicky cítil, jak mě to uvnitř hřeje. Zkuste ji.
