Článek
V roce 1978 se odehrál zápas o titul mistra světa v šachu mezi Anatolijem Kaprovem a Viktorem Korčným (Korčnojem) a to na dalekých Filipínách v Baguiu. Zápas byl velmi sledován nejen šachovou světovou veřejností, ale i světovou veřejností obecně. Jak by ne, proti sobě stáli odchovanec sovětské šachové školy mladý Karpov a Viktor Korčnoj. Háček, byl v tom, že Viktor „Hrozný“, jak se mu přezdívalo, se dopustil neodpustitelné věci, emigroval nedovoleně ze Sovětského svazu. Pokud by se oženil s cizí státní příslušnicí, (jako později mistr světa Spasskij) mohlo se to ještě uhrát na přirozenou potřebu být spolu a vybrat si místo soužití, ale takto to bylo samozřejmě něco úplně jiného.
A Viktor Korčnoj, ve svých vyjádřeních dával sovětskému zřízení, co proto. V sedmdesátých letech jej veřejně ostouzet emigrantem právě ze SSSR nebyla rozhodně žádná legrace. Sovětské tajné služby, i služby východního bloku řádily ještě po celém světě se sítí agentů, odposlechy, dezinformacemi, dodávkami informací, vraždami, zastrašováním (ty z ostatních zemí také). Korčnoj prokázal neobyčejnou odvahu a statečnost, kterou mu nelze upřít, byť rozhodně nemusel být nejpříjemnějším člověkem. Nebýt takto známou osobností, kdoví jak dlouho by Korčnoj vydržel se svými projevy. Ale Korčnoj byl excelentní velmistr a příliš nepřehlédnutelnou figurou na sportovním dění. Systém kvalifikace s konečným právem pro vítěze vyzvat úřadujícího šampiona k zápasu o titul byl stvořen důmyslně a atraktivně. Pásmové, mezipásmové turnaje a play-off nejlepších hráčů. A tak jako naschvál Korčnoj porazil ve čtvrtfinále exmistra světa Petrosiana, poté s přehledem zmydlil Polugajevského, a nakonec triumfálně přehrál Spasského, dalšího exmistra světa, rovnou o tři body. Tedy vyřídil tři Sověty za konečným právem usednout proti Karpovovi k boji o královskou korunu. Karpov získal titul mistra světa poté, co k zápasu s ním nenastoupil k věčné škodě Američan Bobby Fischer. Ještě předtím ale Karpov ukázal neskutečný talent, když v zápasech kandidátů navzdory svému mládí smetl Spasského, Polugajevského a k finále proti němu neusedl nikdo jiný než Korčnoj. Toho se nakonec ve velmi dlouhém finálovém zápase podařilo udolat a Karpova pak čekal Fischer. Ale excentrický Američan nenastoupil a mistrem světa musel být nutně prohlášen Karpov. A tak Korčnoj svými výsledky hodil sovětskému šachu rukavici.
Sovětští nejen šachoví činitelé čelili další výzvě. Po ztrátě titulu, kdy se králem stal Američan a Sověti přišli o svoje šachové korunovační klenoty tu hrozilo další nebezpečí. Aby jim takový „zrádce“ vzal tolik hýčkanou trofej? Titul jak v mužském, tak ženském šachu měl patřit navždy Sovětům, tak to plánovali. Nejen sovětský šach byl na nohou. Do Baguia, města na Filipínách bylo nutno poslat velice silný, nejen šachový, ale i realizačně manažerský tým. Šéfoval mu šachový činovník a současně bývalý vojenský prokurátor Baturinskij, a zjevně velmi obávaný prokurátor. Zjevně se čekalo, že boj se nebude odehrávat jen na šachovnici, ale i mediálním kolbišti. Tehdy samozřejmě byla média představována tiskem, televizí, rozhlasem, ne jako dnes online zprávy rovnou do bytu. A tak se sledoval každý pohyb, každý úkon soupeře. Spor byl o šachové hodiny, spor byl o podávání občerstvení během zápasu, o přítomnost jistých osob v hledišti. Sovětský tým byl obohacen trochu záhadnou postavou jistého psychologa, nebo snad parapsychologa jménem dr. Zuchar. Korčnoj obvinil sovětskou výpravu a konkrétně dotčeného Zuchara, že jej hypnotizuje, či negativně působí. A skutečně, Karpov po mnoha letech v rozhovoru pro polský web potvrzuje, že Zuchar měl být hypnotizérem. Dodává