Pravdy o emocích, které nás měli naučit naši rodiče

Vyjadřování vlastních citů a emocí je v naší společnosti někdy považováno za projev slabosti. Přestože je toto téma ve společnosti stále více diskutováno, zejména přecitlivělost a další složité emoce zůstávají pro mnohé z nás záhadným terénem. Jak jim čelit a jak je zvládnout? Proč reagujeme tak, jak reagujeme? Je špatné cítit takové emoce? To jsou otázky, které si klademe od dětství až do dospělosti. Já osobně jsem si prošel mnoha problémy - šikana, deprese, pokus o sebevraždu a také zkušenosti s mými klienty a celoživotní vzdělávání mě naučily dívat se na emoce z jiné perspektivy. Proto vám nyní předám pět základních pravd o emocích, které bych si přál, aby je rodiče naučili své děti. Podle mě nám společnost a rodiče skutečně nedokázali dát klíče k dobrému emocionálnímu zdraví. Zde je to, co potřebujete vědět, abyste mohli každý den lépe zvládat své emoce.

Emoce jsou nedílnou součástí lidského bytí. Všichni, muži i ženy, jsme naprogramováni cítit hněv, strach, znechucení, radost, lásku, štěstí, vzrušení a sexuální vzrušení. I když je zdravou sociální dovedností umět se chovat profesionálně, přestože se necítíte zrovna dobře, projevit své skutečné vnitřní emoce, i když nejsou vždy pozitivní ve společensky vhodných časech, není známkou slabosti. Uvědomit si své emoce a učinit vědomé rozhodnutí sdílet tyto emoce s ostatními, když je to společensky vhodné, může být ve skutečnosti známkou síly.

Rozvíjení emoční inteligence a sebeuvědomění (sebereflexe) a porozumění svým emocím může být komplikované, když nejste zvyklí přemýšlet o tom, jak se cítíte. Stejně jako většina dovedností v životě se s praxí zlepší, tak stejně se praxí zlepší vaše schopnost rozpoznávat, tolerovat a regulovat své emoce. Zvýšené emocionální sebeuvědomění - sebereflexe je klíčem k dosažení úspěchu v osobním i pracovním životě.

Naše myšlenky jsou ploché, zatímco naše emoce jsou vyjádřením našeho vnitřního života. Jsou tím, co barví naše životní zkušenosti a díky nim se cítíme plně živí. Emoce jsou v podstatě „energetické zážitky“.

Dávají našemu životu barevnost, pestrost, pomáhají nám se učit ze svých vlastních chyb a zkušeností za základě sebereflexe. Vždyť negativní emoce a pocity nás motivují dělat věci jinak, hlouběji se zamyslet, proč se cítíme tímto způsobem a jak to můžeme změnit. Negativní emoce jsou jakýmsi odrazovým můstkem ke změně a růstu.

Emoce reagují na naše primární instinkty přežití. Díky nim naše tělo rychle reaguje na nebezpečí nebo potěšení. Znechucení s jeho dávicím reflexem nás nutí odmítnout například toxické jídlo, a tím nás chrání před otravou jídlem. Strach nás nutí utíkat, když přichází nebezpečí. Hněv nás nutí reagovat a čelit útoku. Naše emoce jsou tedy impulsy, které nám umožňují prožívat svět a mezilidské vztahy.

Já osobně si myslím, že dnešní společnost je velice špatně nastavena a v podstatě nefunguje, protože nás doslova učí a otevřeně vybízí k tomu, abychom své emoce ignorovali, potlačovali a pohřbívali kdesi hluboko uvnitř sebe. A to je extrémně škodlivé pro naše duševní i fyzické zdraví. Tato šikana ze strany naši společnosti a odpojení se od svých emocí a žít život pouze prostřednictvím mysli - racionální mysli (logiky bez emocí) nás odřízlo od naší vitální energie, která je nezbytná pro naše blaho a naplnění. Duševní poruchy poruchy a poruchy osobnosti, jako je úzkost, deprese nebo posttraumatická stresová porucha a další poruchy a nemoci, jsou většinou způsobeny zablokovanými (potlačenými) emocemi. Naše hlava a naše tělo používají mnoho triků ke skrytí a potlačení emocí, které jsou příliš těžké na to, aby je náš vnitřní systém zvládl. Je to nevědomý mechanismus, který používají lidé, kteří byli v dětství například sexuálně zneužíváni, šikanování nebo utrpěli trauma. Utrpení v důsledku těchto traumat zůstává velmi reálné a výsledkem je chronická tělesná bolest, psychické a duševní poruchy nebo poruchy osobnosti.

Někdy jsou emoce zdrojem velkého utrpení a je pro nás těžké je zvládat, protože nevíme, co s nimi. Přesto zůstávají vzácnými životními spojenci. Namísto toho, abychom se je snažili maskovat nebo v horším případě je utápět v závislostech, musíme se je naučit rozpoznávat a správně zvládat a řídit. Naše emoce jsou tu proto, aby nám o nás něco řekly. Když tedy cítíme, že „na nás někdo tlačí“, náš hněv nám říká, že je čas být asertivní a rozpoznat své potřeby. Chronická úzkost často skrývá jednu nebo více našich primárních emocí, které jsou popírané a špatně nebo vůbec řízené. Proto zájem o naše duševní zdraví, abychom se naučili zvládat své emoce a plně je prožít, je klíčové pro zdravý a plnohodnotný život.