Článek
V minulém díle jsme se dozvěděli, jak se dali Kormoráni dohromady a víme, že se vydali na Letnou hledat Totomi.
Po cestě na Letnou se Filip rozvyprávěl, on obecně rád vypráví a někdy je k nezastavení, jak se dozvěděl o Rychlých šípech a že by ho zajímalo to létající kolo.
To nevydržel Janek a říká: „Hele, Filipe, pochopil jsi, že to kolo neexistuje, že jo?“
Ale to bylo něco pro Filipa. „To že jsem ho neviděl na vlastní oči, přece neznamená, že neexistuje!“ „Náhodou, kdyby to existovalo, tak by se s tim dal udělat velkej byznys.“
To už ale nedával Jenda a řekl: „Kluci, nehádejte se! Ať kolo je nebo není, tak to není důvod k hádkám.“
„Přesně tak,“ řekl Gregoár a soustředil se na cestu. To velmi vyhovovalo Filipovi, protože jak nemusel přemýšlet nad cestou, tak jen šel se skupinkou a vyprávěl a vyprávěl.
Naštěstí to od ulice Ve Stínadlech na Letnou je kousek, takže Filipovi se nepodařilo někomu vykecat díru do hlavy. Totomi bylo na mapě zakresleno hned u Stalina, čili metronomu. Když tam Kormoráni dorazili, tak tam kromě metronomu a turistů nic nenašli. Jen kolem nich jezdili kluci na skejtech.
„Hm, a máme dohráno,“ řekl trochu naštvaně Janek.
„Ale to asi těžko, zas tak dlouho nám to sem netrvalo,“ řekl Jirka.
Gregoár se zamyslel a říká: „Hele Janku, nejste vy s Jirkou bráchové? Jste si fakt podobní.“
„Jo jsme,“ řekl Janek a byl dál frustrovaný, že nenašli Totomi.
V tom se kolem objevil skejťak v tmavě modrým tričku a hned kousek od něj další a další. Najednou tam bylo asi 10 skejťáků v tmavě modrých tričkách. A mířili si to ke Kormoránům.
„A do prčic! Teda, himbajs!“ řekl Filip a i ostatní kluci neměli dobrý pocit.
Skejťáci je obestoupili a koukali na ně. Věkově tam byli kluci od 12 do 16, stejně jako u Kormoránů. V tom si Jirka všiml, že osm kluků, ti mladší, měli žlutý čtvereček na pomyslné levé kapse trička, čili na srdci. Gregoár si všiml kluka stejně starého jako on a ten měl na stejném místě dva svislé žluté pruhy vedle sebe. Jenda si všiml kluka, co měl jen jeden svislý žlutý pruh.
Chvíli na sebe koukali a v tom ten nejstarší skejťak řekl: „Vypadáte, že jdete pro Totomi, je to tak?“
„To souhlasí,“ řekl Gregoár.
„My jsme Vontové, já se jmenuju Jatar,“ řekl ten nejstarší. „Totomi rozhodně nedostanete zadarmo. Musíte splnit naše úkoly a podle toho se uvidí.“
„Umí někdo z vás na skejtu?“ pokračoval Jatar.
Kormoráni se po sobě tázavě podívali. A v tom Jirka říká: „Já byl nedávno ve skateshopu pro novej grip a snažím se naučit nějaký triky. Můj brácha na tom taky umí jezdit.“
„Ok, dva budou stačit. Naši kluci se tady postaví do řady s rozestupem, Karlos vám půjčí skejta a vaším úkolem je mezi kluky prokličkovat.“
První začal Janek, nesnesl pomyšlení, že by první soutěžil jeho mladší brácha. A zvládnul to na druhý pokus. Jirkovi se to podařilo až na potřetí.
„Ok, máte ještě, co dohánět, ale prošli jste,“ řekl Jatar a přidal další úkol. „Teď olie z místa, chci tam vidět aspoň 5 cenťáků od země. Podle toho, jak jste jeli slalom, to na vás bude až až. A ok, ať nežeru, stačí mi to aspoň od jednoho.“
Začal zase Janek a ne a ne se dostat nad dva cenťáky. Takže na výzvu Jatara šel na řadu Jirka. Tomu se to čistě náhodou na pátý pokus podařilo. Vontové se tomu smáli, pač pro ně olie klidně půl metru byla samozřejmost.
„Ok, kucí,“ řekl Jatar „Teď něco pro vás pro všechny. Tady máte šátky. Ty si dáte každej zezadu do kraťasů. Názorně ukážu tady na Karlosovi. Karlos ukaž jim to. Jde o to, že nesmíte mít šátek za páskem nebo jinak nefér přidělanej a že by pak nešel vyndat. Všem to zkontorluju jedním cvičným vytrhnutím. Ok, takže vy máte každej šátek, od nás 5 lidí má taky šátek. Ostatní Vontové udělají čtverec a to je herní plocha, zároveň budou koukat, jestli někdo nepodvádí.“
Kormoráni se do toho pustili s plnou vervou. První vypadl Jirka, kterému vytrhl šátek Vojta od Vontů. Druhý vypadl Filip, toho zneškodnil přímo Jatar. Jenže pak to přišlo. Karlose poslal ze hry Janek. Jatara Gregoár a zbylé tři si připsal Jenda. Výhra pro Kormorány a tím i zisk Totomi.
Jatar jim předal ozdobně prošívaný bavlněný sáček zavázaný šňůrkou. „Rozbalte to až odejdeme!“ řekl Jatar Gregoárovi a Vontové začali odcházet.
Když byli pryč, otevřel Gregoár sáček a tam objevil mapku a papír s instrukcemi. Jděte ke Karlovu mostu a tam u sochy Karla IV. hledejte zprávu.