jedním dechem, že Korčnoj jich měl pět. Šarvátky z obou stran měly znejistit soupeře co nejvíce. Členové sovětského týmu byli obdarováni výtiskem Souostroví Gulag, což opláceli hlasitými komentáři na možné zdravotní lapálie Korčného. Karpov přestal podávat Korčnému na začátku ruku, což bylo porušením pravidel, houpal se na židli, ačkoliv byl Schmidtem napomínán, aby to nedělal. Samozřejmě, že se něco takového východní tisk nedověděl. Samotný zápas probíhal tak, že Karpov se dostal do vedení a získal solidní náskok. Vynikající technikou, promyšleným taktizováním i rozhodným kombinacemi měl Korčného zdolat. Ten hrál také skvěle, jen to nestačilo na potřebné výhry. Přestřelky pokračovaly natolik, že hlavní rozhodčí Němec Lothar Schmidt si jednoho dne sbalil saky paky a z Baguia odjel. Znechuceného Schmidta nahradil Čechoslovák Miroslav Filip. Stalo se nemyslitelné, Viktor Korčnoj se vzpjal k ohromnému obratu, když Karpovovi uštědřil tři porážky po sobě. Zápas totiž byl hrán na šest vítězství, bez jakéhokoliv limitu odehraných partií. Sovětský tým byl na nohou a v nezávidění hodné situaci. Pokud by Karpov prohrál, mohlo by to mít dozajista pro mnohé členy výpravy katastrofální kariérní důsledky. Nervy všech musely být napnuté jako prádelní šňůra. Po 31. parti je stav 5:5, a rozhodne náhlá smrt. Karpov udrží nervy a s instinktem dravce přivede Korčného před přerušením partie do propasti prohry. Korčnoj se k dohrávání nedostaví a Miroslav Filip dekoruje Karpova jako vítěze boje.
V čem je zápas poučný, či zákulisní boje, které se odehrávaly? Pochopitelně v tom, že se obě strany snažily vnutit nezúčastněné veřejnosti svoji verzi událostí. Socialistický blok nemusel nikdo přesvědčovat v tom to měli Sověti snazší. Byla tu ovšem západní část rozděleného světa a další fórum, v evropských zemích, asijských, latinskoamerických. Psychologická válka, která se pak opakuje v dalších zápasech o titul. Naposledy např. bylo hodně kontroverzí v zápase o titul mezi Vladimírem Kramnikem s Bulharem Veselinem Topalovem. Topalovův tým obvinil Kramnika z vypomáhání si počítačem, když si poněkud příliš často během partií s prominutím odskakoval na toaletu. Podrobnější popis celé lapálie zápasu by zabral více prostoru.
A takovou psychologickou bitvu ve sportovní diplomacii známe i my z dnešní doby. Olympijský výbor dovolil start ruským sportovcům na hrách v Paříži. Nezáviděníhodné rozhodnutí. Mnozí jej přivítali, mnozí tvrdě odsuzují, média mají žně, nelze jim to vyčítat. Samozřejmě za podmínek jiného statusu, než pod ruskou vlajkou a dalších. Ale co ukrajinští sportovci (o chudácích civilistech ani nemluvě) a jejich katastrofální podmínky. Konec konců ale musím dodat, USA a jiní také bombardovali - Irák, dále byla bombardována Libye, Srbsko. Návrh zákazu startu sportovců se tehdy nekonal. Bude velice zajímavé sledovat atmosféru na hrách v Paříži. Když se rozpadla federace Sovětský svaz na jednotlivé celky, olympijští činitelé ještě na zimní hry do Albertville 1992 vyslali tým Společenství nezávislých států, zahrnující sportovce některých bývalých svazových republik. Měli i svoje dresy, hokejisti trhli zlaté medaile. A nyní zase Francie, tentokrát letní hry. Tak uvidíme, jaké společenství budou vítězit tam.
Použité zdroje
Closing Gambit: dostupné z 1978 Korchnoi versus Karpov and the Kremlin (2018 documentary)
Mistrovství světa v šachu 1978 dostupné z https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1978
Filip M. Sto dní v Baguiu, nakladatelství Olympia, Praha, 1979, 65 s.
Mistrovství světa v šachu 2006, dostupné z https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_2006
další všeobecně známé skutečnosti
