Výkonnostní společnost: jsme otroky produktivity?

Kolikrát máte pocit, že jste na konci dne neměli ani chvilku odpočinku? Den končí a i přesto, že jste byli neustále v pohybu, máte pocit, že toho bylo málo, že jste nestihli všechno.

V současné době nám vlastní vysoké nároky brání v tom, abychom si užívali, protože jsme více zaměřeni na produkci než na odpočinek.

Myslíte si, že byste měli být lepší, že byste se měli více snažit, že nevynakládáte dostatečné úsilí. Stalo se vám to? Je to proto, že žijeme ponořeni do výkonnostní společnosti. A to je problém. V podstatě jsme dnes otroky vlastního ega a obětí sebe-vykořisťování.

Toto je termín používaný k popisu způsobu, jakým žijeme v moderních společnostech. V době, kdy už neexistují vnější tlaky, které nás zotročují a my jsme svobodní k dosažení seberealizace.

Už nás neutlačují síly mimo nás, nejsme omezováni ani vykořisťováni v práci. Zažili jsme velký vědecký a technický pokrok a získali jsme práva. A přesto je tato domnělá svoboda pouhou iluzí, protože nyní jsme to my sami, kdo si nastavuje nedosažitelná měřítka, které nás frustrují a vyčerpávají.

Není to konkrétní situace, ale kolektivní jev. Společnost, média, firmy, způsob, jakým se buduje životní prostředí a kultura, nás jemným a sotva postřehnutelným způsobem vedou k tomu, abychom od sebe vyžadovali více a více, vzdávali se svého života, odpočinku, rodiny, koníčků, postupovali a neúnavně běželi za tímto ideálem, který i když je to dobrovolné, dusí a vyčerpává naše zdroje.

Abychom lépe pochopili, jak tato výkonnostní společnost funguje, můžeme se podívat na několik faktorů, které ji živí.

V poslední době je v módě pozitivní myšlení - pozitivita, která není vždy dobře pochopena. Optimistický přístup je samozřejmě síla, která podporuje zdraví a pohodu, ale nemůžeme udělat chybu, že se staneme obětí tohoto konceptu.

Trváme na tom, že všechno je možné, že vše je v našich rukou, že se dokážeme (a měli bychom) vždy cítit dobře a dosáhnout svých cílů. A to může být vyčerpávající. Odmítání negativních pocitů a určitá forma útěku před nimi nám způsobuje mnoho problémů v oblasti duševního zdraví a především nás emocionálně otupuje.

Stejně tak jsme v neustálém srovnání živeni do značné míry sociálními sítěmi. Žijeme pohledem na ostatní místo toho, abychom se dívali na svůj vlastní pokrok. A při mnoha příležitostech jsou životy, které bereme jako vzor, ​​falešné nebo jsou zobrazeny jen částečně.

I když se tedy ti druzí zdají být dokonalostí, produktivitou a úspěchem, které od sebe tolik požadujeme a kterých nedosahujeme, cítíme se extrémně méněcenní a frustrovaní. Psychicky a mentálně se trestáme za to, ze se nedosahujeme těchto výsledků.

Základem všeho výše uvedeného je základní myšlenka, že jsme svobodní a že je na nás, abychom hledali osobní naplnění. Řekli nám, že můžeme být čím chceme, že nic není, co bychom nezvládli. A ze stejného důvodu si nastavujeme nereálné cíle i standardy a do úmoru se tlačíme a ničíme, abychom je splnili.

Pokud nejsou splněny, a protože jsme jediní, kdo se na tom podílí a odpovídá za své blaho, cítíme se totálně neúspěšní. Naše autonomie se stala ve skutečnosti problémem, protože tu není nikdo zvenčí, kdo by na nás dohlížel a tlačil, ale stali jsme se svými nejtvrdšími soudci a předáky, kteří se trestají výčitkami a sebepoškozováním.

Tato výkonnostní společnost je také podporována přesvědčením, že „dělat více“ je vždy lepší. Většina z nás má své plány nabité aktivitami a každá sekunda dne je věnována práci na dosažení cíle, ať už pracovního, nebo osobního.

Odpočinek, ticho, nuda a přemýšlení nemají v naší rutině místo a dokonce se cítíme provinile za to, že jsme nečinní. Nějak cítíme, že být produktivní je to, co nás činí cennými, a proto nemůžeme přestat. Ale to je jen jedna velká iluze a past, do které jsme se chytili.

A konečně, konzum je nám prezentován jako úniková cesta z této vyčerpávající rutiny a jako cena za naši produktivitu. Konzumerismus je tendence nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí. Ve skutečnosti to podporuje naši vnitřní prázdnotu a vede k ještě větší vnitřní bolesti, osamělosti a frustraci.

Konzumerismus byl a je používán jako úniková cesta, ale zároveň je to past, která nás spojuje s dynamikou produktivity. Vytváří to začarovaný kruh, který nám nedovoluje posunout se kupředu - musíme pracovat více, abychom byli schopni udržet tento nezdravý životní styl. Nakonec končíme vyčerpání, přichází syndrom vyhoření a deprese. Když se podíváme ještě o krok dále, vybíráme si cestu léků a antidepresiv, které nám absolutně nepomáhají, namísto řešení - nastavení hodnot, osobního růstu, emoční inteligence a změny životního stylu. Toto je velice častý případ mých klientů v poslední době.

Tento způsob života jsme sice znormalizovali, ale pravdou je, že nám velmi škodí. Neustálý stres, nervozita a hyperaktivita nás vyčerpávají, generují úzkosti a deprese a vedou nás do stavu vyhoření a nedostatku motivace.

Zhoršuje se nám zdraví, zhoršuje se nálada a trpí i vztahy. A je to tím, že se tak soustředíme na sebe, na konání, na pokrok, na soutěžení, že nakonec trpíme izolací.

Ale co s tím můžeme dělat? No, klíč lze nalézt v tom, že si začneme vážit a upřednostňovat odpočinek a odpoutat se od těchto výkonových standardů, které jsme si sami stanovili. Za tímto účelem můžeme provést malé změny, jako například:

Zkrátka výkonnostní společnost, která nám byla vnucena, nás fyzicky, psychicky i duchovně vyčerpává a je důležité si toto frenetické tempo uvědomit a odpoutat se od něj. Život by neměl být neúprosným závodem k úspěchu, ale příjemnou cestou, po které jdeme svým vlastním tempem.