Na mapce bylo jen zakresleno místo, kde má socha být.
„Ok, jdeme tam,“ spěchal už zase Janek.
Gregoár jakožto šéf skupinky souhlasil a tak se rychlou chůzí vydali ke Karlovu mostu. Filip si pořád nedal pokoj, vyprávěl o tom, že v tom mosazným ježkovi je určitě plánek funkčního kola. A ostatní se tomu už jen smáli. A když je něco zaujalo, tak se předháněli v tom, kdo dřív řekne Himbajs.
Sochu našli a zprávu taky. Nic moc náročného. Ale další úkol byl. Jděte k protější mostní věži a tam v zásecích na stěně hledejte další zprávu.
„Hernajs, himbajs, to jsou samý zprávy a prd z toh,.“ už mírně Jirkovi tekly nervy.
Jeho brácha na tom nebyl o moc líp. Gregoár s Jendou byli v klidu a Filipovi to bylo jedno. Ten jen snil o tom kole a přemýšlel, že by naprogramoval nějakou apku. Když došli k druhé věži, tak tam jedna stěna skutečně je poškozena nějakými záseky. A v jednom z nich byl smotaný papírek a tam byla zpráva, že kousek od sovových mlýnů je hustý keř a v něm je bavlněný sáček. Po trochu náročnějším hledání Kormoráni sáček našli a v něm… Ježek v kleci vážení přátelé!
„Ale nene!“ řekl Gregoár, když ježka vyndal a zjistil, že je to ten první, ten co nejde rozšroubovat. U toho byla jen zpráva trénuje a čekejte.
Filipa už to pak přestalo bavit a vyndal si knížku. Jirka na něj kouká a říká: „Filipe, co to čteš?“
„Jak programovat v Javě.“
„Cože? Ty programuješ?“
„Jo.“ Tak se kluci dozvěděli, že Filip je tak trochu zázračné dítě, které si místo nějaké beletrie čte o tom, jak se programuje.
Pak přišel Vont a dovedl Kormorány do jedné klubovny a tam si stejně staří kluci dali s Kormoránama páku. Jirka, Filip a i Janek to projeli. Do druhého kola postoupil Gregoár a Jenda, jenže ti to taky projeli. Pak měli udělat stojku. Tu zvládnul jen Gregoár a Janek, ale nevydrželi předepsaných 40 vteřin. Pak měli odcitovat návod jak vyndat ježka. Nic, nedali to.
Pak jeden Vont řek: „Buďme svorni!“ A nic. Pak řekl: „Nevyzraďme nic co víme!“ A nic.
„Smůla kluci,“ řekl Široko s maskou, který se vynořil z vedlejší místnosti. „Projeli jste to. Prvního ježka si můžete nechat a třeba někdy příště.“
Kormoráni se rozloučili a smutní šli na metro. V tom uslyšeli štěkot a v rohu byl malý psík, který měl strachy stažená ouška a když kluky viděl, tak kňučel radostí. Měl na sobě kšírky a na nich známku se jménem Bambi. Kluci si ho pohladili a on jim vděčně začal ukazovat bříško. Kluky v tu ránu přestalo mrzet, že v dnešní hře prohráli a začali se rozhlížet kolem sebe. Ale nikde nikdo. Teda, nikdo kdo by vypadal jako Bambiho páníček. Jen samí turisti a nějaký bezdomovci. Jankovi to nedalo a jednoho bezdomovce se zeptal, jestli neví, čí to stěně je. On že neví, že přišlo samo, asi někomu uteklo, už delší dobu ho s chlapama pozorujou, ale jsou líný se zvednout a jít k němu. A opravdu, Bambi měl ke kšírkám přidělané krátké vodítko, takže se asi opravdu někomu zaběhl.
„Kluci,“ řekl Gregoár. „Musíme to nahlásit na měšťáky.“
Všichni souhlasili. Vzal tedy mobil a zavolal 156. Tam mu řekli, ať tam se štěnětem počkají. Když přijeli, tak Bambiho načetli. Čip měl, ale nebyl zaregistrovaný.
V tom jeden měšťák říká: „Kluci máme dvě možnosti, buď ho dáme do útulku a nebo si na vás vezmu kontakt a pohlídáte ho vy, dokud se nenajde majitel.“
Kluci byli nadšení, to by šlo? Hustě měšťák, asi usoudil, že jsou slušný lidi a pejskovi u nich bude dobře.
„Tak jo,“ řekl Gregoár. „Já si ho k nám vezmu,“ nahlásil panu Karlovi z městské policie své jméno, ukázal mu pas a dal mu na sebe telefon a mail.
Kluci panu Karlovi a i Josefovi, co byl s ním, poděkovali a byli nadšení. Gregoár klukům nabídl, že můžou k němu na návštěvu na Strahov.
„A vůbec,“ povídá Gregoár. „Když už jsme se dneska dali takhle dohromady, co kdybychom dál hledali ježky společně?“
„Jak to myslíš?“ nechápal Jenda.
Vlastně nikdo nechápal.
„Četl jsem na netu jeden článek o tom, že se ježek v kleci znovu objevil a v diskuzi pod tím byli nějaké instrukce.
Článek co objevil Gregoár
Tak co plnit ty instrukce?“
„Podle mě v tom bude mít zase prsty Široko a ta jeho vonstká parta.“
„Tak jo!“ řekli kluci téměř jednohlasně.
Gregoár ještě od jedné milé slečny se psem vyzískal nějaké pamlsky a v nedaleké restauraci si půjčil misku s vodou. Potom co takhle Bambiho občerstvili, si na sebe kluci vyměnili čísla a založili si skupinu na Signál messengeru a rozešli se domů.
Pokračování příště…
V plánu jsou pouze tři díly. Exkluzivně a pouze na Seznam Médiu
