Článek
V roce 1996 byla mezinárodní veřejnost šokována rozhodnutím francouzského prezidenta Jacques Chiraca o obnovení jaderných zkoušek na vzdáleném atolu Mururoa. Navzdory ostrým protestům si země opět vyzkoušela jak fungují její jaderné výbušniny. Odvěcí nepřátelé Indie a Pákistán v devadesátých letech také provedli pokusné jaderné výbuchy a vysloužili si kritiku a sankce. Nakonec se i Severokorejcům podle všeho podařilo sestrojit nukleární výbušniny, což také otestovali.
Pokusné jaderné výbuchy (kterých bylo v minulosti nespočet) byly posléze na základě mezinárodních dohod také zakázány, jistě i díky zhoubnému vlivu na životní prostředí. Ostrému nasazení atomových pum byl svět v minulosti blízko několikrát: Vasilij Archipov, byl důstojník sovětského námořnictva přítomný na sovětské ponorce plující v době kubánské raketové krize roku 1962. Nesmírně napjatá atmosféra v ponorce způsobená absencí informací a vybitými bateriemi eskalovala. Američané o ponorce věděli a nutili ji vyplout na hladinu a to shazováním hlubinných náloží, nezpůsobilých ponorku potopit. Sověti v ponorce se snad domnívali, že jsou napadeni a chtěli odpovědět jaderným torpédem, kterým by letadlovou loď zničili. Naštěstí Archipov nevydal svůj hlas k odpálení a navrhl počkat na moskevské instrukce. Ponorka vyplula, americký kapitán nabídl pomoc, sovětský mu sdělil ať si hledí svého a ponorka se vrátila do SSSR. Tak to zatím prezentují dostupné prameny a televizní dokumenty, zahrnujících i výpovědi kapitánů. Pokud byla skutečnost trochu odlišná a méně dramatická, těžko říct.
Douglas Mcarthur chtěl nasadit atomové zbraně v korejské válce, Richard Nixon probíral s Kissingerem možnost nasadit atomové hlavice v Vietnamu, ale bylo to pouze v rovině velice teoretické a nepravděpodobné. Pouze spekulací, bez dostatku důkazních pramenů jsou úvahy o nasazení atomových hlavic Francií v jejím boji o Indočínu, který proběhl ještě o něco dříve než válka USA ve Vietnamu. Viet Minh byl nezastavitelný a historici spekulují o úvahách po nasazení jaderných bomb, avšak pouze ve spolupráci s USA. Francie je tehdy ještě neměla.
O Izraeli se moc se nepochybuje, že hlavice vlastní. Židovskému státu pomohla pořídit si takovou zbraň dodáním zřízení pro reaktor Francie, web theaviationgeekclub.com uvádí, že jich mohly v Negevské poušti pracovat stovky. Norsko pak dodalo židovskému státu tzv. těžkou vodu. Zajímavé je, že Izrael mohl spěchat s vybudováním svých atomových kapacit kvůli uzavření česko-egyptské dohody o dodávkách zbraní z roku 1955. Československo ale dozajista působilo jako formální hráč, za nitky bezesporu musel tahat Sovětský svaz. Mordechai Vanunu, izraelský občan nafotil tajně vnitřek zařízení Dimona a předal je britskému tisku. Následně byl unesen v evropské zemi a převezen do Izraele. Vyfasoval mnoho let vězení, včetně dlouholeté samotky. Dnes je na svobodě, ale dle všeho se nesmí vyjadřovat jak se mu chce a kdy se mu chce o svém případu.
Smlouvou o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 mohly jednotlivé státy vyjádřit svůj postoj k jaderným zbraním. Tím, že se na základě jejího textu zavázaly jadernými zbraněmi prostě nedisponovat. Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje nepřijímat přímo či nepřímo od kohokoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení ani kontrolu nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními, nevyrábět jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení, ani je nezískávat jakýmkoliv jiným způsobem, ani nevyhledávat a nepřijímat jakoukoliv pomoc při výrobě jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení. Československá socialistická republika se připojila k této smlouvě také. V našem právním řádu má podobu vyhlášky zahraničních věcí.
Trochu jiná pozice byla u pěti států, které je již vyvinuly a u kterých se již respektoval status quo, tedy to že tyto zbraně již mají, ale pořídily je před účinností smlouvy. Jedná se o uznávané jaderné mocnosti, Čína, Velká Británie, USA, Francie, SSSR, po rozpadu SSSR Ruská federace. Pro tyto země platí, že nesmí nikomu atomové zbraně prodat, předat, nepomáhat při jejich vývoji, nepovzbuzovat k jejich výrobě, nepředávat štěpný materiál atd. Rozpad Sovětského svazu sebou nesl jak víme i skutečnost umístění jaderných zbraní na některých nástupnických státech, typicky Kazachstán a Ukrajina, Bělorusko a samozřejmě Ruská federace. Nejspíše byly tyto nástupnické státy státy ve světle smlouvy z roku 1968 brány ještě jako regulérní vlastnící bomb a dalších nezbytných zařízení.
Ukrajina měla po odchodu SSSR do „věčných lovišť“ na svém území omračující jadernou výzbroj. Vzdala se jí, podepsala smlouvu o bezpečnostních zárukách. Víme jak se události vyvíjí nyní. Zajímavostí je, že obrovský arzenál měl na svém území Kazachstán. V polovině devadesátých let všechny zbraně odevzdal Rusům, utěsnil vrty a tunely sloužící k jaderným náložím. Atomových hlavic se tzv. budapešťským memorandem zřeklo i Bělorusko. Alexander Lukašenko jej podepsal, jako výraz toho že Bělorusko se stává bezjadernou zónou. Nyní se situace opět vyvíjí jinak, je tu tendence, že v Bělorusku budou zbraně opět rozmístěny. Možná se jedná o blafování, jsou tu různé názory zda k tomu dojde. Smlouvy i na mezinárodním poli jistě i na příkladu budapešťských memorand mohou snadno ztratit svoji váhu..
zdroje:
The story of how France helped Israel to build the Dimona nuclear power plant (and then imposed an arms embargo on Tel Aviv), dostupné z https://theaviationgeekclub.com/the-story-of-how-france-helped-israel-to-build-the-dimona-nuclear-power-plant-and-then-imposed-an-arms-embargo-on-tel-aviv/
Ukraine Signs Non-Proliferation Treaty, dotupné z https://www.youtube.com/watch?v=uog-dzLXxnc
61/1974 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní
Rozmísťování jaderných zbraní v Bělorusku začne v červenci, řekl Putin. Čeká na dostavbu skladu, dostupné z https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rusko-belorusko-jaderne-zbrane-putin-lukasenko_2306091537_afo
