Článek
Politikum, které nemohlo nebýt
Zápas o šachovou korunu se nazývá zápasem století. V roce 1972 zuřila studená válka s velkou intenzitou.To že bude zápas mezi Bobby Fischerem a obhájcem titulu Borissem Spasským i velké politikum bylo zcela neodvratné. Případný vojenský konflikt, by v případě vzájemných jaderných úderů znamenal ukončení dějin planety, popř návrat o tisíce let zpět. Alespoň tedy mělo smysl hájit doposud získané pozice. Sověti hájili nadvládu nad východním blokem (připočítejme nejen východní Evropu, ale i komunistické asijské země jako Vietnam, Mongolsko, Kuba, státy Afriky), Američané jako hlavní mocnost Západu. Přímý souboj probíhá v jiných odvětvích. Kultura, sport, věda, a v našem případě je to ideální bod konfrontace - šach.
Zápas o titul místra světa znamenal tedy souboj dvou šachových inteligencí. Souboj logiky měl proběhnout na zcela transparentním místě, kde o jednotlivých tazích nemůže být pochyb. Nutno např. podotknout, že ve vztahu k šachům lze vyčíst mnoho matematických zajímavostí. Počet pozic které se mohou objevit na šachovnici, počet kombinací a variant jdou do čísel těžko pro mozek uchopitelných. Souboj titánů tak mohl začít. Pochopitelně se zápas nemohl obejít před začátkem bez mnoha kontroverzí, ačkoliv některé kontroverze v budoucnu jako by se ukázaly být spíše prozíravým jednáním. Tím se myslí např, finanční odměna pro účastníky zápasu, tak jak ji navrhoval Fischer. Těžko předpokládat, že by sovětští mistři světa v šachu hráli o statisíce dolarů jak nakonec úspěšně žádal Bobby Fischer. Zjevně po tomto zápase se zápasy o titul mistra světa již hrály o solidní peníze. Kontroverzí jistě bylo vybrání vhodného místa zápasu (zvítězil Rejkjavík, Island), spory se vedly o rozhodčí, počet vítězných partií, složení publika a další. Bobby Fischer své požadavky občas podmínil samotným konáním zápasu. Dnes by se snad mohlo jednat o vydírání, ale třeba připomenout si sovětskou (sportovní) diplomacii, která také nejednala vždy „v rukavičkách“. Musíme si uvědomit, že akceptoval-li by Robert James Fischer všechny sovětské organizační návrhy, dostal by se jistě pod silný psychologický nátlak. Byl by jistě v nevýhodě, cítil by pýchu sovětů z každého rohu. Obecně byla pozornost na Fischera zaměřena nejen ze strany sovětské delegace, ale i zástupců tisku, i od vlastních příznivců. Proto si můžeme říci, že Fischerova neústupnost byla v mnoha ohledech správná, snad dokonce nesmírně prozíravá. O tom nakolik ho ovlivnily telefonáty, hovory s Henry Kissingerem můžem spíše spekulovat. Fischer nakonec hrál.
Nutno podotknout, že ani zápasy o šachovou korunu před válkou se nevedly z hlediska organizace, či samotného průběhu ve stylu fair play. Kouřit během zápasu jako o život, zrovna,když soupeř přemýšlí nad tahem, svetr upletený z kočičích chlupů (snad zápas Euwe Alechin, Euwe byl alergický na zvířecí srst), svalování porážek v zápase na klimatické podmínky aj.
Každopádně tisk, rozhlas i televize měly žně. Přijede Bobby, nepřijede. Co provede příště. Bobby Fischer přitom nebyl konfliktní osobou. Českoslovenští velmistři Luděk Pachman Miroslav Filip s ním měli dobré zkušenosti. Stejně jakom se Spasským. Ohledně předzápasového jednání platí, Bobby Fischer „znal svoji cenu“. Tedy věděl jak bude zápas sledován a jak budou i souvěti zkoumání, jak jsou ochotni ke kompromisu.
Boj a vítězství
Nejen předzápasový boj, i samotné utkání mělo šťávu. Fischer úvodní partií prohrál po legendárně-úsměvně-šokujícím tahu. Vlastně se nechce věřit, že by to skutečně byla pouhá chyba, nebo další psychologický blafák Fischera. Tak nebo tak, Bobby prohrával 1:0. A v druhé partií provedl Fischer neuvěřitelný tah - vůbec k ní nepřišel. Vadilo mu více věcí během boje, kamera, diváci. Kontumačně prohrává druhou partií. Zkušení znalci šachové historie vědí jak závažné důsledky měly dvě prohry za sebou. Ale netýká se jen šachu. I ve fotbale prohrávat 2:0 je velmi nepříjemné, v tenise 2:0 na sety, v řecko-římském zápase. Ale Fischer snad měl nervy z nejtvrdší vítkovicko-kladenské oceli. V třetí partii vítězí a pak už to jde jakoby samo. Fischer v čtvrté partii remizuje a v následujících šesti uštědřuje Spasskému čtyři porážky. Stav 5:2 pro Fischera je již alarmující a sovětské straně bylo zřejmé, že je zle. Spasskij je velký bojovník a rváč (lidsky vlastně sympatický člověk, odmítl vstup vojsk do ČSSR v roce 1968) v 11 partii vítězí a křísí ještě naději sovětského šachu. Ale Fischer drama nepřipustí, po remíze v 12 partii zasahuje další tvrdý hák vítězstvím v 13 partii. Po sérii remíz bojovných a ofenzivních se zápas finišuje. V poslední vítězné partii američan svtrzuje svůj triumf. Vítězství 7:3 (pokud počítáme jen výhry) vylučuje pochybnost o zaslouženosti titulu. Logicky navazuje na Fischerovy drtivé knockauty soupeřů ze zápasů kandidátů. Max Euwe,dřívější mistr světa v šachu, prezident FIDE (mezinár.šachová federace) prohlásil Bobbyho novým mistrem světa. Nový král se ujal trůnu, a sověti byli v šoku. Nemohli dělat nic. Jen čekat.
Použité informační zdroje
https://chess24.com/en/read/news/the-match-of-the-century-fischer-spasskyhttps://chess24.com/en/read/news/the-match-of-the-century-fischer-spassky.
Černobílé otazníky, Veselá I.,nakladatelství Mladá fronta, edice Jak?, Praha ,1973.
Malá encyklopedie šachu, Veselý J., Formánek B, Kalendovský J., nakladatelství Olympia, Praha, 1989, 430 s.,ISBN: 27-029-89.
Spasskij vs. Fisher 1972: Nejslavnější bitva studené války, Beneš P. dostupné z https://epochaplus.cz/spasskij-vs-fisher-1972-nejslavnejsi-bitva-studene-valky/
Boje o šachový trón, Kozma J., nakladatelství Šport, 1976, 178 s.ISBN: 77-028-76
Připomínáme si Zápas století. Šachista Boris Spasský slaví 80. narozeniny, dostupné z https://radiozurnal.rozhlas.cz/pripominame-si-zapas-stoleti-sachista-boris-spassky-slavi-80-narozeniny-6225141
